Smutná pravda je, že klimatická krize už dospěla do fáze, kdy ji změna vašeho životního stylu nespasí. Jde o problém, který musejí vyřešit politici a nadnárodní korporáty. Ani tak to neznamená, že bychom měli na všechno rezignovat. Zkuste pro začátek ovlivnit množství jídla, které vyhazujete. Poděkuje vám vaše peněženka i planeta.
Plýtvání jídlem je ekologický, ekonomický a sociální problém. Produkce potravin a činnosti s ní spojené jsou totiž zodpovědné přibližně za čtvrtinu celkových emisí skleníkových plynů. Zjednodušeně řečeno: to, co si dáme k jídlu, zásadně ovlivní způsob, jakým coby společnost zacházíme s přírodními zdroji. Na jedné straně stojí zemská pevnina, kterou zhruba ze třetiny využíváme jako půdu pro pastviny a pole. Zvětšování této plochy přitom zhoršuje schopnost planety vypořádat se s negativními dopady lidské činnosti a má za důsledek vymírání některých živočišných druhů. Typickým příkladem je kácení pralesů a lesů, aby mohly vzniknout nové plochy pro pěstování palmového oleje nebo sóji.
TIP NA VIDEO: Jak připravit slaný koláč ze zbytků z vaší lednice?
Produkce potravin má také zásadní vliv na to, jak hospodaříme s vodou. Je to právě nedostatek vody, čeho se vědci a odborníci v souvislosti s globálním oteplováním začínají obávat nejvíc. V zemědělství se navíc celosvětově využívá až 70 procent vody, přitom dešťových srážek ubývá jak v létě, tak v zimě, voda není schopna se doplňovat, chybí v krajině i v domácnostech. Způsob, jakým s ní hospodaříme, proto bude mít zásadní vliv na náš život v budoucnu.
Plýtvání s potravinami má také obrovské sociální dopady. Zatímco v Evropě a zemích vyspělého světa se třetina vyprodukovaných potravin vyhodí, na planetě stále žije zhruba 800 milionů lidí trpících podvýživou. Jak je to možné? Důvod je zřejmý. Protože si ekonomicky bohatší země mohou dovolit objednávat jídla víc, než nakonec spotřebují, globálně roste cena těchto komodit. Za takto vyšponovou cenu si je pak nemohou dovolit nakupovat například chudí v Africe, Asii či Jižní Americe.
Je dobré si uvědomit, že k jejich hladu přispívají i naše domácí popelnice plné vyhozeného jídla. V neposlední řadě plýtvání potravinami neprospívá peněženkám. A o peníze jde, jak se říká, až na prvním místě. Podle Evropské komise vyhodí státy Evropské unie ročně potraviny v hodnotě neuvěřitelných 149 miliard eur. Také je spočítáno, že průměrná česká domácnost pak ročně vyhodí jídlo v hodnotě osm tisíc korun.
Častou chybou je domnívat se, že plýtvání mají na svědomí zemědělci, zpracovatelé, maloobchody nebo restaurace a že běžného člověka se téměř netýká. Vždyť v supermarketech je tolik potravin a těžko se mohou všechny prodat. Pravda je ale taková, že za plýtvání jídlem jsou z více než poloviny zodpovědné právě domácnosti. Obchodní řetězce se naopak na potravinovém odpadu podílejí jen z 5 %. Proč? Firmy se pochopitelně snaží minimalizovat ztráty a maximalizovat zisk. Na druhou stranu tak v rámci slevových akcí sice vyprodají zásoby, ale prakticky tak plýtvání přenesou na zákazníky, kteří levné potraviny nezvládnou včas spotřebovat.
Nejčastěji v koších českých domácností končí pečivo, zelenina, ovoce a maso, tedy logicky potraviny, které se nejrychleji kazí. Důvod je jednoduše takový, že lidé na jedné straně dělají chyby ve skladování potravin, na straně druhé pak nemají dost inspirace při vaření a špatně promýšlejí samotné nákupy potravin. I když si asi myslíte, že vás se to netýká, výzkumy říkají, že polovina Čechů se při nákupu rozhoduje podle slevových akcí. A při vaření pak často neodhadnou velikost porcí nebo na jídlo nemají další den chuť. Jak tedy potraviny nakupovat, abyste je nemuseli vyhazovat?
Pište si nákupní seznam, a to hlavně doma. V práci nemáte přehled o tom, co v ledničce nebo ve spíži máte a co opravdu potřebujete. Jakmile budete vědět, co doma máte, sepište si jen ty potraviny, které můžete společně se stávajícími využít k dalšímu vaření. Při nákupu se pak seznamu držte a nenechte se zlákat zdánlivě výhodnými slevovými nabídkami, kvůli nimž koupíte produkty, které nepotřebujete a pravděpodobně ani nevyužijete. A nikdy nechoďte nakupovat hladoví, protože tak si do košíku hodíte víc věcí, než opravdu chcete.
Pokud potřebujete ušetřit, využijte slevové akce ve svůj prospěch a dopředu si naplánujte, co ze zlevněných potravin můžete uvařit a s čím je kombinovat. A jestli naopak nemusíte řešit, kolik daná potravina stojí, využijte nákupu v online supermarketech, kde je menší šance podlehnout mámení nepotřebných produktů při bloumání mezi regály. Také nakupujte méně, ale častěji. I když se vám nákupy nechce ztrácet čas, pokud uděláte víc menších nákupů za týden namísto jednoho velkého, snížíte pravděpodobnost, že se vám potraviny zkazí. Také si vždy koupíte jen to, na co máte opravdu chuť, a nebudete pak muset něco dojídat z nutnosti a s nechutí.
Až desetina potravin se v domácnostech vyhodí v souvislosti s datem spotřeby, které je na nich uvedené. Naslepo, aniž by lidé potravinu otevřeli, čichli k ní nebo ji ochutnali. Problém je v tom, že více než polovina Čechů nechápe správný význam data minimální trvanlivosti. Označení „spotřebujte do“ pak nerozumí zhruba čtvrtina Čechů. A tyto dva pojmy často zaměňují. Jaký je tedy rozdíl mezi minimální trvanlivostí a datem spotřeby?
Označení spotřebujte do se používá u potravin, které snadno podléhají zkáze, a musejí se proto rychle zpracovat. V opačném případě mohou pro spotřebitele představovat zdravotní rizika. Typickými příklady jsou maso, ryby, uzeniny, mléčné výrobky, vejce, sýry a veskrze všechny další čerstvé potraviny. Oproti tomu datum minimální trvanlivosti se používá u trvanlivých potravin, které se kazí výrazně pomaleji – u těstovin, luštěnin, konzerv, čaje, čokolády, olejů a podobně. V praxi to znamená, že i po uplynutí vyznačeného data je potravina zpravidla stále ještě vhodná pro konzumaci, avšak výrobce již negarantuje její plnou výživovou kvalitu a chuť.
Je důležité vědět, že i u čerstvých potravin, například mléčných výrobků, může být datum spotřeby výrazně delší, než uvádí výrobce na obalu. Je to proto, že česká legislativa stanovuje limity na množství zdraví prospěšných bakterií, které musí například mléčný kysaný výrobek obsahovat, aby se za něj mohl označovat. Označení „spotřebujte do“ tak často vyjadřuje dobu, do které mlékárna zaručuje uvedený počet prospěšných bakterií, namísto doby, po kterou je bezpečné výrobek konzumovat. Ta může být i násobně delší.
A také běžné mléko bývá konzumovatelné až týden po datu spotřeby, aniž by zkyslo či zhořklo. Data trvanlivosti a spotřeby nejsou ultimáta. Věřte svým chuťovým, čichovým a zrakovým buňkám a zdravému úsudku. Což nic nemění na skutečnosti, že nejlepší je potraviny spotřebovat co nejčerstvější. Kvůli kvalitě včetně chuti.
Když víme, kdy potraviny podléhají zkáze, potřebujeme ještě znát, jak je správně skladovat, aby vydržely dlouho v dobré kvalitě. V dnešní době nejmodernějších chladniček a mrazáků, které jsou navíc energeticky šetrné, není nic snazšího. Přesto se nám vyplatí uvědomit si pár základních pravidel.
Teplota v ledničce má být optimálně nastavená na čtyři stupně nad nulou, aby se zpomalil růst nežádoucích mikroorganismů. Zaplněná by měla být maximálně ze tří čtvrtin, pak totiž může vzduch cirkulovat. Pokud máte ledničku nacpanou k prasknutí, nejenže v ní všechny uložené potraviny nevydrží dlouho čerstvé, ale zároveň ztratíte přehled o tom, co v ní vlastně všechno máte. Dva měsíce prošlý jogurt, balení plátkového sýra, které zapadlo dozadu a už nepoživatelně plesniví? Nic mimořádného, ale úplně zbytečného.
Také si pořiďte pár skleněných nebo plastových uzavíratelných dóz na potraviny. Do nich můžete dávat zbytky zchladlého uvařeného jídla, které jste nesnědli, aromatické sýry nebo třeba syrové maso, kterým nechcete kontaminovat další potraviny. To, o čem víte, že nejspíš ani přes všechna opatření nestihnete spotřebovat, dejte zamrazit. Ideálně v takových porcích, které dokážete rychle rozmrazit a bez problémů sníst. Jídlo zamrazujte vždy dobře zabalené, aby k němu nemohl vzduch. Držte se také prokázaného zdravotního pravidla, že jakmile ho jednou rozmrazíte, už ho zpátky nevrátíte, a proces mrazení neopakujte.
Článek vyšel v časopisu Moje psychologie. Nové číslo vychází ve středu 6. prosince. Najdete jej na stáncích nebo ho můžete zakoupit online na iKiosek.cz.
