Už jste se někdy na pracovní poradě zdráhala prezentovat vlastní nápady, protože jste si říkala, že vlastně nejsou až tak dobré – tím spíš, že byste je měla obhajovat před pánskými kolegy? I to je projev internalizovaného sexismu, který ženy vychovávané v patriarchátu nutí přejímat a uplatňovat na sebe i ostatní ženy stereotypy, podle nichž jsou méně chytré, méně schopné a celkově méně důležité než muži.
Co je to internalizovaný sexismus?
Je to vnitřní naprogramování žen, které vlivem vyrůstání, výchovy a života v patriarchátu přejímají genderové stereotypy a předsudky a aplikují je na sebe i na další příslušnice svého pohlaví. Internalizovaný sexismus deformuje pohled, jímž ženy nahlížejí samy na sebe, z čehož pak mohou plynout celoživotní problémy se sebeúctou a sebevědomím. Začíná to už na pískovišti, kde holčičky poslouchají, že nemají vřískat a válet se v bahně, zatímco u jejich chlapeckých protějšků je to v pořádku, jelikož klucijsou prostě kluci.
TIP NA VIDEO: Znáte největší ikony feminismu?
Když od malička na každém rohu narážíte na společenskou normu, která vám říká, že jako žena jste slabší, méně chytrá, méně zábavná, méně schopná a vůbec celkově méně hodnotná než muži, začnete tomu věřit a na základě toho sama blokujete svoje ambice a svůj potenciál. Vlivem internalizovaného sexismu se ženy nepouští do některých projektů či tolik neusilují o vedoucí pracovní pozice, jelikož věří, že na to nemají. Mají tendence svým partnerům tolerovat nevhodné nebo i násilné jednání, protože mají pocit, že si to zaslouží. Když jsou nemocné nebo mají menstruační bolesti, snaží se nestěžovat si a prostě to vydržet, protože je to přece jen jejich problém. Stydí se otevřeně mluvit o své sexualitě, protože slušné holky si tohle nechávají pro sebe.
3 knihy, které vám pomohou rozklíčovat v sobě vlivy patriarchátu
Rebecca Solnit: Men Explain Thing to Me. Kniha vynikajících esejů významné feministické autorky, která je v mnohém zajímavější než Susan Sontag a díky níž se zrodil pojem mansplaining (ačkoliv sama ho nikdy nepoužila). Publikaci je možné sehnat v originále či ve slovenském překladu.
Katie Mann: Entitled: How Male Privilege Hurts Women. Americká filozofka v poutavé knize osvětluje, jak se stalo, že celý svět přijal nadřazenost mužů coby přirozený společenský řád – a připomíná, že právě skrze internalizovaný sexismus k tomu svým dílem přispěla (a více nebo méně stále přispívá) každá z nás.
Leora Tanenbaum: I am Not a Slut. Patriarchát tabuizuje ženskou sexualitu, aby ji mohl využít jako další nástroj útlaku. Leora Tanenbaum ve svém díle vyzývá ženy k tomu, aby převrátily dosavadní narativ a byly na svou sexualitu hrdé – a zároveň dost ostře kritizuje ty, které slutshamují příslušnice svého vlastního pohlaví.
Pick me girls a strážkyně patriarchátu
Internalizovaný sexismus nerozkládá ženy jen zevnitř – štve je také proti sobě navzájem. Proto se s ním vážou dva archetypy, které se v posledních letech objevují zejména v internetových diskuzích: jedním je takzvaná pick me girl, druhým strážkyně patriarchátu, kterýžto pojem se používá specificky v českém prostředí.
Pick me girl se pozná podle toho, že svými prohlášeními a projevy ostentativně dává najevo, že není jako ostatní holky. Tím se zpravidla rozumí, že není hysterická a přecitlivělá feministka, ale normální, rozumná baba. Pick me girl se ale může vymezovat i vůči ženskému pokolení obecně (Ženský řeší jenom šminky a hadry, vždycky jsem se kamarádila spíš s klukama.). Pick me girl potřebuje mužskou validaci, a když se v mužském společenství takto chová, většinou ji dostane.
Strážkyně patriarchátu jsou pak ženy, pro něž podřízení se mužskému světu a potlačení sebe sama funguje jako efektivní životní strategie, proto patriarchální hodnoty plamenně obhajují. Ženy, které s nimi nesouhlasí, zesměšňují a odsuzují: typicky znevažují oběti sexualizovaného násilí (Beztak si to vymyslela, protože ji odkopnul, my holky umíme být potvory.) nebo ženy, které k péči o rodinu a domácnost přistupují jiným než konzervativním způsobem (To já kdybych manželovi neuvařila, hanba by mě fackovala.). Často zastávají vedoucí pozice a jsou úspěšné ve veřejném prostoru, přičemž mají tendence předvádět samy sebe jako důkaz, že patriarchální útlak neexistuje (Jaká diskriminace, podívejte se na mě, asi se málo snažíte.). Tímto přístupem jdou na ruku mužskému vidění světa, a upevňují si tak postavení v převážně mužské hierarchii.
3 kultovní filmy, ve kterých dostává internalizovaný sexismus na frak
Pravá blondýnka, 2001. Ikonická Elle Woods (Reese Witherspoon) začíná jako prezidentka dívčího klubu, zcela oddaná pohlednému bohatému troubovi, pro něhož se rozhodne překopat celý svůj život. Na cestě za získáním Warnerova respektu ale nakonec objeví hlavně vlastní důstojnost. Víc empowering než Barbie.
Protivný sprostý holky, 2004. Ve středu nosíme růžovou. Srdcová záležitost mileniálek, v níž znesvářené hrdinky nakonec pochopí, že je proti sobě ženou jen uměle vytvořené nesmyslné společenské stereotypy. Smíří se – a v dívčím světě zavládne mír.
Bacha, kouše!, 2009. Kdyby tenhle film natočil muž, titulní postavy – hvězda školy Jennifer (Megan Fox) a uťáplá šprtka Needy (Amanda Seyfried) – by se pravděpodobně nenáviděly. Natočila ho ale žena, a tak se pod fazónou béčkového hororu skrývá krásný příběh o holčičím přátelství, v němž sexy roztleskávačka požírá muže, kteří jí ublížili. Doslova.
