Proč potřebujeme samotu a jak si ji dopřát
Zůstat sám se sebou a umět si vychutnat vše, co takové chvíle nabízejí. Je to vzrušující představa, nebo vám pouhá myšlenka na samotu nahání strach? A do jaké míry bychom například měli trvat na „své“ samotě, když žijeme v partnerském vztahu?
1. Ve vlastním pokoji
Jak je pro naši duševní rovnováhu blahodárný pověstný „vlastní pokoj“, jsme se naučili v době covidové, v éře domácích kanceláří a on-line výuky. Nyní si doba žádá neustálé připojení, kdy komunikujeme téměř nonstop s rodinou, přáteli a kolegy. Mnohdy až tak, že zapomínáme sáhnout na ruční brzdu a dopřát si luxus i nutnost v podobě tichého individuálního rozjímání a útěšné samoty. Schopnost fungovat samostatně, bez přítomnosti ostatních, je samozřejmě velmi odlišná od tíživé, dusivé osamělosti. Ta první je uvědomělá, záměrná a svobodná volba, nad kterou máme plnou kontrolu a kterou bychom měli s radostí a pravidelností vyhledávat.
2. Čisté zisky času pro sebe
Proč je mnohdy tak odstrašující pustit se do aktivit po vlastní ose navzdory třeba tomu, že žijete ve vztahu, který je naplněný a láskyplný? Většina z nás podléhá obavám, že se dostane do odsudků nebo lítosti okolí, a tak s občasným samotářstvím raději ani nezačneme. Ale ostatní nás ve skutečnosti sledují a hodnotí mnohem méně, než si myslíme.
Každý je v tomto směru tak trochu egoista, takže je mu srdečně jedno, že zrovna vy jste si vyšla do divadla nebo na oběd sama a partnera protentokrát nechala doma. Podle Kennetha Rubina, vývojového psychologa z Marylandské univerzity, samota přináší blahodárné a produktivní výsledky, pokud jsou splněny určité podmínky a jestliže: „Je dobrovolná, můžeme s ní volně časově nakládat a stále zůstávají funkční a otevřená přátelství a vztahy za hranicemi samoty.“
3. Nic nového pod sluncem
John Selby, terapeut a autor knihy Samota: Umění žít sám se sebou, říká: „Ještě před sto lety žila většinová společnost na venkově, a převážně izolovaně. Každý byl nucen být nejprve ve vztahu sám se sebou a samota byla vnímána jako pozitivní aspekt. Pokud lidé vyhledávali spojení, bylo to nejdříve s přírodou, která zmírňovala osamocení. Dnešní městské prostředí a žití toto příliš nezná a přírodu nahrazují média.“
4. Čas k nezaplacení
Je velmi ozdravné si uvědomit, že když fungujeme sami za sebe, tedy o samotě, je to bezpochyby drahocenný čas, který nám nabízí příležitost znovu se dozvědět, kým doopravdy jsme. Potřeby samoty se různí podle vnitřního nastavení, jsou částečně vrozené a dílem jsou časem získaným a naučeným chováním. Podle Esther Buchholz, autorky knihy The Call of Solitude: Alone in a World of Attachment (Volání samoty: Sami v propojeném světě), „čas o samotě trávíme ve spánku, ale jinak je naše společnost natolik zaměřena na propojení, aktivitu a neustálou činnost, že čas strávený samostatně se naprosto vytrácí“.
5. Ozdravná samota
Nedostatek samoty se projevuje celou škálou reakcí a emocí, jako jsou podrážděnost, nervozita, špatné dýchání a únava. V samotě jde nejen o fyzický prožitek, ale hlavně o možnost mentálně přesunout pozornost k sobě samému. Ať už je to prostřednictvím (dechových) cvičení, nebo meditace, abychom zpomalili. Neustálá stimulace a podněty ve skutečnosti omezují produktivitu, kreativitu nebo schopnost řešit problémy, čemuž se v čase o samotě můžeme opětovně přiblížit.
A nemusí jít nutně o cesty na jiné kontinenty, do hor a na pláže, takové chvíle lze nacházet při rychlé procházce, během oběda (ne u pracovního stolu v podobě multitaskingu) nebo klidně i při jízdě ve výtahu. Samota také nutně neznamená pasivitu, s níž je občas zaměňována. Můžete si (stejně jako postava zubaře ve francouzské filmové komedii Dejte mi pokoj!, 2014) chtít v klidu vychutnat poslech hudby na vinylové desce, někteří se pustí do ručních prací nebo třeba i velkého úklidu. Hlavní podstatou zůstává fakt, že ať už děláte cokoli, je to o samotě.
6. Samota podle rodinných vzorců
Pokud vyrůstáte v rodině, jež uznává a respektuje právo na soukromí a čas strávený individuálně, není takový požadavek vnímán negativně a nikdo se neuráží, když tyto potřeby vyžadujete v dalších vztazích. Lidé se nezřídka cítí odmítnuti a odvrženi, když jejich partner požaduje více času nebo prostoru pro sebe, toto přání často vyvolá negativně rozbouřené reakce. Když si ale uvědomíme, že kvalita vztahů spočívá v tom, že nejprve potřebujeme poznat (a mít rádi) sami sebe, pak tento čas svým blízkým rádi věnujeme, neboť víme, že tímto do budoucna profitujeme všichni.
7. Zachránit sebe, a tím i ostatní…
Se zachraňováním je to jako s kyslíkovou maskou v letadle. Nejprve je třeba nasadit ji sobě a pak pomoci dítěti nebo tomu, kdo naši pomoc potřebuje. Důležitost uchovávat si vlastní hranice, prostor, čas, a tím i osobní integritu, je nadmíru užitečné zejména v dlouhodobých vztazích. Ty automaticky nemusejí znamenat rezignaci na své vlastní hodnoty, zájmy, aktivity a cíle nebo přátele a známé.
8. Sám sobě finančním ředitelem
Ponechání si své vlastní identity, třeba v organizačních věcech vztahu, nám může přinést mnoho klidu i ve dnech, kdy vztah samotný se bude možná otřásat v základech. Jde třeba o správu finančních záležitostí, ponechání si i vlastních účtů, investičních možností a majetkových práv (automatické nepřepisování nemovitostí do společného vlastnictví). I když bychom všichni rádi vstupovali do partnerských vztahů se srdcem na dlani a růžovými brýlemi, je vhodné ponechat si i ty realistické.
V mnoha mediačních a konflikty řešících kurzech se setkáte se cvičením, kdy si (prozatím hypoteticky) představíte možný rozchod či rozvod se současným partnerem. Jaké pocity a myšlenkové pochody to ve vás vzbuzuje? Právě pro snadnější řešení této případně nastalé situace je předchozí uchování samostatnosti krokem k menšímu množství problémů, které se obejdou bez slz a probdělých nocí. Pro zdraví financí a budoucí komunikaci s finančními domy je přínosné ponechat si svou vlastní (zodpovědnou) finanční historii, což pomáhá v případě vyjednávání a možnosti dosažení půjček, hypoték a jiných bankovních produktů.
V paprscích prvotní zamilovanosti mají zejména ženy někdy tendenci opomíjet svá vlastní přání a potřebu uchování si individuálních zájmů. Rychle se vzdávat potěšení v pomyslný prospěch svazku (více času pro nás dva) se však později může vrátit v podobě vyčerpání a nespokojenosti se sebou nebo partnerem.
9. S rudým lakem
Vlastní identita se prolíná s uchováním si samostatných aktivit, tedy s tím, že se jich nevzdáme ani ve vztahu, ať už jde o pravidelné návštěvy kavárny, lekcí francouzštiny, plaveckého bazénu nebo o víkend v lázních pro načerpání ztracené energie – proto je toto vše podstatné. Nezapomínejme ani na nepřehlédnutelné nezbytnosti v podobě ponechání si oblíbeného odstínu rtěnky (i když se možná ne úplně všem v okolí zamlouvá), svébytného způsobu odívání (třeba záliba v kloboucích a jiných pokrývkách hlavy) nebo specificky výrazných chutích při vaření.
Individuální potřeba samoty a času pro sebe je reprezentativní ukázkou toho, že investice do vlastních potřeb není projevem bezbřehého egoismu, ale právě naopak. Je znakem zodpovědného přístupu k sobě. Abychom se mohli dobře starat o ostatní, musíme se především dobře postarat o sebe. A k tomu nám často dopomůže právě chvíle strávená o samotě.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie 1/2021
