Kdy naposledy jste si dovolila jen tak „proflákat“ den a bez výčitek nedělat nic? Ve společnosti zaměřené na výkon je to čím dál větší luxus.
Když jsem říkala své mamince „dnes jsem nedělala vůbec nic,“ a snažila se zahnat výčitky svědomí, že jsem během jednoho dne dovolené nic nezažila. Tedy pokud jako zážitek neberu koukání do ohně nebo povalování se.
No a další týden dovolené jsem tři dny od sedmi ráno do deseti večer věnovala štukování, malování a následnému gruntování celého bytu. A tady už jsem výčitky neměla. Umíme se totiž pochválit za výkon, ale ne za to, že si dovolíme lenost. Přitom vypnout tělo i myšlenky je umění, které je zdravé, ale umí ho čím dál míň lidí.
Trocha nudy
Pro většinu z nás nicnedělání přináší paniku. Sakra, nestojím za nic. Jsem úplně marná. Co budu sdílet na sociální sítě, když nic nedělám? Všichni jsou aktivní, jenom já ne. Tohle je jen část myšlenek, které se nám honí hlavou ve chvílích, kdy si dovolíme podlehnout lenosti. Není na tom nic divného. Naše společnost čím dál víc oceňuje výkon a práci, a chválu získáme za dřinu a ne za povalování.
Přitom vědecký tým z Univerzity ve Virginii nedávno zjistil, že když neděláme nic, tříbí se fantazie, která udržuje mozek v neustálé činnosti. Nakonec i psychologové radí, abychom nechaly děti nudit, protože z nudy vznikají ty nejlepší nápady. A podobně to funguje i u dospělých.
Prostě nestíhám
Říkáte si, že na nějaké lenošení nemáte čas, protože musíte… (tady si doplňte, co všechno vás napadne)? Jenže právník a zakladatel spolku pro zpomalení času Peter Heintel říká: „Kdo nemá čas, ten nemá čas se smát – a už vůbec nemá čas vychutnávat si život.“
Povzbudit a nastartovat vaši mysl může ve chvílích zpomalení například vynikající mátový čaj.
A na tom něco bude. Moje děti za mnou jezdí každých čtrnáct dní na chalupu na samotu. Až když odjedou a já se zastavím, dojde mi, jak úžasné to s nimi bylo. Ale naplno prožít víkend dokážu právě díky zpomalení nebo úplnému zastavení.
Co se stane, když necháme mozek lenošit? Čtěte na další stránce.
Pokračování 2 / 3
Útěk prací
„Lidé jsou sami často pod tlakem, v tísni, a tak domýšlejí jen své potřeby. Běží rychle životem, jako takovým tunelem, a jejich pohled je pořád upřený před sebe – na tu svoji cestu. Pak se snižuje schopnost vcítit se do druhých nebo domýšlet jejich potřeby,“ říká šéf Spolku pro zpomalení času Erwin Heller. Zjednodušeně se dá říct, že naše snaha dělat milion věcí je snaha utéct před sebou, před svými myšlenkami, ale i před vztahy s našimi nejbližšími.
Pomoc, telefony útočí
Všimněte si, kolik času bychom měly, kdybychom nedržely v ruce mobil. Každou volnou chvilku, kdy bychom se mohly soustředit na sebe, na své tělo, myšlenky nebo pocity, sáhneme po telefonu. Kontrolujeme sociální sítě, otvíráme aplikace nebo hrajeme hry. I když to vypadá jako nicnedělání, právě tahle aktivita přetěžuje mozek, který má už tak naloženo víc, než je zdrávo.
„Zacházet s množstvím informací a šancí je šíleně těžké. Vzniká paradox: Nové možnosti se zvrhávají a začnou vyvolávat tíseň. Máme možnost díky internetu nebo chytrému telefonu dělat věci rychleji, ale tahle možnost se mění v nutnost dělat je rychleji a v nutnost stihnout toho více,“ popisuje Erwin Heller.
Mám se ráda = umím vypnout
Lenost nebo odpočinek můžete brát jako součást úklidu. Aby správně fungovala paměť, schopnost soustředit se a pak podávat výkon, myšlení nebo tvořivost, musí mít mozek pravidelný klid. Ne že by ve chvílích nicnedělání úplně vypnul. Pořád jede na plné obrátky, ale když nedostává podněty zvenčí, má čas na úklid. Třídí informace, zpracovává zážitky a objevuje nové pohledy.
Podívejte se na tipy, jak trénovat mozek a vylepšit si paměť.
„Když necháme mozek v klidu, začnou se často objevovat řešení, která jsme za běžného provozu marně hledali,“ říká fyzik a novinář Ulrich Schnabel ve své knize Umění zahálky aneb Rozkoš z nicnedělání. Po líném víkendu se vám tak může objevit řešení věcí, na které jste dlouhé týdny nemohla přijít. Vyzkoušejte to.
6 tipů, jak zpomalit bez výčitek, najdete na poslední stránce.
Pokračování 3 / 3
6 tipů, jak bez výčitek zpomalit
1. Tužka a papír
Jeden týden si zapisujte, co vlastně děláte. Kdy telefonujete, spíte, píšete e-maily, čtete, jíte, přemýšlíte. Už tohle je vlastně terapie, trénink vědomí. Vystoupíte na chvilku mimo sebe a přemýšlíte nad sebou, nad tím, co jste dělala. Dojde vám, že řadu nedůležitých věcí děláte ze zvyku nebo jen proto, že se bojíte nějakého konfliktu.
2. Procházka
Naprosto úžasné nicnedělání může být procházka. Prostě jen tak bezcílně jdete, tělo se hýbe, mozek okysličuje, stres se odplavuje a vaše myšlenky dostávají prostor, aby se projevily.
3. Relax za volantem
Erwin Heller doporučuje terapii řízením. „Pro mě je ideální řízení na dálnici, když nikam nespěchám a jen tak někam jedu, sedím, automaticky řídím, sleduji provoz a vidím ubíhající krajinu. Tohle opuštění všech možností v nás vyvolává nějaký vnitřní život. Necháme prostě probíhat, co se kolem nás děje, začínáme snít, probouzíme fantazii, na nic se nemusíme koncentrovat, jen tak necháme běžet svět v nás,“ říká.
4. Muzika pomáhá
Jak často si pouštíte hudbu? Já každý víkend, když jsem sama. A je to úžasný relax a součást mého nicnedělání. Najdu si typ muziky, na kterou mám náladu, a dvě hodiny vydržím poslouchat. Někdy klasiku, někdy folk, někdy pořádný nářez.
5. Krása listů
„Vyjděte ven a opravdu pozorujte přírodu, zhluboka se nadechněte čerstvého vzduchu, užijte si klid vody a zeleně,“ říká zenový buddhista Leo Babauta, a já s ním naprosto souhlasím. Pozorování listů, chvějících se ve větru, vdechování vůně hlíny nebo poslouchání šumění stromů je mou nejoblíbenější formou lenošení.
6. Líná rána
Dopřávám si je o víkendu, když jsme s mužem sami. Vstanu poměrně brzy, uvařím si čaj, dobré kafíčko, udělám snídani, a ještě v pyžamu si znovu vlezu pod deku. Dvě hodiny jím, popíjím kávu a někdy ještě na chvíli usnu. Tohle zpomalení je prostě úžasné.
Článek vyšel v časopise Blesk pro ženy 9/2022
Text: Majka Dvořáková
