Jak přežít nejdepresivnější den roku?

Jak přežít nejdepresivnější den roku? Zdroj: iStock.com / Grafika: Kristýna Dobeš Moučková

Blue Monday je tu: Co vám pomůže přežít nejdepresivnější den roku?

Už devatenáct let existuje termín Blue Monday, do češtiny překládaný jako Smolné nebo také Nešťastné pondělí. To, co začalo jako marketingový tah cestovní kanceláře, se v průběhu času stalo odborně zkoumaným fenoménem. Jak naložit s nejdepresivnějším dnem v roce, aby ho člověk přežil bez újmy?

Nejdepresivnější pondělí roku

Začalo to 24. ledna 2005 jako součást marketingové kampaně cestovní kanceláře Sky Travel. Ta chtěla zvýšit zisky mimo klasickou dovolenkovou sezonu, a tak si najala psychologa a kouče Cliffa Arnalla. Ten pak přišel s teorií, že nejdepresivnějším obdobím roku je leden, a vůbec nejhorší den určil pomocí rovnice, která zahrnovala počet dní od Vánoc, počet dní do léta, ale třeba i počasí a obecnou chuť něco dělat.

V roce 2024 připadá "Modré pondělí" na 15. ledna.

TIP NA VIDEO: Co je to Blue Monday a jak a proč vzniklo?

Video placeholde

Cestovka Sky Travel Arnallovu myšlenku zpracovala a s prohlášením, že tak smutné období je lepší přečkat někde v tropech, se snažila prodat více exotických zájezdů. I když šlo primárně o reklamu a Arnall posléze čelil značné kritice z řad odborníků, pojem Blue Monday se uchytil a existuje dodnes.

Ono na tom totiž něco je. Venku je nevlídno, podle oboru je práce buď hodně, nebo málo… Leden je šedý a únor ještě horší. Kolísavá nálada, úzkost, smutek, deprese, špatné spaní a únava, stres – k tomu všemu jsme v zimě tak nějak náchylnější a současné dění ve světě ani u nás k pozitivnímu naladění také nepřispívá. O svoje psychické zdraví se musíme starat neustále, ale právě nyní si zaslouží opravdu extra péči.

Jak zahnat zimní splín?

Tahle věta provází řadu článků o depresích, a tak si ze všeho nejdřív ujasníme jednu věc. Slovo deprese jsme si zvykli používat v různých významech. Pravda ale je, že dát si levandulovou koupel a jít si zaběhat vám s diagnostikovanou depresivní nebo úzkostnou poruchou příliš nepomůže. Jsou to závažná psychická onemocnění, která je třeba řešit s odborníkem a která se léčí dlouhodobou terapií, vhodnou medikací nebo kombinací obojího.

Proto tedy v souvislosti s radami, jak ven ze špatné nálady, raději používejme označení splín. Ale stejně, jako bychom neměli nikdy ponižovat stav člověka trpícího depresemi nebo úzkostmi, neměli bychom ani zanedbávat právě tenhle splín s myšlenkou, že nám vlastně nic není a mnozí jsou na tom hůř. Vždycky se najde někdo, kdo je na tom hůř než vy. To se ale vaší psychické pohody přece netýká.

S úzkostnou poruchou se neléčím. Asi bych měla, ale protože funguju, říkám si, že to mám pod kontrolou. Jsem ale přecitlivělý neurotik, který nejenže velmi snadno podléhá stresu, ale má také tendence si ho sám vytvářet neustálým strachováním a přehnaným přemýšlením. Návaly úzkosti zažívám pravidelně. Nejsem terapeut, psycholog ani psychiatr, takže obecně platný návod, jak takové chvíle řešit, pokud jste na tom stejně jako já, vám dát nemůžu. Můžu vám ale prozradit, co dělám, když se mi stáhne žaludek, rozklepou ruce a mám neodbytný pocit, že vyletím z kůže.

  1. Vypnu sociální sítě a odinstaluju jejich aplikace z telefonu. Vím, že není náhoda, že stavům úzkosti u mě často předchází až maniakální scrollování a postování na sociálních sítích. Úplně odpojit se nemůže nikdo z nás, ale dát si třeba aspoň víkend bez instagramového stalkingu nebo rozčilování se u twitterových diskuzí dělá divy.

  2. Jdu se dlouze projít. Zní to jako klišé, ale opravdu máloco mi pomůže se uklidnit tak, jako když vykročím rázným, rychlým krokem na hodně dlouhou trasu bez konkrétního cíle. Prostě tu úzkost rozchodím.

  1. Dám si teplé mléko. Ohřeju si ho v kastrůlku, přeliju ho do svého oblíbeného hrníčku s jezevcem, osladím ho medem a vypiju ho, zatímco koukám sousedům přes ulici do oken. Opravdu úžasně mě to rozptyluje. Pokud mléko nemůžete nebo ho prostě nepijete, vyměňte ho za libovolný teplý nápoj. Nejde o mléko, ale o rituál.

  2. Snažím se artikulovat svůj stav a svoje pocity. Někdy to vypíšu do deníku, někdy kamarádce do Messengeru, někdy se neudržím a vychrlím to na manžela. Není fér házet na své blízké problémy, mám ale kolem sebe lidi, kteří tyhle stavy také moc dobře znají a vědí, že snaha pojmenovat, co se mi děje, a uvědomit si, že to vychází vlastně z ničeho, mi hrozně pomáhá ukotvit se zpátky v realitě.

Kam se obrátit o pomoc?

Máte pocit, že váš stav závažností přesahuje zimní splín, ale nevíte kudy kam? Na webových stránkách Opatruj.se, které zaštiťuje Národní ústav duševního zdraví České republiky, najdete užitečné rady, informace a důležité kontakty. Můžete si tam také udělat několik orientačních psychologických testů, které napovědí, co vás vlastně trápí.

Zájemcům o aktivní řešení problému by se mohlo hoditTerap.io, které nabízí terapie on-line. Úžasná služba: ono totiž odhodlat se začít s terapií, pak obvolávat ordinace, domluvit si termín a potom se ještě fyzicky dostavit, to je cesta plná překážek, kterou nezvládne ujít každý. Na Terap.io se ale jen rychle zaregistrujete, termín si zarezervujete přes web a na sezení se pak připojíte po síti. Na podobném principu funguje také aplikace Hedepy.

Pečovat o své duševní zdraví není žádná ostuda nebo slabost – ve skutečnosti je to přesně naopak. Tak se ničeho nebojte.