Sexualizované násilí dávno není tabu, a to ani k popkultuře. Jak se proměnil přístup filmařů k citlivému tématu? (foto z filmu Nadějná mladá žena)

Sexualizované násilí dávno není tabu, a to ani k popkultuře. Jak se proměnil přístup filmařů k citlivému tématu? (foto z filmu Nadějná mladá žena) Zdroj: Focus Features

Brutální trauma, apatický systém. Co nás filmy učí o sexualizovaném násilí?

Popkultura zrcadlí společnost a zároveň má moc ji ovlivňovat: nastavuje trendy, které následujeme, témata, která rozebíráme. Ačkoliv sexualizované násilí ve filmech a seriálech není novým motivem, v posledních letech k němu tvůrci i diváci přistupují jinak než dřív. Volají po autenticitě, chtějí silné sdělení a zároveň vyžadují citlivost vůči těm, kterých se téma přímo týká ve skutečném životě. V kterých konkrétních dílech tohle všechno hledat a co to vypovídá o tom, jak jsme se v diskuzi o sexualizovaném násilí posunuli?

I když nebylo bez chyby a ačkoliv se o něm v českém prostředí spíše psalo a diskutovalo, než že by mělo reálný dopad na společnost, hnutí MeToo se zasloužilo o zásadní věc – otevřelo diskuzi o sexualizovaném násilí, ukázalo, že to může mít mnoho podob a že je opředeno mnoha mýty a polopravdami. Vzhledem k tomu, že MeToo bylo původně navázáno na filmového producenta Harveyho Weinsteina, není divu, že se společenský vliv hnutí nejvýrazněji odrazil v americké kinematografii. 

TIP NA VIDEO: Sexuolog Petr Weiss o dlouhodobých následcích traumatu ze znásilnění

Video placeholde

Jedním z prvních výrazných filmů, který na celou věc přímo reagoval, se v roce 2019 stalo drama Šokující odhalení, které reflektuje obvinění někdejšího ředitele televize Fox Rogera Ailese ze sexuálního obtěžování. V prosinci 2022 do českých kin vstoupí snímek Když promluvila: zachycuje práci dvou investigativních novinářek – Megan Twohey a Jodi Kantor – které pomohly odhalit přímo Weinsteina, když v New York Times zveřejnily reportáž postavenou na výpovědi více než 80 žen. V hlavních rolích se představí herečky Zoe Kazan a Carey Mulligan, která se i v osobním životě stala jednou z hlavních tváří hnutí. Navíc to není první její snímek, v němž dává svůj postoj najevo – objevila se i v hlavní roli na Oscara nominovaného snímku Nadějná mladá žena (2020), v němž se hrdinka mstí za znásilnění a následnou sebevraždu kamarádky.

Snímek post MeToo éry Nadějná mladá žena si vysloužil oscarovou nominaci.
Snímek post MeToo éry Nadějná mladá žena si vysloužil oscarovou nominaci. | Zdroj: Focus Features

Poptávka po kvalitním zpracování citlivého a problematického, ovšem nesmírně důležitého tématu dala vzniknout také mnoha seriálům, a to i mimo americkou produkci. Vynikající britská minisérie Můžu tě zničit z roku 2020 sleduje mileniálku Arabellu, kterou v klubu znásilní neznámý muž. Poté co si Arabella uvědomí, co se stalo, snaží se s událostí vypořádat. Režisérka, scenáristka a představitelka hlavní role Michaela Coel se při tvorbě seriálu částečně inspirovala vlastními životními zkušenostmi a podařilo se jí vytvořit nejen autentickou atmosféru, ale i to, co se v oběti sexualizovaného násilí odehrává. Trauma ze zneužití chytře a kreativně zpracovává i animovaný seriál Tuca & Bertie, za nímž stojí animátorka populárního BoJacka Lisa Hanawalt. Spolu s dalšími počiny z produkce Adult Swimu ho najdete na HBO Max.

Seriál Můžu tě zničit autenticky zachycuje, co se odehrává v oběti znásilnění.
Seriál Můžu tě zničit autenticky zachycuje, co se odehrává v oběti znásilnění. | Zdroj: HBO

O tom, jak se se sexualizovaným násilím vypořádávají jeho přímí i nepřímí aktéři, pojednávají i Sedmilhářky (2017), které na jedné straně zachycují ženu, která zažila znásilnění, a na druhé ženu, která s tím násilníkem žije v manželském svazku, aniž něco tuší. Letošní seriál Anatomie skandálu zase líčí, jak se manželka vlivného politika vypořádává s obviněním partnera ze sexuálního útoku. Všechny tyto pořady dokazují, že minimálně na popkulturním poli chápeme, že sexualizované násilí je všudypřítomné. Může se týkat kohokoliv a může ho spáchat kdokoliv. Jeho podoby, reakce na něj a způsoby, jak se s ním lidé vypořádávají, jsou různé a žádná není o nic méně legitimní než jiná. Zároveň jsou ale nešťastnou ukázkou, že jedna věc se nemění – a sice postoj společnosti k jeho obětem.

Anatomie skandálu na sexualizované násilí nahlíží z pohledu manželky obviněného násilníka.
Anatomie skandálu na sexualizované násilí nahlíží z pohledu manželky obviněného násilníka. | Zdroj: HBO

Americkou kinematografii sexualizované násilí provázelo vždy a napříč žánry. Do jisté doby však bylo filmaři málokdy pojímáno komplexně. Znásilnění dlouho platilo za tabuizované téma, které se často odehrávalo mimo záběr a posléze jen zůstávalo viset ve vzduchu, aniž by jej tvůrci dále zkoumali. To postupně vedlo k druhému extrému: v 70. letech se na vrchol dostal hororový subžánr rape and revenge, který zpravidla nesmírně brutální znásilnění vykoupil ještě násilnější pomstou. Asi nejslavnější ukázkou žánru je kultovní snímek Plivu na tvůj hrob z roku 1978, v němž mladou spisovatelku znásilní banda vankovanů. Žena sotva přežije, ale za ohavný čin se dokáže pomstít skutečně vynalézavými způsoby. Ačkoliv rozbíjí klasickou strukturu žánru, mezi rape and revenge se někdy řadí i thriller Gaspara Noého Zvrácený z roku 2002, který proslul devítiminutovou scénou znásilnění Monicy Bellucci v červeném podchodu.

Rape and revenge thriller Zvrácený proslul devítiminutovou scénou brutálního znásilnění.
Rape and revenge thriller Zvrácený proslul devítiminutovou scénou brutálního znásilnění. | Zdroj: Mars Distribution

Až v osmdesátých letech se objevila snaha uchopit téma v jeho celistvosti a kromě samotného zločinu popsat i to, co následuje po znásilnění v případě, kdy se oběť rozhodne věci řešit s úřady. Soudní drama Jonathana Kaplana Znásilnění z roku 1988 sleduje Sáru (hraje ji Jodie Foster, která byla za svůj výkon oceněna Oscarem a Zlatým glóbem), již v baru znásilní několik mužů, zatímco další přihlížejí a násilníky povzbuzují. Snímek otevírá scéna z nemocnice, kam Sára vyrazí ihned po činu. Tam se setká s prokurátorkou Kathryn (Kelly McGillis), ale poprvé také se zpochybňováním svých tvrzení a s victim blamingem. Kaplan se pokusil zachytit bolestivý proces, který musí oběti sexualizovaného násilí podstupovat a jasně ukazuje, že samotným znásilněním trauma zdaleka nekončí. Sára, která má pověst divoké dívky, jen těžko dokazuje, co se osudné noci stalo, a zpočátku jí příliš nevěří ani Kathryn. Situaci zachrání až výpověď očitého svědka – muže. Ten detailně popíše veškeré události, což pro diváka znamená sledovat sice jen tříminutovou, přesto nesmírně sugestivní scénu.

Ačkoliv měl premiéru před více než 30 lety, snímek Znásilnění je stále aktuální. Ukazuje, že v otázce victim blamingu jsme se příliš neposunuli.
Ačkoliv měl premiéru před více než 30 lety, snímek Znásilnění je stále aktuální. Ukazuje, že v otázce victim blamingu jsme se příliš neposunuli. | Zdroj: Paramount Pictures

Co zasáhne ještě víc, je fakt, že tento důležitý filmový počin ani více než 30 let po uvedení nepřestává být aktuální. Ačkoliv určitý posun je možné zaznamenat, celkový přístup k obětem sexualizovaného násilí se příliš neproměnil. Stále jsou automaticky zpochybňovány, stále existují tendence svalovat vinu na ně spíš než na násilníka. Stále dostávají cejch, když se odváží promluvit. Dokazování viny je náročné, výsledek nejistý, a i když dojde k odsouzení násilníka, trestní sazby zůstávají tristní. Stejné téma jako Znásilnění zpracovává desetidílná minisérie Neuvěřitelná z roku 2019 – a stejně jako Znásilnění i tento počin vychází ze skutečných událostí. V Neuvěřitelné sledujeme příběh Marie, která na policii nahlásí znásilnění. Poté co její pěstouni zpochybní pravdivost jejích tvrzení, úřady Marii donutí hlášení odvolat a ještě ji obviní z falešného obvinění. Až po několika letech se k Mariině případu dostane dvojice detektivek, které díky němu odhalí a dopadnou sériového násilníka. Takové vyústění ale v reálném životě přijde jen málokdy, což mimo jiné dokládá i fakt, že podle odborných výzkumů počet nahlášených případů sexualizovaného násilí tvoří jen nepatrný zlomek skutečného čísla.

Článek pokračuje na další straně.

Pokračování 2 / 2

Děje se to všem

Znásilnění – tedy čin, kdy si jedna strana na druhé vynutí pohlaví styk bez jejího souhlasu (dle českého právního řádu pod pohrůžkou násilí) – samozřejmě není jedinou formou sexualizovaného násilí a i to už tvůrci filmů a seriálů chápou. Stejně tak se čím dál častěji objevují snahy vyvracet na plátně a obrazovce mýtus o takzvaném pravém znásilnění. To je představa, že znásilnění se děje výhradně v noci, v temném parku nebo opuštěné uličce a pachatelem je neznámý muž v dlouhém kabátě. 

V nenápadném snímku Svatá Maud z roku 2019 režisérka Rose Glass velmi dobře zachytila, že konsent není univerzálně platná smlouva a že to, že jednou řekla ano, neznamená, že si to v průběhu intimností nemůže rozmyslet. Hrdinka filmu si domů přivede muže z baru, a ačkoliv sex nejprve sama iniciuje, posléze názor změní a nahlas ho artikuluje. Muže to ovšem nezastaví. V indie dramatu White Girl režisérky Elizabeth Wood z roku 2016 zase divák najde názornou ukázku, co to ten konsent vlastně je a jak odlišuje sex od znásilnění. Wood se rozhodla pro ilustrativní postup, kdy svou protagonistku nejdříve nechá užívat si s neatraktivním mužem, ale s plným vědomím toho, co dělá a že to dělat chce, avšak o pár scén později ji napadne její přitažlivý šéf, zatímco ona leží v bezvědomí na sedačce. V obou případech je hrdinka pod vlivem alkoholu a drog, ale je zcela jasné, který z nich je znásilnění – stejně jako to, že omamné látky nejsou výzvou ani záminkou pro to někoho znásilnit.

Indie film White Girl ilustruje, že konsent dělá rozdíl mezi sexem a znásilněním.
Indie film White Girl ilustruje, že konsent dělá rozdíl mezi sexem a znásilněním. | Zdroj: Moscow International Film Festival 2016

Ačkoliv v otázce sexualizovaného násilí páchaného cis hetero muži na cis hetero ženách se popkultura posouvá správným směrem, je potřeba připomínat, že se téma týká i jiných skupin. Drama Leea Danielse Precious z roku 2009 umně propojuje problematiku sexualizovaného násilí – konkrétně sexualizovaného násilí v rodině – se sociální situací. Protagonistkou filmu je pologramotná šestnáctiletá dívka z ghetta, která čeká druhé dítě se svým násilnickým otcem a ze strany matky zažívá jen žárlivost a další týrání. Daniels své hrdince dopřeje vykoupení, k němuž jí pomůže ambiciózní učitelka i empatická sociální pracovnice, ani tohle ovšem v podobných případech není standardní vyústění – zejména ne v USA, kde se příběh odehrává.

Drama Precious sleduje spojitost mezi sexualizovaným násilím a sociální situací.
Drama Precious sleduje spojitost mezi sexualizovaným násilím a sociální situací. | Zdroj: Lionsgate

Sexualizovaným násilím je silně ohrožena i LGBTQ+ komunita, což si uvědomovala už tvůrkyně slavného snímku Kluci nepláčou Kimberly Peirce. Ačkoliv si v době premiéry skutečností inspirovaný příběh trans mladíka Brandona Teeny (hraje ho Hilary Swank), kterého v roce 1993 znásilnili a zavraždili dva muži, získal uznání kritiků i diváků, před několika lety zpětně čelil kritice nejen kvůli castingu, ale i pro naprosté nepochopení podstaty trans lidí. Brandon je ve snímku vykreslen jako maskulinní lesba, která lže o své identitě. Taková reprezentace dělá trans komunitě medvědí službu, je ovšem potřeba dodat, že v 90. letech byl film vůbec první výraznou reprezentací trans mužů v mainstreamové kinematografii. 

Ačkoliv ve své době působil jako zjevení, sledován dnešní optikou dělá film Kluci nepláčou trans lidem medvědí službu.
Ačkoliv ve své době působil jako zjevení, sledován dnešní optikou dělá film Kluci nepláčou trans lidem medvědí službu. | Zdroj: Fox Searchlight Pictures

V dramatu Mysterious Skin z roku 2004 režisér Gregg Araki spojuje queer tematiku se zneužíváním nezletilých a ukazuje, jak můžou různí lidé různě zpracovávat stejný zážitek. Zatímco jeden z hlavních hrdinů trauma způsobené znásilněním vytěsní a zlé sny, noční pomočování a výpadky paměti si vysvětluje tak, že ho uneslo UFO, druhý si vše plně uvědomuje a pocit vlastní viny a špinavosti řeší prostitucí. Vytěsnění zneužívání se objevilo také ve filmu Charlieho malá tajemství (2012), kde prozření hlavního hrdiny funguje nejen jako plot twist, ale také jako vysvětlení jeho nezvladatelných výbuchů vzteku.

Ačkoliv kulturu sexuálního násilí v prostředí amerických středoškoláků postihl věrně, čelil seriál Proč? 13x proto kritice za příliš explicitní vyobrazení sebevraždy.
Ačkoliv kulturu sexuálního násilí v prostředí amerických středoškoláků postihl věrně, čelil seriál Proč? 13x proto kritice za příliš explicitní vyobrazení sebevraždy. | Zdroj: Netflix

Právě počiny cílící na teenagery jsou důležitou platformou pro zobrazování sexualizovaného násilí a jeho důsledků v co nejautentičtější formě – protože kdy jindy než v dospívání si mají muži i ženy osvojit, jak se v intimní oblasti chovat a co je zcela za hranou? Téma před několika lety skvěle zpracoval seriál Proč? 13x proto (2017), který byl ovšem kritizován za příliš explicitní vyobrazení sebevraždy. A sexuální obtěžování na veřejnosti je pak dílčím motivem v současném seriálu Sexuální výchova. A v obdivované Euforii zase můžeme názorně vidět, jak vypadá toxický vztah s manipulativním násilníkem. To všechno je nesmírně důležité – právě nastupující generace může být tou změnou, která posun, jejž vidíme ve filmech a seriálech, přenese i do reality.