...

... Zdroj: iStock.com

Vztahový minimalismus: Dají se přátelé vytřídit stejně jako šatník?

Kdo si ještě neprotřídil šatník a domácnost, jako by nebyl. Je to užitečné a trendy. Méně se ale hovoří o tom, že ta nejdůležitější čistka se týká našich vztahů. Je to logické, takového kroku se totiž bojíme. 

Bavíte se ještě s kamarády ze školky nebo základní školy? Postupně ztrácet kontakt, nemít tolik společných zájmů a nějak nechat takovou vazbu vyšumět vnímáme jako běžné, normální. Představa toho, že „vytřídíme“ z našeho života lidi podobně jako oblečení, které už nechceme nosit, se ale jeví krutá.

Velkým hitem je momentálně televizní pořad Marie Kondo, japonské odbornice přes úklid, kde vysvětluje zoufalým lidem, jak zbavit svůj domov přebytečností a dosáhnout tak rovnováhy a klidu. „Poděkujte každé věci, která vám nedělá radost, za to, že vám posloužila. Pak ji vyřaďte,“ říká.

Lidé se mění

Podle úplně stejného klíče jsem roztřídila své vztahy. Ponechala jsem si jenom ty přátele, kteří se mnou jednali jako dospělí lidé, dokázali o nedorozumění mluvit na rovinu a bez zbytečného obviňování. Přestala jsem domlouvat srazy s lidmi, se kterými jsem zažila sice skvělé večírky, ale ozývali se mi, pouze pokud jsem jim mohla být nějak užitečná. Když jsem pochopila, že jsem se na své cestě posunula někam jinam, než kde se nacházela moje parta tří dříve blízkých kamarádek, přestala jsem si zoufat, že se v jejich společnosti necítím dobře, a tedy nemá smysl, abych se nutila chodit na kafíčka a oslavy. Trvalo mi, než jsem pochopila, že lidé se mění, a tedy i já jsem někdo jiný, než když jsme se seznámily.

Celý tenhle proces trval asi tři roky a dodnes pro mě není úplně vyřešený. Dokázala jsem sice vztahy, které mě vysávaly, opustit, ale ne zrovna elegantním způsobem. Nevzala jsem dotyčného na čaj, abych mu poděkovala za čas, který jsme spolu strávili, a vysvětlila, proč teď musím jít dál. Nedovedla jsem si představit, jak bude druhá strana reagovat. Jak se ukončuje přátelství, které ve vás vyvolává podobné pocity méněcennosti jako džíny, do kterých nikdy nezhubnete?

Vše začíná otázkami

Vztahy s okolím jsou stejně jako věci, které nás obklopují, jakýmsi zrcadlem našeho vnitřního sebepojetí. Začít třídit musíme samozřejmě v sobě. Vše začíná otázkami: „Jaká chci být?“ „Co doopravdy potřebuji?“ Ačkoli se takové přemítání na první pohled jeví jako jednoduché, až banální, odpovědi vás mohou výrazně překvapit. Já jsem například zjistila, že si přeju být klidná, respektující a respektovaná. V mém životě tedy není místo pro kamarádku, se kterou jsem zažila spoustu zábavy, ale která je mi schopná ztropit scénu za to, že s ní nemohu chodit každý pátek na večírek.

Dřív bych se v podobné situaci cítila špatně a můj přirozený sklon k sebeobviňování by rozjel úvahy o tom, že jí to přece dlužím, protože jsem jí plakala na rameni po bolestivém rozchodu, protože jsem jí mohla zavolat ve tři ráno a ona mě uklidnila, protože, protože, protože… Dnes už ale chápu, že po sobě nemůžeme chtít vše druhým oplácet. Ani naplnit jejich představy, jinak takový vztah vždy skončí konfliktem.

O úroveň dál

Nedorozumění ale nemusí znamenat, že danou osobu ze svého života vyřadíte. Sednout si a v klidu popsat své pocity může přinést úlevu na obou stranách a váš vztah se zase posune o úroveň dál, vyzraje, navíc získáte sebevědomí v tom hovořit o svých potřebách.

Nejtěžší je tedy pochopit, koho nechat jít a kdo ve vašem životě má zůstat. Neexistuje zjednodušující pravidlo, protože odpověď znáte jen vy sami. Obecně platí, že není důvod, abyste udržovali kontakt s lidmi, kteří vás vysávají, shazují, nepodporují, se kterými se cítíte jako horší verze sama sebe.

Častokrát si ani neuvědomujeme, jaký vliv na nás mají ti, kteří nás obklopují. Přejímáme postoje svojí rodiny, partnerů, přátel a kolegů, jejich přístup k životu i způsob řeči, aniž bychom to konfrontovali s vlastními hodnotami a sny.

Pravidlo 80/20

Než se tedy do inventury svých vztahů pustíte, doporučuji vám strávit nejméně jedno odpoledne o samotě, kdy si sepíšete své představy, plány a motivace. Pak se zamyslete nad tím, jak vám do tohoto obrazu zapadají lidé, kteří vás obklopují.

Zanalyzujte si, zda vás do nefunkčních, toxických vazeb nežene vnitřní přesvědčení: vzorce, které opakujete z dětství, nízké sebevědomí, chuť se všem zavděčit. Nastavit si ty správné hranice mezi sebou a okolím pak pomůže dobrý psychoterapeut.

Když jsem vytřídila svůj šatník, zůstalo mi asi 20 procent oblečení, které nosím 80 procent svého času. Velmi podobně to dopadlo s přáteli a známými, oproti původní, velmi široké skupině lidí, se kterými jsem trávila volno, mám asi 5 velmi blízkých přátel. Můžeme se jeden druhému opravdu věnovat, dodržet to, co si slíbíme, a hlavně otevřeně o všem diskutovat. Občas si otevřu Instagram a vidím v něm své bývalé kamarádky. Virtuálně pozorovat jejich životní události je pro mě jako zahlédnout na ulici kožich s leopardím vzorem. Dřív jsem ho zbožňovala, užila jsem si v něm spoustu zábavy a pozornosti, ale teď se cítím ve své kůži v černém, dokonale padnoucím kabátě.

Zkrácená verze článku, který vyšel v únorovém čísle časopisu Moje psychologie. Aktuálně je na stáncích dubnové vydání s Bárou Nesvadbovou na titulce. Objednat si ho můžete i přes www.ikiosek.cz.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie