Pamatujete, jak jste s dětmi zasedli poprvé k domácímu učení v covidu, vzali učebnici a přišel šok v podobě: „Podle toho jsme se učili i za nás!“, nebo naopak „Panebože, tohle už berete? Ve třetí třídě?“ Setkání nás dospělých se současnou učebnicovou realitou vyvolalo otázky, podle čeho se ty naše děti vlastně učí. Pojďme si to konečně říct v rámci projektu časopisu Maminka „K tabuli půjde… české školství!“.
První otázkou je, proč řada škol jede podle učebnic, které – kulantně řečeno – nejsou úplně nové. Tisknou se vůbec aktuální, moderní učebnice? Tisknou. Učebnicových nakladatelství jsou desítky, autoři kreativní, trh velký. Ale má to řadu háčků. Kdo třeba vůbec dává podnět ke vzniku něčeho tak zásadního, jako je nová učebnice? „Popud přichází z ministerstva, fakult, neziskových organizací… A její autor nepotřebuje k sepsání žádné speciální oprávnění. Ale pokud má být tato učebnice součástí bezplatného školství, tedy škola na ni má v budoucnu od státu dostávat peníze, musí získat tzv. schvalovací doložku ministerstva,“ vysvětluje Mgr. Veronika Sováková z Národního pedagogického institutu.
TIP NA VIDEO: Jak učit dějepis a literaturu, aby se děti nenudily?
Týká se to především učebnic pro základní vzdělávání, u středního už je to s učebnicemi volnější. „O doložku se žádá na ministerstvu, které dává učebnici do schvalovacího procesu. Pokud je nová, dostávají ji na posouzení dva nezávislí recenzenti, z nichž jeden musí být učitelem, a oba musí splňovat určité požadavky. Jsou-li jejich posudky v rozporu, přichází třetí, tzv. rozhodčí, od nás, z Národního pedagogického institutu, kde prodlužujeme platnost doložek,“ doplňuje Sováková.
Na šest let. A pak?
Každá doložka platí šest let. Ale to neznamená, že se ve škole děti setkají jen s těmi ministerstvem schválenými. Učit se mohou i podle bezdoložkových. Na ně ale nedostane škola peníze, platíte je vy. Resp. pokud vaše děti potřebují pár set na učebnice nebo pracovní sešity, pak buď škola z nějakého důvodu chce, aby jim zůstaly, nebo jsou právě bezdoložkové. Neznamená to, že jsou nekvalitní. Autoři se mohli chtít jen vyhnout procesu schvalování. Nebo jít směrem, který není daný Rámcovým vzdělávacím programem. „Právě doložkové učebnice garantují souběh s kurikulárními dokumenty, tedy Rámcovým vzdělávacím programem, který vymezuje, co se mají děti naučit. Učebnice se schvalovací doložkou by měly reflektovat správné, aktuální didaktické postupy, obsahovat rozmanité aktivity, které respektují různé učební styly žáků, v neposlední řadě mají metodiku pro učitele,“ vysvětluje dále Sováková.
Online učebnice, možnost propojovat ty papírové se světem digitálním… Děje se to, nebo máme skluz? Vlastně od obojího kousek. „Momentálně se i díky přijetí změn v Rámcovém vzdělávacím programu v oboru informatiky propisuje do výuky všech předmětů tzv. digitální kompetence. A součástí změn, které toto provází, jsou i úpravy učebnic. Než bude všechno hotové, si ještě počkáme, momentálně jsme v něčem, čemu říkáme náběhové období. Ale to neznamená, že škola musí pasivně čekat na změnu učebnic nebo nějaké pokyny. Na změnu učebnic můžete tlačit i vy, jako rodiče, řekněme ,odspodu‘, protože obvykle už od třídní schůzky v červnu před první třídou víte, jaké materiály budou vaše děti provázet. Mluvte o tom s pedagogy, pokud nesouhlasíte s tím, podle čeho učí, zajímejte se a podporujte změny i nové výukové materiály. Protože zaměřit se pouze na učebnice je liché,“ říká k tomu PhDr. Hana Havlínová, Ph.D., z Národního pedagogického institutu.
A co online učebnice?
O tom, které učebnice se na školu koupí, rozhoduje ředitel ve spolupráci s pedagogy. „Každá škola je nějakým způsobem specifická, má nějaké žáky, má nějakou prioritu… už to ovlivňuje výběr učebnic. Proto školy v sociálně vyloučených lokalitách budou mít na učebnice jiné požadavky než pražská elitní škola… O volbě rozhoduje také metoda, jakou se na škole učí. Tedy například při volbě slabikáře hodně rozhodne, zda se děti budou učit číst klasickou analyticko-syntetickou metodou se slabikováním, nebo genetickou. Obecně platí, že učebnice musí odpovídat věku žáků, má být přitažlivá, ale ne přesycená,“ uvádí Sováková.
Dobrá učebnice má online podporu, umí propojovat mezipředmětové vztahy, nezaměřuje se jen na jeden obor, ale má své přesahy, dobrá učebnice učivo diferencuje i graficky, používá různé typy písma. K tomu pedagožka PhDr. Hana Havlínová, Ph.D., dodává: „Sledujeme i to, aby byly v učebnicích i aktuální ilustrace. Pokud učebnice vypráví o historii telefonu, je v pořádku, že se objeví obrázek starého telefonu, ale u moderní básničky o telefonu je namístě obrázek mobilního telefonu. Takového, jaký děti znají. Protože učebnice mají být aktuální. Nemají v nich být lízátka za korunu. Mají odkazovat na reálný život tak, aby mohly být pro pedagoga podporou, aby mohl díky nim učení provázat s realitou.“
Trendu „neučím podle učebnic“ se chytá čím dál tím víc učitelů. Ale kupodivu to nejsou vždycky ti, kdo právě vylezli z peďáku a mají hlavy plné nápadů. „Naopak, spousta mladých učitelů netuší, že nemusí učit s učebnicemi. Až s praxí zjišťují, že záleží na nich a na tom, na jakou školu přišli. A protože volba učebnic u nás souvisí s bezplatností vzdělávání, jsou v komplikované situaci hlavně velké školy. Ty nemohou jít a obměňovat učebnice podle příchozího učitele, mají limitovaný objem finančních prostředků (na potřeby pro prvňáčka má škola něco kolem 1000 Kč). Pedagogové si tedy musejí vystačit s tím, co mají na škole z předchozích let. Což by vyřešily například digitální učebnice. A zřejmě i brzy vyřeší, protože poslední rok a půl nebo dva roky covidové výuky většina učebnicových nakladatelství pochopila, že je třeba se vydat právě digitálním směrem,“ vysvětluje Mgr. Miriam Hejzlarová, pedagožka a zakladatelka projektu Učitelnice.cz, který je plný pracovních listů a dalších materiálů pro učení bez učebnic a který můžete pro domácí přípravu svých dětí klidně využívat i vy.
Znáte projekt Učitelnice.cz?
A teď se dostáváme k tomu, co dělá učebnici dobrou učebnicí ze všeho nejvíc: pedagog, který s ní umí pracovat. „Dobrý učitel umí udělat zázraky. I když dostane učebnici se staršími texty, nemusí děti učit recitovat J. V. Sládka, ale ukázat jim například, jak se lidé vyjadřovali kdysi, jak dnes, může pracovat s tím, co má, dobrým způsobem. Navíc dnes řada nakladatelství ke starším učebnicím doplňuje právě online podporu,“ vysvětluje PhDr. Hana Havlínová, Ph.D., s tím, že pokud pedagog s učebnicemi nesouzní, nemusí je používat vůbec.
Učebnice nejsou svaté grály, které musí 1. září otevřít a do 30. června mít odškrtané všechny kapitoly. Mohou představovat červenou nit, podle níž se mohou snadno orientovat v tématech a učivu. Ale nikdy by neměly být dogma a jediný prostředek, jak učit. „Proto dnes přibývá škol, kde učebnice odkládají, učitelé mají své materiály a učebnice slouží jen jako způsob, jak například žáci s rodiči mohou procvičovat učivo během delší nepřítomnosti ve škole. Ale v žádném případě učebnice není a neměla by být modla, se kterou by se nedalo flexibilně pracovat.“
Tady si můžete ověřit, jestli se vaše dítě učí podle ministerstvem garantovaných učebnic.
„K tabuli půjde… české školství!“ je projekt časopisu Maminka. Aktuální číslo si můžete koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!
