Šílená matka píše pravidelný sloupek o životě s dítětem školou povinným.

Šílená matka píše pravidelný sloupek o životě s dítětem školou povinným. Zdroj: Šílená matka

Šílená matka: Nemusíte všechno zvládat sami. Nemusíte to zvládat vůbec!

Poslední dva roky žijeme vinou pandemie v extrémním stresu. Někdo to zvládá dobře, někdo středně a někdo vůbec. Pečovat o psychické zdraví je teď stejně důležité, jako starat se o to fyzické. Šílená matka sice nezná univerzální radu, jak být v zenu, ale připomíná několik důležitých věcí, na které je dobré myslet.

Starat se o své psychické zdraví je stejně důležité, jako starat se o to fyzické, jenže těžší. To platí obecně pořád, ale v současné době dle mého skromného, vycukaného názoru ještě víc. Čtenář promine, ale ve chvíli, kdy volají ze školy, že má dítě pozitivní antigenní test, nějaká meduňka opravdu nepomůže. Vy v tu chvíli musíte zařídit vyzvednutí, zavolat pediatrovi, rezervovat termín PCR testu. Do toho uklidňujete armádu prarodičů a taky samotné dítě, připravujete se na distanční výuku a pro jistotu i na konec světa, načež zjistíte, že je dítě negativní. A místo úlevy máte tik v oku, protože víte, že tenhle kolotoč vás odteď velmi pravděpodobně čeká každý týden.

TIP NA VIDEO: Psycholog radí, jak řešit nával stresu

Zklamu vás raději hned na začátku – žádná univerzální rada, jak zvládnout tenhle extra stres, neexistuje. Nebo alespoň ke mně se zatím nedostala. Každý máme hranici kýblu, do něhož si každý večer odkládáme nervy, jinde. Někdo jede nadoraz a složí se, až když je po všem, jiní se skládají průběžně a s někým to ani nehne, přinejmenším zdánlivě. Do toho se nám blíží Vánoce, které pro dospělého ani náhodou neznamenají jen pustit si Sám doma a ládovat se u toho cukrovím.

V první řadě bych chtěla říct, že je ok nebýt ok. Není čas na hrdinství a nejhorší smrt je z vyděšení, víme? Nemusíte nutně všechno zvládnout sami a hned, fakt. Dokonce to ani nemusíte zvládnout. Není ostuda říct si o pomoc; ať už mluvíme o přátelích, hodinovém manželovi, dovážce jídla nebo terapeutovi.

Dále je také potřeba si neustále připomínat, že nejen tělo, ale i mysl potřebuje svou dávku odpočinku. Spousta z vás určitě zná ten pocit selhání, když si ráno odříkáte nahlas seznam věcí, které musíte udělat, pak dvakrát mrknete a puf! Je večer a s milým seznamem si můžete akorát tak vytřít p… odlahu. To je ale velký omyl, přátelé! Nemusíte se cítit provinile proto, že jediné, za co jste ten den pořádně vzali, byly dveře od lednice. Ležte, spěte, hrajte hry na mobilu, koukejte na pochybné stránky na internetu, smějte se a plačte u videí se zvířátky. Děti by to samozřejmě asi chtělo nakrmit a zabránit jim v demolici bytu a sebepoškozování, ale i to lze občas provést v jaksi úsporném režimu.

Třetí radou, o kterou se nikdo neprosil, je radovat se z maličkostí. Zní to jako klišé? Poslední dva roky jsme pod neustálým tlakem, špatné zprávy by jeden mohl přehazovat vidlemi a konec je v nedohlednu. Ať už je to prosecco v akci, dítě, které i přes všechnu vaši péči pořád žije a prospívá, oblíbená píseň, kterou si vystřelíte mozek z hlavy, pár milých slov, vůně květin nebo pečeného masa – všechno mohou být důvody k radosti. Nasávejte je, doslova či obrazně, a pár si jich uchovejte v paměti na horší časy.