O čem se mlčí: Když domácí násilí neřešíte, situace se jen zhoršuje | Ženy.cz
 


O čem se mlčí: Když domácí násilí neřešíte, situace se jen zhoršuje

4. srpna 2021 • 06:00
O čem se mlčí - Domácí násilí • Zdroj: Videohub

Během pandemie ještě vzrostl počet žen, které vyhledaly odbornou pomoc. Potvrdily to nejen organizace, které pomáhají jeho obětem, ale také výzkumy na toto téma. A byl to i případ pětatřicetileté Jany, u níž doma situace vyeskalovala právě v souvislosti s karanténou v době covidu-19. Fyzickému napadání a násilí ze strany manžela se nevyhnula bohužel ani ona, ani její dvě děti. Její příběh najdete v článku. A Adéla Elbel, moderátorka projektu O čem se mlčí, si tentokrát do studia pozvala hostky, se kterými rozebírá aplikaci Bright Sky. Jak může pomoci obětem domácího násilí?

„Manžel v době covidu přišel o práci a zůstal doma. My jsme v rámci firmy, kde pracuji, museli fungovat pořád jako za normálních okolností a já chodila do práce, abych se postarala o financování a chod celé rodiny. A tehdy to začalo skřípat,“ vzpomíná Jana.

Když si zpětně vybavuji začátky našeho soužití, nějakou agresivitu manžel vykazoval asi vždycky. Byl hodně konfliktní a žárlivý, chtěl mě mít neustále pod kontrolou, kdykoli jsem vzala mobil do ruky, hned mě sledoval, nerespektoval žádné moje soukromí. Když jsem mu hned nezvedla telefon nebo nedejbože jsem si vyrazila s kamarádkami ven, následovaly hysterické scény,“ vypočítává Jana momenty, které měly být jakýmsi varovným vztyčeným prstem, že všechno není v úplném pořádku.

Bod zlomu

Jana má z předešlého manželství dva syny, její druhý manžel svoje vlastní děti neměl. „Myslím si, že hlavním důvodem, proč jeho agresivita eskalovala, bylo, že prostě nezvládl tu rodinu,“ poznamenává Jana. „Když si svoje špatné nálady a vztek, který nebyl vůbec schopný zvládat, vybíjel jenom na mně, pořád jsem to nějak dávala, ale když napadl i kluky, kterým tehdy bylo sedm a devět, to byla poslední kapka,“ popisuje Jana, co byl zlomový moment toho, že si začala uvědomovat, že situace je už neúnosná.

Klíčové je svěřit se

„Nikdy se nestalo, že bych třeba nepřišla do práce a ani modřiny pod oblečením vidět nebyly, stejně jsem ale asi musela vysílat nějaké signály, že se něco děje,“ říká Jana, jak došlo k tomu, že kamarád v práci zpozorněl a měl tušení, že Jana doma prožívá peklo. „Prostě se mě jednou na rovinu zeptal a já mu všechno potvrdila, ale s tím, že to nechci řešit. A on to všechno pak rozjel sám.“ 

Díky kamarádovi se dostala i do ROSY, organizace, která poskytuje podporu a pomoc obětem domácího násilí. „Doprovodil mě tam a pak už to šlo poměrně rychle. Hledala jsem tam nějaké bezpečné alternativy, jak dostat agresivního manžela z bytu, společně s nimi jsem přemýšlela i o variantě bydlení v azylovém domě s utajenou adresou. Nakonec jsem se ale nějak dokázala vzchopit a manžela jsem z bytu vyhodila sama. Z toho i v ROSE byly ženy samy dost překvapené a varovaly mě, že tahle situace mohla být pro mě a děti hodně nebezpečná. Měla jsem pocit, že mě trochu straší, ale pak mě seznámily s několika příběhy, které vůbec nedopadly dobře, a mně došlo, jaké jsem měla štěstí a že to mohlo skončit pěkným průšvihem,“ vypráví Jana.

Pomocné ruce

Jana má v současné době před rozvodem a s manželem už není v žádném kontaktu. „Tak jednoduché to ale nebylo, ještě pak dost dlouhou dobu chodil k nám před dům, kde postával, čekal, sledoval mě. Teď už vlastně ale nevím, co se s ním přesně děje, všude jsem si ho zablokovala. Už se k tomu vůbec nechci vracet. Stejně tak synové. Chci, aby to už všechno bylo uzavřené a za námi,“ říká.

Překonat ty nejtěžší okamžiky Janě pomohly nejen pracovnice v ROSE, ale i v práci, kde jí zaměstnavatel vyšel vstříc. „Pracuji ve Vodafone a tahle společnost dokonce nabízí až deset dnů placené dovolené, podporu a odborné poradenství všem zaměstnancům, kterým se bohužel stalo to, že se nějak potýkají s domácím násilím.“ Vedle toho Jana navštěvovala i odbornou psychologickou pomoc, která jí pomohla dostat se i ze zdravotních problémů, když se po tom velkém psychickém náporu nakonec i fyzicky sesypala.

„Nikdy předtím, než jsem se sama v takové situaci ocitla, jsem se o domácí násilí nezajímala, ale když jsem si sama touhle fakt těžkou zkušeností prošla, vidím, jak důležité je nebát se svěřit se a říct si o pomoc, to je podle mě to nejdůležitější. Protože když to necháte být, ta situace se jen a jen zhoršuje. Násilí se stupňuje a ty konce můžou být fatální,“ uzavírá Jana. 

Zeptali jsme se odborníků:

PhDr. Branislava Marvánová Vargová, vedoucí Informačního a poradenského centra ROSA

Jak můžu poznat, že například moje kolegyně či kolega v práci je obětí domácího násilí?

Mohou to být různé změny v chování, vyhýbání se kontaktu, náhlé rušení domluvených schůzek, ale také i strach z toho, když nemůže hned zvednout partnerovi telefon či odpovědět na zprávu, zhoršená koncentrace a podobně. Mnoho obětí se za násilí stydí a snaží se svou situaci před okolím tajit. Proto někdy uvádí různé důvody pro zranění, která vznikla v důsledku napadení. Pokud tedy často „padá z kola“, naráží do něčeho apod., může to být také signál, že ve vztahu zažívá násilí. Oběti často čekají, že si toho někdo všimne a zeptá se.

Jakou formou nabídnout pomoc, abych oběť domácího násilí ještě více nevystrašila?

Lidé se ostýchají o násilí hovořit. Pokud si nejste jisti, zda dotyčná osoba žije v násilném vztahu, může pomoci popsat, čeho jste si všimli, např. „všimla jsem si, že jsi ustaraná, s nikým nemluvíš“ nebo poukázat na zranění, kterého jste si všimli „vidím, že máš modřinu na zápěstí, co se stalo?“. Pak popsat, jak se u toho cítíte, např. „dělám si o tebe starost, jestli je všechno v pořádku“, někdy může pomoct zmínka článku o domácím násilí. Pokud se vám někdo se zkušeností s násilím ve vztahu svěří, je důležité pozorně naslouchat, nehodnotit, vyhnout se komentářům typu „to je strašné, jak s ním můžeš být“ nebo obviňujícím reakcím „proboha, co jsi udělala, že tě takhle zmlátil“. Oceňte, že se svěřila a podpořte ji v tom, aby se obrátila na specializovanou službu.

Honza Vojtko, párový terapeut

Co všechno se dá považovat za domácí násilí?

Domácí násilí zažilo v průběhu života převáženě 38 % žen (data z výzkumu 2003 Sociologického ústavu Akademie věd ČR). Mluvíme převážně o ženách, 95 % veškerých nahlášených útoků zažívají právě ženy. Bohužel se domácí násilí nevyhýbá žádné sociální skupině. Týká se i lidí ve stejnopohlavních párech, dětí, seniorů a i lidí s postižením, jak mentálním, tak fyzickým. Každý z nás si dokáže představit fyzické násilí. Nikdy ale nestojí samo. Další formou je psychické násilí, projevované ponižováním oběti, nadávkami, zesměšňováním ve společnosti, často zabaleným do vtipů a „jakože“ legrace. Třetím projevem je sexuální násilí. Nucení k sexu a sexuálním praktikám, které vám nejsou vlastní, a v neposlední řadě je to znásilnění. Čtvrtým projevem je sociální izolace. Jedná se o snahu izolovat partnera/ku od rodiny, přátel, známých. A pak je zde ekonomická forma násilí. Má projev v omezování přístupu k financím, neposkytování peněz na provoz domácnosti, někdy je záludnější v tom, že má projev v obhajobě co si smí partner/ka koupit či nikoli.

Dá se také nějak terapeuticky pracovat s původci domácího násilí, aby se v budoucnosti takových činů nedopouštěli?

To je moc dobrá a důležitá otázka a odpověď na ni je nadějeplná. Samozřejmě, že dá. Ale aby terapie byla účinná, potřebujeme silnou vnitřní motivaci. Pokud jde agresor k terapeutovi, protože to má soudně nařízené, může to být složitější. První terapeutický krok by měl být zaměřen na jeho vnitřní motivaci. Zadruhé záleží i na příčinách domácího násilí, resp. toho kterého agresora. Pokud je příčinou domácího násilí nějaký druh osobnostního rysu či poruchy osobnosti, bude léčba komplikovanější, ale to neznamená, že nefunkční. Pokud jsou příčinou naučené vzorce či forma vyrovnávacího mechanismu vlastních traumat agresora, budeme muset s klientem či klientkou projít tato traumata, otevřít staré rány, a to všechno bude přinášet bolest, bez které ale nelze dojít k pochopení svého chování a myšlení. Je to ale možné a správná dlouhodobá terapie účinná rozhodně je.

Kam se obrátit o pomoc:  

*ROSA – centrum pro ženy, z. s. SOS linka – 602 246 102 (Po–Pá 9–18) www.rosacentrum.cz www.stopnasili.cz

*Acorus – centrum pro osoby ohrožené domácím násilím Nonstop linka – 283 892 772 www.acorus.cz

*Bílý kruh bezpečí – nonstop linka 257 317 110 www.bkb.cz, www.domacinasili.cz, www.116006.cz

*Aplikace Bright Sky – pomáhá každému s řešením domácího násilí prostřednictvím dotazníků pro vyhodnocení situace, nabízí rady a kontakty, bezpečné uložení důkazů – textů, fotografií, audio- i videozáznamů i spojení na policii. Mobilní aplikace Bright Sky CZ je v Česku ke stažení zdarma bez ohledu na operátora, u Vodafonu navíc při aktivaci tzv. Pass for Good nespotřebovává data z datového balíčku. Více se dozvíte na stránkách Nadace Vodafone

Kde jsou kořeny domácího násilí? Jaké jsou první signály toho, že žijete v nevyrovnaném nebo násilném vztahu? Celý text, který vznikl v rámci projektu O čem se mlčí, najdete v aktuálním čísle časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší online trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

Moje psychologie 08/2021 Moje psychologie 08/2021 Autor: Archiv Mojí psychologie
Autor: Monika Otmarová
Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy