Adéla Elbel o dokonalosti: Už nejsem kvočna, která plní potřeby jiných

18. července 2021 • 06:00
Adéla Elbel
Adéla Elbel • Foto: Archiv Mojí psychologie

Adéla Elbel je žena, která nás baví jak svým humorem, tak tím, jak vidí svět. A proto jsme ji požádali (časopis Moje psychologie – poznámka redakce), aby nám každý měsíc napsala o tom, jak žije, co dělá, nad čím přemýšlí. Tentokrát nás zajímalo, co pro Adélu znamená pojem dokonalost. Snaží se jí – jako mnozí z nás marně – dosáhnout? Nebo už pochopila, že být perfektní, bezchybná a dokonalá je jen pohádková ambice, která nemá s reálným světem nic společného?

Mám kamarádku Hanku. Kamarádíme spolu už od školky. Hanka je dokonalá… A taky pěkně v háji.

Hanka byla už odmalička taková normální bezva holka. Milá, veselá, pořád usměvavá, celkem chytrá, ráda zpívala a moc hezky recitovala. Prvorozená dcera, dlouho jedináček. Takže se do ní vkládaly všechny rodičovské ambice. No, a naší milé Hance moc nešla matematika. Jí, dceři účetní a firemního ekonoma. To bylo samozřejmě naprosto nemyslitelné. Hanka přece musí jít v rodových šlépějích. Takže už od prvního stupně základní školy musela Hanka chodit po vyučování na doučování z matiky. Vůbec se jí nechtělo, matematiku nesnášela, chtěla si s námi hrát, ale rodiče na tom striktně trvali. Hanka musí mít samé jedničky. Netrvalo dlouho a Hanka začala dost přibírat. Zatímco my, ostatní děti ze sídliště, jsme si hráli odpoledne na hřišti, ona seděla u nenáviděných vzorečků a zajídala stres.

Tip na video: Jak se v Česku žije s nálepkou uprchlík? Speciální projekt O čem se mlčí časopisu Moje psychologie moderuje Adéla Elbel. 

O čem se mlčí: Jak se žije s nálepkou uprchlík? VIDEO Videohub

 

Tloušťka ale zase nezapadala do představ její maminky, Miss účetní roku 96. Oplácanou dceru nechtěla ukazovat kolegyním, takže Hance hlídala jídelníček a spoustu věcí jí zakazovala. Jak všichni víme, zákazy vedou k jejich porušování, a tak si Hanka kupovala fastfood a cukrovinky tajně a jedla je hltavě, ale s výčitkou. V deváté třídě měla devadesát kilo a náběh na deprese. Když se zamilovala do jednoho chlapce a ten ji s pubertální nevybíravostí odmítl, něco se v ní zlomilo. Zatvrdila se a začala na sobě makat. Buď trávila hodiny ve fitku, nebo studiem. Držela všemožné diety, denně několik hodin cvičila a po večerech ležela v učebnicích. Vystudovala samozřejmě ekonomku, kde odpromovala s červeným diplomem. Že ve druháku získala titul Miss VŠE 2005, asi psát nemusím. Už na studiích si našla manžela. Dokonalá kráska a skvělá ekonomka se stala báječnou manželkou a brzy i úžasnou matkou. Byt měli jako ze škatulky, děti vychované, Hanka krásná, vždy upravená a po večerech, až vše doma zastala, si dálkově dodělávala doktorát.

No, a pak jednoho krásného dne v krásném bytě u počítače, na kterém neusedalo ani smítko prachu, protože se bálo, že by ho Hanka hned nesmlouvavě zlikvidovala, zjistila, že její manžel má někoho jiného. Byl to šok. Ale o co větší byl šok, když se dozvěděla, že je to ke všemu číšnice s docela slušnou nadváhou. Hanka se zhroutila. A rozvedla.

U mě to bylo dost naopak. Nic se ode mě neočekávalo. Už od dětství jsem byla spíš ponořená v knížkách, žila díky nim jiné příběhy než vlastní život a obecně jsem si neustále plula v představách. Prostě by se dalo říct, že jsem byla dost mimo. Školu jsem celkem zvládala i bez učení, takže jsem šla k maturitě docela nepolíbená zbytečnými vědomostmi, jako kde na mapě leží Kostarika nebo cože vlastně ta básnička s názvem Newtonův zákon, kterou jsem se nadrtila do fyziky, znamená. Když jsem se dostala na vysokou, kam jsem šla jen proto, že jsem netušila, co jiného bych v životě dělala, všichni se divili: Ty jdeš na vejšku? Ty? Ta divná Adéla? Já se přitom tolik snažila být skvělá, ale nějak jsem jim nezapadala do běžného rámce. Vždy mi neopomněli připomenout, že něco dělám divně.

Adéla Elbel Adéla Elbel Autor: Archiv Mojí psychologie

Přesto jsem se snažila, co to jde, během studia jsem se vdala, měla dítě a dokazovala jiným, jak jsem pro jejich životy výborná a nepostradatelná. Záleželo mi jen na tom, aby se mělo moje okolí dobře, abych pro ně byla dokonalý parťák. Dokonale se postarat o všechny okolo. Taková kvočna, která plní potřeby jiných. Samozřejmě dokonale. Zkusili jste se už někdy zavděčit všem? Já ano, roky. Hele, nejde to. Navíc, když děláte „servisáka“ jiným, logicky vám nezbude moc času na sebe. A „moc času“ je zde eufemismus. Nevnímala jsem sama sebe, protože jsem přece byla od dětství ta divná. Raději jsem ani nechtěla vědět, jaká jsem, protože jsem dostávala častá upozornění na dílčí nedostatky mé povahy. Několik let jsem to dokázala vydržet, ale pak už jsem přestávala postupně zvládat být dokonalou služkou potřeb někoho jiného a zhroutila se. Tedy, rozvedla se.

Možná je to věkem, možná nějakou mírou, která když přeteče, začne se člověk sebezáchovně obracet sám k sobě a pokusí se něco změnit. Střední věk je tomu alespoň v mém a Hančině případě nakloněn.

Hanka se vykašlala na doktorát a začala s jógou. Samozřejmě si nemohla odpustit, aby si neudělala cvičitelský kurz v Indii, ale je jí líp. Indie ji naučila zvládat chaos a nehledat řád v uklizené spíži, ale sama v sobě. Zkoumá, co chce v životě dělat ona sama a ne, co od ní očekává okolí. Zapsala se na kurzy zpěvu. Není v něm nejlepší, ale už jí to nevadí. Učí se užívat si radost z normálního bytí.

Já se učím mít ráda sama sebe. Už je to mnohem lepší. Všechny ty nedokonalosti, které mám, totiž skládají to, jaká jsem. Všechny ty divnosti, vychýlení z normálu, moje přecitlivělost, přílišná empatie k cizím, občasná melancholie, která lidi často provokuje, to všechno jsou části, které tvoří tu divnou Adélu. Teď už ale vím, že slovo „divná“ se dá také nahradit slovem „výjimečná“. A s tím se žije mnohem lépe.

Obě se učíme. Učíme se být výjimečné. Už nehledáme dokonalost. Vždyť u jiných bychom ji taky sotva mohly najít. Navíc, na ostatních přece máme jejich drobné nedostatky rády. Tak přece ze sebe nebudeme dělat roboty. Kdo by totiž chtěl s dokonalým robotem žít? Zjistily jsme, že dokonalost je šíleně nudná a svazuje víc než pořádně stažená bondáž. My s Hankou chceme být trochu nedokonalé a trochu divné. Tím budeme originální, jedinečné a hlavně osobité. Budeme to my.

Konečně máme sebevědomí na to být nedokonalé, tedy své, a tím jsme vlastně ve své podstatě dokonalé.

Adéla Elbel je stand-up komička, moderátorka, překladatelka z nizozemštiny a autorka knihy Doba temna. Má svérázný pohled na život, mísí v sobě břitkost, humor a něhu a díky téhle kombinaci leckdy nahlédne běh všedních dní z jiné perspektivy. Vystupuje v pořadu Na Stojáka, v Comedy Clubu a s Ivou Pazderkovou mají improvizační talkshow Všechno nejlepší. Miluje svou práci a své dvě dcery.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

Moje psychologie 07/2021 Moje psychologie 07/2021 Autor: Archiv Mojí psychologie
Autor: Adéla Elbel
Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy