...

... Zdroj: iStock.com

Jak poznáme emočně nezralého člověka? Čím komplikuje život sobě i svému okolí?

Neovládá emoce a na cestě za svým přáním si ohýbá realitu ku svému prospěchu. Vztahy s ním jsou náročné. Objevují se u něj deprese i úzkosti. Proč? Protože emocionálně nevyrostl.

„Zralost se objeví, když si začneme dělat starosti více o ostatní než o sebe.“ Albert Einstein ve svém výroku shrnul to nejpodstatnější a odborníci se s ním shodují. Chování, kdy člověk nemyslí jen na sebe, netouží pouze po uspokojení svých potřeb a je si vědom své emoční síly, ho vede k realistickému a emočně vyzrálému chování. Samozřejmě prožívá různé emoční stavy a některé zvládá více jiné méně, ale emoční nezralost je jiná. Touhy, fantazie a přání takového člověka jsou v absolutním popředí a stávají se středem vesmíru. Aby jich dosáhl, může dokonce pozměňovat realitu tak, aby odpovídala jeho představě. Nevyhýbá se lhaní, emočnímu vydírání, pláči či agresi. Máte pocit, že takové chování zažíváte ve svém okolí? Nejspíš máte co do činění s emočně nezralým člověkem. Avšak oblast emocí je velmi složitá a emočně nezralého člověka zprvu nemusíte odhalit.

Dítě, nebo dospělý?

Jak tedy můžeme posoudit, zda dospělý funguje emocionálně více jako dítě? Párová terapeutka Sarah Heiter a autorka knihy s názvem Od konfliktu k řešení, která učí dovednosti společné komunikace, zvládání hněvu a řešení konfliktů, doporučuje vnímat chování dle emočního věku. „Na jedné mezinárodní psychologické konferenci mi jedna terapeutka z Afriky vysvětlila, že v jejich zemi je běžné hodnotit lidi z hlediska fyzického i emocionálního věku. Fyzický věk lze spočítat podle počtu narozenin. Fyzický věk, zejména u dětí, má tendenci korelovat s výškou, silou a kognitivními funkcemi. Psychologický nebo emocionální věk se naopak projevuje v emočních reakcích a návycích. Například dospělí dokáží zůstat v klidu, zatímco děti mají tendenci se rychle naštvat. Dospělí přemýšlí o svých slovech, než je vyřknou, zatímco děti často impulzivně vyslovují netaktní a zraňující slova,“ píše ve své knize terapeutka. Avšak chování, které je pro děti běžné, vypadá dětinsky a hrubě, když je dělají dospělí. A emočně nezralý člověk je na světě. Pro jeho život ani jeho okolí to však nepřináší nic dobrého. Jaké chování je pro takového člověka typické?

Emočně nezralí lidé jsou egocentričtí

Velká část dospívání je o pochopení toho, že svět se netočí jen kolem nás. Dítě této skutečnosti nerozumí. Proto pláče a dožaduje se jídla ve dvě hodiny ráno a je mu jedno, jestli probudí své rodiče. Jak vyroste, zjistí, že ne vždy dostane všechno, co chce. Učí se také, že existují další lidé s vlastními potřebami. A přestává si myslet, že všeho dosáhne pláčem. Někdy ale k tomuto procesu emočního růstu nedojde a vy vedle sebe máte narcistu, egoistu, sebestředného člověka, který nevěnuje pozornost vašim obavám, zájmům, přáním, názorům, zkrátka ničemu, co se netýká přímo jeho.

Emočně nezralí lidé mají problémy se závazkem

Jedním neklamným znakem nezralosti jsou potíže se závazkem. „Děti se v danou chvíli těžko obejdou bez toho, co chtějí, aby dosáhly důležitějšího cíle. Jak dospíváme, učíme se, že oběti a omezení jsou nezbytným zlem k dosažení našich cílů. Dozvídáme se také, že odhodlání k cíli, nebo dokonce k osobě neomezuje naši svobodu. Je to prostě podmínka, se kterou souhlasíme na cestě za tím, co chceme,“ poukazuje na proces zrání emocí Timmothy J. Legg, psycholog zabývající se duševním zdravím na California Southern University v Irvine. Emočně nezralý člověk má pocit, že závazek by jeho svobodu omezil. Často proto nechce mluvit o budoucnosti, plánovat společné chvíle, vymýšlí důvody, proč se nemůže setkat s vašimi rodiči ani po roce vztahu. Někdy mu dělá problém plánovat i společnou dovolenou či jen víkend. Míra fobie ze závazků je různá, ale je tu.

Emočně nezralí lidé mají tendenci obviňovat ostatní

Dospělí se snaží problém vyřešit, kdežto děti přehazují vinu na někoho jiného. Vnímají pouze trest, který může přijít. Co způsobily, o to jim moc nejde. Vývojem se však tento pohled na problém mění. Když nastane nepříjemná situace, malé děti začínají lhát, aby se nedostaly do problémů. Dospělí se zabývají realitou a spolehlivě mluví pravdu. „Vyrůstat znamená nezodpovědně se toho sladkého vzdát. Zrání znamená pochopení, že jsme jedinou osobou odpovědnou za to, co děláme a co neděláme. Znamená to naučit se rozpoznávat naše chyby a učit se z nich. A vědět, jak napravit škody, které způsobujeme. Vědět, jak požádat o odpuštění,“ velmi často připomíná na sezeních párům, které spolu řeší konflikty, terapeutka Sarah Heiter.

Emočně nezralí lidé mají závislé vztahy

Sami postrádají důvěru ve své schopnosti a k tomu, aby něčeho dosáhli, a to i spokojeného života, potřebují druhé. Ne proto, že je milují, ale proto, že je potřebují. Proto mají tendenci mít vysoce závislé vztahy. Avšak pro zdravý vztah je autonomie nezbytná. Nezralým lidem však není pojem autonomie jasný. Možná si myslí, že se chovají samostatně a zodpovědně, ale většinou, když přijde problém, snaží se ho přehodit na druhé či ho nedokážou absolutně vyřešit.

Emočně nezralí lidé neumí hospodařit s penězi

Impulzivita je jednou z nejnápadnějších emocionálních vlastností nezralých lidí. Mnohokrát je tato impulzivita patrná v tom, jak spravují své zdroje, jako jsou peníze. Jelikož se zajímají pouze o uspokojení svých vlastních tužeb, a to co nejrychleji, neváhají kupovat věci, které nepotřebují, za peníze, které nemají. Někdy kvůli tomu vstupujíí do obrovských finančních rizik. Neobjektivně hodnotí investice a těžko dělají dlouhodobé finanční plány. Z tohoto důvodu je běžné, že se tento typ lidí ocitne v dluzích. A to vše jen proto, aby uspokojili ihned své rozmary.

Chování emočně nezralých lidí není vědomé, většinou je přítomné kvůli jejich dětství, kdy si prošli nešťastnými věcmi, traumaty, které jim bránily v růstu. Terapií a vlastním uvědoměním se dá takové chování změnit a zapracovat na růstu v emočně zralého člověka.