Zdroj: iStock.com

Bojíte se příliš? 10 věcí, které potřebujete vědět o strachu, abyste získala klid

Veronika Zavřelová

Počínaje jarními měsíci plnými děsuplných zpráv ohledně covidové pandemie, kolem níž není stále situace vyjasněna a mění se v podstatě každým dnem, jsme nejspíš všichni více než kdy jindy pocítili přítomnost jedné z prastarých lidských emocí – strachu. Asi se shodneme, že známe daleko příjemnější emoce, na druhé straně: strach není třeba brát jen negativně. Koneckonců kdyby lidstvo neznalo strach, pak by náš druh nejspíš dávno vyhynul. Kdy nám tedy může strach pomáhat a jak s ním vůbec zacházet?

1. Terapie úsměvem

Pokud si myslíte, že zrovna vaše strachy jsou ojedinělé, neobvyklé a jste s nimi sami na světě bez porozumění okolí, mrkněte na svižný instagramový účet @deepdarkfears a rázem se vám bude usínat klidněji. Mnohdy absurdní komiksové příběhy pohlížejí na naše lidské obavy s humorným nadhledem a úsměvem. Možná se v některých poznáte a ujistíte se o jejich jisté univerzálnosti, což může být i velmi terapeutické.

2. Cesta z kruhu

Strach není dědičný, ale… Obávala se vaše matka pavouků nebo psů? Vzpomínáte na její velmi specifické chování v přítomnosti těchto příslušníků živočišné říše? Mnohdy možná stačila pouhá zmínka o drobné fauně… Hlas vylétl o několik oktáv výš, následoval zběsilý úprk z místnosti… Projevy strachu mohou být různé. V dětství podvědomě přebíráme vzorce toho, jaké chování je v situaci související s emocí strachu „normální“ (angličtina má pro takové chování i specifický výraz „chování nervózní Nellie“). Podle vědců je pro náš budoucí přístup a uchopení takové situace zásadní a formativní vliv otce. Pokud měl strach z návštěvy zubaře, přebíráme to jako směrodatnou informaci a vyhodnocujeme ji jako hrozící nebezpečí, ve smyslu: Asi na tom něco bude, když i tatínek měl strach jít do ordinace. K chování maminky býváme shovívavější a máme pochopení.

3. Dobrý sluha

Máme se neustále obávat obav a strachovat se strachu? Ne! Z bázlivosti někdy můžeme i těžit. Strach patří ke čtyřem nejzákladnějším emocím (radost, smutek, hněv, strach) a často pro naši bezpečnost funguje jako ruční brzda automobilu. Jestli si vyčítáte, že je obav možná příliš a měli byste být odvážnější, ještě zpomalte! Bázlivější lidé mají nižší tendenci riskovat, lépe analyzují a vyhodnocují možné důsledky chování (např. nesednout za volant v nepříznivých dopravních podmínkách). Takový strach pak může i zachraňovat životy.

4 Jak se už nebát?

Existují techniky, jak se určitého strachu zbavit či jej zmírnit? Rozhodně ano. Jde o postupné vystavování se podnětu, který vzbuzuje obavy. I v dospělosti stále utíkáte před kočkami? Začněte s obrázky roztomilých koťátek na YouTube. V zoologické zahradě se pak podívejte na kočkovité šelmy, a pokud někdo z vašich známých chová kočku doma, taková návštěva může být dalším krokem. V domácím prostředí máte prostor a možnost se na kočku zpovzdálí podívat, kamarádka může vysvětlit projevy kočičího chování a při troše odvahy si ji při odchodu třeba i pohladíte.

5. Prvotní strach

Zřejmě jsme se každý něčeho v dětství obával, to ale neznamená, že tyto strachy nás budou provázet celý život. Podle psycholožky Donny Pincus z Bostonské univerzity má až devadesát procent dětí strach z něčeho specifického. Ať už je to tma, cesta do sklepa nebo na půdu, hmyz, být sám doma nebo návštěva zubaře. Svým způsobem se jedná o protektivní emoci, která nás upozorňuje na možné nebezpečí a upomínku toho, že bychom se měli mít na pozoru a zbystřit smysly. Z těchto obav, byť mnohdy s racionálním základem, většina jedinců vyroste a s přibývajícím věkem se může jen pousmát svým dětským obavám.

6. Pomoooc, nemoc!

Pokud se neustále strachujete o zdraví a bezpečnost svých dětí, není třeba se obviňovat z přehnané úzkostnosti. Podle Stevena Taylora, Ph. D., autora knihy Není to jen ve vaší hlavě, je jistá míra strachování se o potomka známkou dobrého rodičovství. A byla-li u dítěte v útlém mládí diagnostikována závažnější choroba, je to o to přirozenější reakce, která jen tak nemizí. Doporučuje si v takových případech promluvit právě s pediatrem, který by měl být klidným přístavem nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Strachy a obavy u dospělé populace se v oblasti nemocí proměňují v čase. Vymýcené choroby nebo ty, na něž je možné aplikovat vakcínu, už nevzbuzují přehnané negativní reakce (pomoc je na dosah), podobné je to také u těch, u nichž je možností řešení (a předcházení onemocnění) důsledná prevence a dodržování určitého způsobu chování (AIDS/HIV).

7. Nenechat se ovládat strachem

Stačí sledovat téměř jakýkoli informační kanál (nemusí jít ani nutně o bulvární periodika) a nabudete dojmu, že svět míří ke svému neodvratnému konci. Zásadním mezníkem byly letecké teroristické útoky na budovy Dvojčat v New Yorku 11. září 2001 a bohužel i ostatní místa (Londýn, Paříž) byla následně vystavena násilí ve veřejném prostoru. Kdy potká něco podobného zrovna mě, je pak docela přirozenou otázkou. Podle Jerilyn Ross z Ross Centra úzkostí a přidružených poruch ve Washingtonu je v daných situacích potřebné rozlišovat průkazná fakta od svých osobních strachů. Nenechat se jimi nekontrolovaně ovládat.

8. Strach, nebo fobie?

Rozdíl mezi strachem a fobií je v míře, jakým ovlivňují kvalitu našeho každodenního života. Fobie se vyskytuje ve formě úzkostné poruchy a až ohromujícího, běžný život omezujícího strachu. Mezi nejčastější patří sociální fobie, úzkosti spojené s interpersonální komunikací, vystupováním a mluvením před publikem, pohybem ve veřejném prostoru (jízda výtahem, metrem a další).

9. Strach nás baví

Na jednu stranu považujeme za naprosto ideální představu, že ve svém životě minimalizujeme veškeré naše strachy a obavy, na druhé straně je cíleně vyhledáváme – prostřednictvím hororových a strašidelných příběhů. Co je na nich tak přitažlivého? Podle teorie gratifikace si jejich sledováním naplňujeme možnost prožívat a sdílet události a příběhy, kterých se nám v osobním životě nedostává a které nemáme možnost prožívat a sdílet. Cesta k „řízenému“ strachu začíná u pohádek a pověstí, zkuste si po letech přečíst Erbenovu Kytici nebo se zaposlouchat do dramatické četby Karafiátových Broučků. Možná objevíte nečekané další vrstvy, které vám umožní prozkoumat své strachy.

10. Strašák jménem peníze

I když je vaše finanční situace sebepříznivější, občas se objeví otázky: A co když to tak nebude věčně? Co když o všechno přijdu? Jaké mám mít rezervy? Otázek je mnoho a není divu, že nás z toho občas přepadnou chmury. Co v takových situacích doporučují finanční poradci? Vytvořit si osobní rozpočet. Přemýšlení, plánování a dodržování rozpočtů často na počátku vzbuzuje negativní emoce, máme tendenci to odsouvat a popírat. Ale vstupní časová investice ušetří spoustu bezesných nocí a obav. Dalším zdrojem vnitřních strachů je finanční „mini nevěra“, mlžení nebo přímo lhaní sobě nebo partnerovi o cenách a výši útrat. Opačným extrémem je pak neschopnost dopřát si za své peníze i drobná potěšení a mít z nich spontánní radost.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie

Doporučujeme

Načíst další články