Cena Senátu pro věrné manžele? Pojďme nejprve narovnat práva žen a LGBT+ lidí

3 min čtení

3 min čtení

Ukažme krásu manželství, nejvěrnějším párům dejme cenu! Desátého listopadu se na zpravodajských webech objevila informace o návrhu senátorky Jitky Chalánkové (nezávislá, dříve TOP 09) oceňovat manželské páry za věrnost. Dle svých slov chce Chalánková tímto způsobem podpořit sezdané páry v době, kdy stoupá rozvodovost. Jak přesně by se měli „nejvěrnější“ manželé vybírat, zatím sama autorka návrhu netuší. Stejně tak ale nejspíš netuší, že českou společnost a rodiny trápí mnohem palčivější problémy, jejichž náprava by vztahy zlepšila výrazně víc než nějaké úsměvné ocenění.

V horní komoře Parlamentu České republiky nově funguje podvýbor pro rodinu. Dle informací SeznamZpráv by se měl poprvé sejít za dva týdny a na schůzi by se kromě organizačních záležitostí měla jako první (a také jediný) bod řešit Cena Senátu za věrnost pro manželské páry. Autorkou tohoto návrhu je senátorka Jitka Chalánková. „Myšlenka je ocenit manželské páry za desetiletí soužití. Chceme ukázat krásu manželského svazku,“ citovaly členku horní komory SeznamZprávy. „Chceme vyslat pozitivní signál směrem k veřejnosti. V době, kdy je vysoká rozvodovost a málo párů se bere, je to potřeba,“ dodala.

Kdo a jak by měl rozhodovat o tom, které páry by cenu měly získat, prý ještě není jisté. „Představovala bych si to tak, že různé organizace nebo obce budou navrhovat páry, které jsou dobrým příkladem,“ řekla dle SeznamZpráv Chalánková.

Že se jedná o kuriózní a v konečném důsledku i nebezpečný návrh, je jasné hned z několika důvodů. Na úvod si vezměme senátorčin výrok, že cena by měla odměnit manžele za dlouhodobé soužití. Mezi dekády trvajícím vztahem, zmíněnou krásu manželství a věrnost ale přece vůbec nelze automaticky dávat rovnítko. Mnoho párů spolu zůstává ryze z praktických důvodů; kvůli financím, společnému majetku nebo dětem, ze zvyku a pohodlnosti, nebo také v obavě ze společenského stigmatu, které stále leží na rozvodu. Stejně nesmyslný je nápad, že by kvalitu vztahu měly posuzovat jakési organizace, ba dokonce obce. Takové manželské volenky jsou přípustné leda na malých vesnicích, kde se drtivá většina obyvatel mezi sebou zná. A i tam by taková cena měla přijít leda jako humorné půlnoční překvapení na místní slavnosti v hospodě.

Senátorce Chalánkové a nejspíš i dalším členům podvýboru pro rodinu (sedí v něm mimo jiné třeba Daniela Kovářová, která je známá pro prosazování manželství jakožto výhradního svazku muže a ženy a urážlivé výroky směrem k LGBT+ komunitě) ovšem zjevně nedochází jedna podstatná věc. A sice, že skutečnou kvalitu manželství a věrnost v něm může posoudit jen sám konkrétní pár. Mnohým se určitě vybaví alespoň jeden příklad manželství, které se navenek jevilo jako idylické a poklidné, a po několika letech vyšlo najevo, že za zavřenými dveřmi se odehrávalo peklo.

Dát moc organizacím nebo obcím určovat, která dvojice je šťastná a věrná, a která nikoliv, je navíc extrémně riskantní. Nechci ani domýšlet, kolik případů domácího násilí, opakovaných nevěr a dalších nerovností mezi manželi by tím dosáhlo tiché legitimizace přímo od vedení státu. To, jakou podobu manželství vidí třetí strany, opravdu často neodpovídá realitě. A na to by ústavní činitelé měli brát ohled.

Tím ovšem klíčová problematika návrhu nekončí. Chalánková totiž dodala, že projekt rozhodně nechce jít směrem, kde by v nominacích byly jakkoliv zohledňovány registrované páry. Jedná se tak o další alarmující důkaz, jak konzervativní a zpátečničtí lidé v současné době sedí na klíčových státních postech. Mnozí z nich nemají problém se urážlivě vyjadřovat na adresu členů LGBT+ komunity, jiní zase volí slova tak extrémně opatrně, aby hlavně nikoho nepopudili. Ministrovi práce a sociálních věcí radí kontroverzní homofobní uskupení Aliance pro rodinu a mnozí poslanci nejen z řad KDU-ČSL podepsali návrh na zakotvení manželství jakožto svazku muže a ženy v Ústavě.

Aktuální návrh o senátní ceně pro věrné manžele jen doplňuje tuto tragickou mozaiku. A to vše v době, kdy na Slovensku přišli o život dva mladí muži jen kvůli své sexuální orientaci. Pokud někdo ještě před pár lety doufal, že se s příchodem nové vlády a jiných politických činitelů posuneme blíž k přijetí manželství pro všechny, nyní tvrdě procitl. Při současných poměrech jsme spíše o krok blíže tomu, aby se stejně jako u našich východních sousedů lidé museli bát o svá práva i životy jen kvůli tomu, kým jsou a koho milují.

Senátorům, podvýborům a všem jejich s partnerstvím spojeným aktivitám v rámci parlamentního i vládního dění by tak mnohem více prospělo, kdyby se přestali tak urputně upínat na zkostnatělé pojetí manželství a věčně se neoháněli pseudokřesťanskými hodnotami.

Chcete zvýšit porodnost, o které tak často mluvíte? Co se tedy raději zabývat tématem narovnání ženských a mužských práv, aby žena poté, co přivede na svět nového člověka, nemusela zahazovat svůj život i kariéru? Aby se nemusela bát, zda jí zaměstnavatel podrží místo po návratu z mateřské a zda nebude na několik let vyčleněna z normálního fungujícího života?

Chcete snížit rozvodovost? Co tedy dát konečně stejná práva všem bez rozdílu? Proč tu stále máme vysoký počet lidí, kteří si jen kvůli své orientaci nemohou vzít člověka, kterého milují, a mít s ním fungující rodinu včetně dětí?

Chcete mít spokojené rodiny? Co tedy zlepšit prevenci domácího násilí a znásilnění, zvýšit postihy za tyto zločiny a vytvořit pro ženy natolik bezpečné prostředí, aby se nebály incidenty hlásit? Tyto záležitosti podpoří rodiny mnohem víc než jedna nesmyslná cena, která si navíc ani neklade za cíl nedělat mezi lidmi rozdíly.