...

... Zdroj: iStock.com

Jakub Chomát: Díky otužování se nenechávám životem tolik vláčet

Jakub Chomát je kouč a mezinárodně akreditovaný lektor metody Wima Hofa, jejíž velmi intenzivní výcvik sám absolvoval. Ve svých kurzech lidem ukazuje, že i v nich dřímá možnost ovládat lépe své tělo i mysl a že se právě díky tomu mohou stát fyzicky i psychicky odolnější.

Co pro vás znamená slovo resilience?

Schopnost udržet si přesvědčení, že vím, co chci a kam směřuju navzdory všem nepříjemným situacím, které se dějí mně nebo kolem mě. Žijeme ve světě, jehož kontext se teď mění k nepoznání. Změny nastávají každou minutu. Resilience pro mě znamená si změn všímat, adaptovat se na ně a přitom si nenechat rozhodit vnitřní nastavení a život takový, jaký ho chci mít.

Opravdu se dá psychická odolnost budovat tím, že trénuju dechová cvičení nebo potápění do ledové vody, třeba jak to děláte vy dle metody Wima Hofa?

Posunout hranice vlastní fyzické i psychické odolnosti podle mě může každý. A jestli k tomu jako nástroj zvolí metodu Wima Hofa, jógu, mindfulness nebo něco jiného, závisí na rozhodnutí, které by se mělo odvinout od zkoumání vlastní osobnosti a ujasnění si svého záměru: Co chci vlastně dokázat a proč? Proč chci dělat Wima Hofa? Nebo jógu? S jakým výsledkem budu spokojen? Jenom tehdy, když si člověk upřímně odpoví na tyto otázky, může očekávat výsledky a nehrozí, že si do svého přeplněného rozvrhu přidá další položku, která ho bude v konečném důsledku spíš stresovat.

Podívejme se na váš příklad. Vy jste zvolil metodu Wima Hofa, protože jste chtěl porazit zimomřivost.

Ano, býval jsem hodně zimomřivé dítě, věčně studené nohy, často nemocný. Rodiče mi vštěpovali, že když je mi zima, měl bych se víc obléct. A totéž jsem začal radit svým dětem. Když přišly ze školky nemocné, vyčítal jsem ženě, že je málo obléká. Načež ona se mě jednoho dne zeptala, jestli problém s mou zimomřivostí není spíš v mé hlavě, a doporučila mi podívat se na internetu na video Wima Hofa. Předloni jsem pak pod Hofovým vedením absolvoval ledový výcvik a stal jsem se instruktorem jeho metody v Česku. Už předtím jsem se ale zajímal i o různé jiné cesty, jak se naučit rozpoznávat impulzy svého těla a být víc v kontaktu sám se sebou. Byl jsem totiž věčně „přinasraný“ korporátní manažer, jehož emoce často dovedly tam, kam nechtěl. Díky Hofovi nezmizela jen zimomřivost. Dostal jsem se i k práci s dechem a sebeuvědomováním a pravidelná praxe mi pomáhá lépe zvládat v podstatně jakékoli krize.

Co konkrétně se s vámi tedy stalo?

Otužilost je jedna věc. Mnohem podstatnější je, že jsem vědomější, svobodnější a reaguji na věci jinak než automaticky nebo pod vlivem silných emocí. Není to tak, že bych přestal mít strach, stres, pořád jsem člověk. Ale když se dostanu do situace, ve které mi není komfortně, mám teď nástroje, jak se s nimi vyrovnávat lépe. Zjednodušeně řečeno už se nenechávám životem tolik vláčet, ale cítím, že to já jsem pánem. Mnohem jednodušeji se mi teď odpovídá na otázky: Chci takto fungovat? Jsem s danou věcí spokojen?

Nedávno jste zmínil situaci, kdy vám roční dítě spadlo z parapetu a vy jste nevyšiloval, ale díky tréninku vše „rozdýchal“ a poskytl mu pomoc, která ho zachránila. Jak se to dělá – nevyšilovat, když vaše dítě spadne z několika metrů na hlavu?

(usmívá se) Když se člověk ocitne v takové situaci, je jasné, že řev dítěte a strach generují určitou automatickou reakci. Ta je velmi silná, protože pod tíhou stresu člověk vypíná část mozku nazvanou prefrontální kortex, přestává fungovat logika a nastupuje panika. Přitom je to právě logika, která je v takové chvíli potřeba. Abych se k ní dostal, je nutné se vědomě zklidnit. V metodě Wima Hofa se to dělá dechovým cvičením a vlastně to není tak odlišné od toho, co nám kdysi říkaly naše babičky – napočítej do deseti a pak řeš. Díky „rozdýchání“ se člověka pustí největší emoční sevření, aby znovu mohlo dostat prostor racio. Když jsem si dal pár sekund prostor, mnohem jasněji jsem viděl, co mám dělat, abych dítěti pomohl.

Řekněme, že chci zkusit něco podobného jako vy. Čím začít – dát si zítra ráno dlouhou ledovou sprchu?

Ne, to v žádném případě. To je spíš cesta k tomu, aby vás to odradilo. Wim Hof to sice takhle drsně často dělá, ale já jdu spíš cestou laskavosti a postupným odhalováním našich skrytých možností. Obecně bych proto doporučil dát si třeba dvacetidenní výzvu chladných, nikoli však ledových sprch. První den si dáte svou teplou sprchu a na závěr patnáct vteřin vlažnou. Další dny a týdny můžete teplou část postupně zkracovat a vlažnou prodlužovat a dávat ji den ode dne chladnější. Tak se za dvacet dní propracujete třeba k tomu, že se dovedete sprchovat třicet vteřin teplou a minutu chladnou vodou a budete se cítit plná energie. Není to jen o chladu, že studenou sprchou vědomě posouváte fyziologickou reakci těla. Je to spíš o tom, že si najednou mnohem silněji uvědomíte, že člověk vydrží mnohem víc, než si myslí.

Dá se psychická odolnost natrénovat do zásoby?

Je to rozhodně snazší cesta než začít s budováním nových návyků v nějakém vypjatém období. Kdo má o budování resilience zájem, tomu doporučuju začít hned. Zdá se, že tempo změn, které se dějí ve světě, se bude jen zrychlovat. Takže mi přijde moudré být připraven. Navíc když si člověk práci na budování odolnosti načasuje do období, kdy se mu neděje žádná krize, jednodušeji se mu také hledá prostor, kam přidat trénink k běžné denní agendě.

Máte práci a doma tři malé děti. Jak si organizujete rozvrh?

Měl jsem období, kdy jsem se pouze pozoroval, abych zjistil, jak vypadá moje energetická křivka: V jakém období, dnech a čase mám nejvíc energie a jaké věci na ni mají vliv. Jak ji ovlivňuje spánek, strava, pohyb a vztahy. Vypozoroval jsem, že nejvíc energie mám po ránu. Nikdy jsem neměl problém vstávat brzy ráno, obvykle mezi pátou a půl šestou, a to dodržuju dodnes. Všichni doma spí, takže mám plnou kapacitu a nikdo mě nevyrušuje. Dopřeju si tři série Hofova dechového cvičení, velmi často si dám i studenou sprchu a někdy zvládnu i patnáctiminutovou meditaci. Když mám ale energie méně nebo se děti vzbudí dřív, neberu to jako narušení. V průběhu dne se pak pozoruju a beru své tělo jako pomyslnou baterii. Když cítím, že je skoro vybitá, snažím se uklidit se na chvíli někam do parku nebo jenom tak pět minut pobýt. To znamená vědomě se zastavit, podívat se do sebe a zklidnit se. Funguje to jako nabíječka energie tělesné i psychické.

Je pojmenovaná podle Holanďana Wima Hofa, který vyvinul speciální systém dechových technik, práce s nastavením mysli a vědomého vystavování se chladu. Tvrdí, že díky nim dokáže vědomě ovlivnit svůj autoimunitní systém a společně s tím získat lepší kontrolu nad prací se stresem a rozvinout mimořádnou psychickou odolnost. Ostatně sám to už řadu let demonstruje zdoláváním různých světových rekordů.

Co je metoda Wima Hofa?

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie