...

... Zdroj: iStock.com

Jak si udělat pořádek v hlavě? Zeptali jsme se inspirativních lidí!

Máte občas pocit, že vám praskne hlava? Že byste měli svoji mysl zbavit všeho, co ji zbytečně zatěžuje, a věnovat se tomu podstatnému? Otázku, jak na to, jsme položili několika inspirativním osobnostem. Naučte se i vy vyhýbat všemu negativnímu.

Kateřina Vacková

zakladatelka organizace Loono

Podle mě je důležité mít vizi toho, co chcete světu přinést. Jakmile ji máte, dokážete se zaměřit jen na to důležité a naučit se říkat „ne“ všemu okolo. A jak takovou vizi najít? Zkuste hloubat sami v sobě – na čem vám v životě záleží nejvíc, co vás rozpálí doběla a co vás naopak dostane do extáze? Uvedu příklad za sebe: na světě mi nejvíc záleží na tom, aby byli lidé (a to nejen moje rodina) zdraví. I proto jsem tenkrát šla na medicínu. Doběla mě rozpálí, když si lidé vědomě svoje zdraví ničí, například kouřením.

A co mě dostane do extáze? Když můžu tvořit projekty, které lidi naučí, jak ozdravit svoje tělo a žít pak dlouhý a kvalitní život. Proto už se nepouštím do věcí, které s tím přímo nesouvisejí a raději se do hloubky zabývám tématem prevence a zdraví. Dříve jsem například pomáhala v útulku pro psy. Teď už to nedělám. Ne proto, že by mi na pejscích přestalo záležet, ale proto, že vím, že nemůžu zachránit celý svět. A tak přenechám „nezapadající“ úkoly jiným. A kdoví, třeba skvěle naplní právě tu jejich vizi. I já mám ale samozřejmě chvilky, kdy se cítím ztracená. V takovém případě si pročtu kus svého deníku, vrátím se zpátky ke svému „proč“ a v kontextu toho se pak rozhodnu, kam budu dál svoji energii směrovat.

Vladimír Beneš

neurochirurg

To je špatně položená otázka. Pokud bych již přijal termín „úklid v duši“, což se mi příčí, tak bych naopak razil termín „nepořádek v duši“, raději v mozku. A najednou jsme někde jinde – jak nepořádek vznikl? Proč? Kde je chyba? Co dělám špatně? Baví mě to, co dělám? A jsme v obráceném gardu. Pokud dělám něco, co mě nebaví, pak mohu mít problémy. Pokud dělám něco, na co nestačím, mohu mít problémy. Chyba je ve mně. Pustil jsem se někam, kde mě to nebaví... Největší štěstí v životě je, když člověk dělá to, co ho baví. Pak vlastně nepracuje, a tedy se neunaví. A nemá ani nepořádek. A také, nejsem povýšen nad své schopnosti? To je dost častý jev, člověk musí být sebekritický a držet se tam, kde na to stačí. Jsem schopen a ochoten nést zodpovědnost za sebe i za druhé? Pokud ne, tak se tomu raději vyhnu, pak také nebudu mít problémy. A ještě závěrem: Jsem poctivý? Nejen k jiným, ale i k sobě. Všechny tyto otázky a následné odpovědi pomáhají udržet v duši pořádek.

Petra Houšťavová

ředitelka Bomton studií

Pokud si chci uspořádat myšlenky a udělat si v nich pořádek, snažím se postupovat stejně jako při klasickém generálním úklidu v naší domácnosti. To, co tam chcete mít, a líbí se vám, si necháte. To zatěžující a zbytečné v hlavě ani doma nechcete. Zní to možná až moc jednoduše, ale vyřeším/uklidím takto skoro všechny myšlenky. Myslím si, že člověk postupem času s různým životním obdobím a věkem mění priority a to, co je pro něj důležité. Snažím se dívat dopředu a plánovat. Hlavní je neohlížet se do minulosti a nespekulovat nad tím, co by kdyby… Je tolik variant, jak by to mohlo být, ale přítomnost je jen jedna. Užijme si tedy každý okamžik a negativní myšlenky ať putují rovnou do koše.

Bára Basiková

zpěvačka

Už od dětství mám potřebu veškeré dění v sobě a kolem sebe nějak mapovat a zaznamenávat, věci řešit, analyzovat, třídit a zapisovat. Občas vznikají náhodné deníky nebo takové roční bilance, kde se vyrovnávám se vším, co mě potkalo, a snažím se to vyhodnotit. Právě ten písemný projev, to poskládání slov na papíře, mi pomáhá s úklidem v duši. Bývám někdy ráda sama, a ta dobrovolně zvolená samota mi vyhovuje právě proto, že mohu přemýšlet a povídat si sama se sebou, ujasnit si, jak na tom právě jsem, co chci a nechci, po čem toužím, jaké chyby dělám a proč, jakou cestou jdu a kam, a koho vezmu s sebou. A to nejdůležitější si píšu. Je to pro mě přirozené a zároveň svobodné a osvobozující.

Lukáš Hejlík

herec, autor Gastromapy LH a projektu LiStOVáNí

Vím, že si občas potřebuji udělat v hlavě „generální úklid“ a taky ho uskutečním. Jsem totiž projektář! Nápadů mám rozhodně víc než možností, zvlášť těch časových. Prevenčně si proto zakazuju věci, které by mě mohly bavit, kterým bych mohl propadnout. A čas od času vím, že je prostě potřeba s něčím přestat a na něco se zase soustředit víc. A i přestože mě dneska živí všechny moje koníčky, přesně ty moje dobré nápady, vím, že to nejdůležitější je moje rodinné zázemí.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší online trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie