Jídlo ve školách zdravě a chutně? Jde to a dražší to není, říká Margit Slimáková

2 min čtení

2 min čtení

Asi každý z nás si vybaví nějakou vzpomínku spojenou se školní jídelnou: ať už se jedná o buchtičky s krémem jako jediné opravdu poživatelné jídlo, univerzální hnědou omáčku – takzvanou UHO – nebo třeba slazená svačinová mlíčka na příděl. Změnila se nějak situace od 90. let? Co děti opravdu potřebují jíst a na co si dát pozor při výběru konkrétní školy nebo školky? O tom v podcastu Restart časopisu Dieta mluvila odbornice na výživu Margit Slimáková.

O tuzemských školních jídelnách kolují legendy, a to zejména z úst těch, kdo je zažívali v 90. letech. Změnilo se od té doby něco? „Školní jídelny mají dlouhá léta stejný spotřební koš – vyhlášku, která v deseti kategoriích potravin určuje, kolik by čeho měly školy nakoupit. Je to komplikovaný, zastaralý a nepříliš smysluplný systém, naštěstí se na něm pracuje,“ říká v podcastu Restart odbornice na výživu Margit Slimáková.

Nápravě se věnuje například projekt Zdravá školní jídelna. Radí, jak vařit podle zastaralé vyhlášky co nejlépe, potíž je ovšem v tom, že projekt je dobrovolný a vstupují do něj jen jídelny, které chtějí – zatímco prastará vyhláška je povinná pro všechny. Vařit podle ní se podle Slimákové dá velmi slušně, ale také velmi špatně.

V čem podle odbornice tkví hlavní potíž školních jídelen? „Chybí podpora finančního ohodnocení kuchařek, jejich vzdělání, je to chyba celého systému a vyhláška by měla být nahrazena něčím novým – na tom se právě pracuje a jsou připravovány normované a chutné konkrétní recepty,“ uvádí Slimáková.

Problém stravování dětí ve školách nezačíná a nekončí jen školními jídelnami. Funguje tam totiž i doplňkový prodej – bufety a automaty, kterým se kdysi podařilo vecpat do škol bez jakýchkoliv kontrol. Na to postupně začal upozorňovat neziskový sektor, rodiče a nezávislí odborníci, kterým se to pochopitelně nelíbilo. A tak vznikla pamlsková vyhláška. „Je dobré, že vyhláška existuje, ale mohla být lepší. Udělala to o špetku zdravější, ale pořád se prodávají vysoce průmyslově zpracované potraviny, zatímco náš projekt Globopol je toho názoru, že by jídla ve školách měla být převážně čerstvá. Udělali jsme konkurenční vyhlášku a snažíme se o to, abychom ji prosadili,“ říká odbornice.

Dá se s tím něco dělat hned teď? Podle Slimákové ano, a pro začátek by nebylo třeba ani nijak zásadních změn. „Uvařit za stejné peníze kvalitnější a zdravější jídlo není jednoduché, ale jde to. Například slazené nápoje jsou ve školách většinou na pořadu dne, vynecháním sirupů se ovšem dá jedině ušetřit.“

Na co si tedy dát pozor, pokud právě vybíráte, do jaké konkrétní instituce budou docházet vaše děti? Určitě je dobré myslet na to, že ani soukromá škola nebo školka nemusí mít prostředků na nákup surovin víc než státní zařízení a i tam je často potřeba změna. Slimáková doporučuje právě už při výběru zařízení zjistit, jak tam vaří. Pokud již vaše dítě někam chodí, pak je určitě cestou celkově se o stravu dětí v instituci zajímat a mluvit o tom.

„Čím víc o tom mluvíme, tím víc jsou zařízení nucena to řešit. Klidně si projděte projekt Zdravá škola a s více rodiči doporučte škole, aby zdarma vstoupila do tohoto programu – je to státní program podporovaný ministerstvem zdravotnictví a není důvod ho odmítat. Obsahuje vzorové jídelníčky a pravidla a školy a školky dostanou veškeré potřebné materiály,“ radí odbornice.

Celý rozhovor s Margit Slimákovou si můžete poslechnout na Spotify:

Aktuální číslo časopisu Dieta si můžete koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Doprava je zdarma!

Dieta 10/22.