Sny jsou jako seriál, který nám pomáhá pochopit sebe sama, říká psycholog

2 min čtení

2 min čtení

„Sny jsou odrazem naší duše,“ vypráví psycholog Lukáš Karas o pozoruhodných zákonitostech, které řídí vnitřní krajinu každého z nás v době snění. „A je dobré se jimi zabývat už proto, že nám občas mohou pomoct s řešením životní situace, s níž si vědomě nevíme rady,“ říká muž, jenž se pomocí snů vyléčil z psychospirituální krize.

Co se v nás děje během snění? 

Na to existuje množství pohledů. Já vycházím z perspektivy transpersonální a jungiánské psychologie, přičemž se opírám o koncept vnitřního léčitele, který pochází od psychiatra českého původu Stanislava Grofa. Ten zjistil, že když člověka intoxikujeme nějakou psychedelickou látkou nebo ho přivedeme ke změněnému stavu vědomí, dochází k tomu, že kontroly ega coby naše obrany padají a v té chvíli se spouští samoléčebný proces řízený jakousi vnitřní inteligencí našeho nevědomí. Grof to nazývá inner healing, tedy vnitřním léčitelem.

TIP NA VIDEO: Jak mít kvalitnější spánek? Zkuste jógu!

Existují pro tento proces nějaké důkazy? 

Přinejmenším pro to hovoří různé studie. V jedné z nich dali badatelé první skupině studentů přečíst lekci z francouzštiny těsně před tím, než šli spát, zatímco druhá skupina se ji měla naučit, tedy nikoli jen přečíst, ráno. Zjistili, že první skupina měla mnohem lepší výsledky než ta druhá. Z toho lze odvodit, že v nevědomí působí vnitřní inteligence schopná přeskládat informace přicházející do vědomí z vnějšího světa, zpracovat je do nějakého smysluplného rámce a nabídnout je vědomí jako řešení. Tímto způsobem došlo i k několika zajímavým objevům.

Třeba? 

Například tabulce periodických prvků, kterou se ruský vědec Mendělejev snažil marně poskládat do smysluplného celku několik let. Jednoho večera, když usnul, se mu tabulka v podobě, kterou dnes máme v učebnicích, zjevila ve snu. Podobně objevil německý chemik Friedrich August Kekulé strukturu benzenu, kterou dlouho studoval. Ve snu se mu zjevil Uroboros, had zakousnutý do svého ocasu, a Kekulé pochopil, že struktura benzenu bude cyklická. Nejde ale jen o vědecké objevy, na podobném principu lze vysvětlit i věštecké sny.

Jak to funguje? 

Jde o to, že naše podvědomí neustále načítá data z okolního světa a v okamžiku, kdy usneme, ustane i kontrola našeho vědomí, které má tendenci popisovat realitu tak, aby to odpovídalo našemu sebeobrazu. Ve stavu snění se pak data, která se nacházejí v pozadí vědomí či na jeho okraji, seskládají do smysluplného popisu reality tak, že dokážou určit trajektorii dalších událostí. Nemusí jít ale jen o věštby. Příkladem je nevěra muže, o které jeho žena vědomě neví, ale její podvědomí si všímá drobných náznaků. Třeba že muž voní po jiné ženě nebo se chová jinak. A najednou se žena probudí zděšená, protože se jí zdálo, že ji muž podvádí. 

Ve své praxi používáte sny při terapii klientů. Jakým způsobem? 

Používám mnoho technik, například arteterapii, kdy nechám klienta ztvárnit jeho sen na papír a pak si o něm povídáme. Jindy děláme konstelace, ale nejraději mám techniku horké židle, která pochází z gestalt terapie. Spočívá v tom, že proti sobě postavíte dvě židle, na jednu si sedne klient, zavře oči a na druhé si představí postavu ze snu, případně snovou krajinu či situaci, která je pro sdělení snu klíčová. Načež se této postavy dotazuje, proč přišla a co znamená v jeho životě. Pak klienta nechám, ať si přesedne do druhé židle a perspektivou postavy, která tam původně seděla, odpovídá sám sobě. 

Čeho se tím docílí? 

Jung předpokládal, že postavy ve snech jsou určité autonomní psychické síly, které nazýval komplexy. Je to svým způsobem aspekt nevědomí, který má určitou autonomii. Cílem mé terapie je, aby došlo k integraci těchto odštěpených částí nevědomí. A faktem je, že moji klienti jsou pokaždé u vytržení, když si sednou do snové postavy a najednou cítí, že se dívají na svět jinou perspektivou a že skrze ně mluví něco, co má svou svébytnost. 

Může to souviset s traumatem, které člověk „nabral“ během života? Předpokládá se, že v jednotlivých fázích našeho duševního vývoje je ego strukturované právě pro daný čas. Třeba ego dítěte je nejlépe adaptované na období dětského vývoje, ego dospělého na čas dospělosti. Když dojde k traumatu, duševní vývoj se zbrzdí. Ego nedorostlo do toho, do čeho mělo, protože se „zaseklo“ v určité fázi. Ve snech se to často ukazuje v podobě architektury. Rád používám příklad pohádkové postavy Smolíčka, který je zavřený v domečku coby bezpečném prostoru svého já. Pak je tam superego, což je jelen, a nevědomé chaotické síly, což jsou jezinky. A v duševním vývoji jde o to, aby se ego rozšířilo a bylo schopno pojmout i ty jezinky. 

Jak se to pozná ve snu? 

Třeba se vám zdá, že bydlíte v domě a najednou zjistíte, že mu přibylo další patro či místnost. Pokud je však ego pod vlivem traumatu zabetonované v úzkém pohledu na realitu, nemůže dojít k rozšíření vědomí, k jeho proměně a uzdravení. Někdy – jak už jsem zmínil na začátku – nám proto nevědomí nabídne obraz, který bude natolik působivý, že se naše já skrze něj promění. 

Děje se to samo, nebo tomu musíme pomoct? 

Často to jde samo, třeba v podobě snů nebo zdánlivých náhod, které nás potkávají v realitě. My si rádi myslíme, že jsme páni ve svém domě, ale přitom nevíme, jak to tělo dělá, že mu rostou zuby nebo nehty, nebo jak se zregeneruje poté, co se zraní. Přitom i v naší duši působí stejná inteligence, která bezpečně ví, jak dozrajeme k tomu, k čemu máme dozrát. Dám příklad. Můj táta mi nebyl ideálním vzorem, a protože jsem se skrze něj poměřoval, žil jsem v přesvědčení, že když můj otec selhal, selžu v této roli jednou i já. Dnes mám šestiletou dceru a první, co u mě muselo nastat, když se narodila, byla proměna vnitřního obrazu otcovství. 

Jak k tomu došlo? 

Začaly se mi zdát sny, v nichž můj otec vystupoval jako hrdina a král. Vypadal jako Arnold Schwarzenegger, jezdil v humvee, plaval v ledové řece a za milenku měl velmi atraktivní ženu. Moje nevědomí zkrátka rozpoznalo, že jsem se stal otcem a že mám vůči otcovství z minulosti blok, a samo nabídlo, jak říká Jung, kompenzaci neboli řešení pro danou situaci. Když jsem pak tátu navštěvoval, proměnil se i můj náhled na něj a moje perspektiva vůči otcovství. 

To byl moment, kdy jste začal pracovat se sny? 

K tomu jsem přičichl mnohem dřív. V minulosti se mi pod vlivem jistých událostí spustila psychospirituální krize, což je jedna z forem krize vlastní identity. Začal jsem se sám terapeutovat pomocí snů, které se mi staly vodítkem k tomu, jak krizí projít, a navíc jsem získal klíč k tomu, jak se sny pracovat vytříbeným způsobem. Nakonec jsem o nich začal také přednášet a později s nimi pracovat v terapiích, protože jsem ke svému překvapení zjistil, že lidi svým snům nerozumějí. 

Co může člověk udělat pro to, aby jim porozuměl? 

V první řadě je dobré si sny psát. A sledovat, jak na sebe v průběhu života navazují. Je to jako seriál, jímž se táhne jednotící dějová linka. Možná pak zjistíte, že vaše sny vyprávějí nějaký smysluplný příběh. Jako při putování hrdiny, jak to známe z mytologie. Pokud se ve snech stále opakuje jedno téma, znamená to, že se duše zasekla na nějakém traumatickém vzorci a povolává vědomí k tomu, aby našlo řešení daného problému. Jinak je u snů důležité si všímat každého detailu a vnímat ho v kontextu. Pokud se vám zdálo o hadovi, záleží, jestli vám byl příjemný, či nikoli, jak jste na něj reagovali a v jaké situaci se objevil. 

Spousta lidí si nepamatuje, co se jim zdálo. Můžeme si sny zpětně vyvolat? 

Existuje na to jedna technika, ale musíte si pamatovat alespoň střípek svého snu. Pustíte si meditační hudbu, zavřete oči a děláte aktivní imaginaci. Představíte si, že sestupujete do sklepa, otvíráte dveře a za nimi je už ten sen. Vstoupíte do něj a pozorujete, co se v něm děje. Přitom je důležité si pojmenovat, co daná postava či věc pro nás osobně znamená, protože vše, co se ve snu nachází, je odrazem naší duše. Tady často pomáhá technika horké židle, kterou si člověk může vyzkoušet i sám, bez terapeuta. 

Přesto není snadné významy snů interpretovat, pokud s nimi nepracujeme denně. Co znamená třeba cesta letadlem, o které se mi zdálo včera? 

Dopravní prostředky obvykle poukazují na to, jak se pohybujeme životem. Pokud máte ve snu auto, je důležité, kdo ho řídí. Pokud to bude třeba váš otec, může to znamenat, že jste pod vládou otcovského komplexu a že vám otec determinuje život. Pokud letíte letadlem, pohybujete se v oblacích, cítíte se povznesení, nebo to může znamenat společenský vzestup. 

Jedné mojí známé se zase zdálo, že jí usekli hlavu. 

Hlava znamená řízení. Podobně jako když sedíte v autě za volantem. Možná se bojí, že přijde o kontrolu nad situací. Nicméně je zajímavé, že se to zdálo zrovna ženě. Pokud by měl tento sen muž, znamená to totéž co v pohádkách, kdy se muž setká s princeznou a ona mu setne hlavu. Jak se říká – ztratil hlavu kvůli ženě. Muž totiž nemá diferencované emoce, spíš rozvíjí racio, takže v okamžiku, kdy se zamiluje, podléhá emocím, které ho ovládnou. Pokud bych pracoval s vaší známou, nechal bych ji pomocí metody horké židle sednout si do postavy kata, aby si zvědomila, jaká životní událost nebo situace ji chce připravit o kontrolu. 

K čemu nám je dobré zaobírat se vlastními sny? 

Můžete tak více porozumět sami sobě a odhalit třeba nějaký druh komplexového vzorce nebo traumatu, které vás omezuje v některých životních situacích. Dám příklad. Sedmiletá holčička má nejlepšího kamaráda ze sousedství, který se ze dne na den bez vysvětlení odstěhuje. Týden nato se rozejdou její rodiče a tatínek se odstěhuje. A protože každý z nás potřebuje pochopit události, které se mu dějí a které mu třeba nikdo nevysvětlil, musí do nich sám vnést smysl. Ta holčička si třeba pojmenuje, že byla špatná a nedostatečná, a proto od ní její blízcí odešli. 

Takhle vzniká trauma? 

Takhle spíš vzniká podle německého psychologa Heinze-Petera Röhra destruktivní vnitřní program. Pro ni se tím vytváří obraz reality, který nemusí odpovídat skutečnosti, ale jí pod vlivem událostí dává smysl. Tento obraz pak definuje její pohled na skutečnost. Když pak za dvacet let přijde do terapie, diví se, že s kýmkoli se setká, tak ji nakonec opustí. Vnáší totiž do vztahů nevědomě perspektivu: jsem nedostatečná, proto mě muž nejspíš opustí. A aby tomu zabránila, přehnaně se snaží. V důsledku čehož muže skutečně odežene. Jenže ona si neřekne: „Bylo to mojí vehemencí a nejistotou.“ Ona si řekne: „Opustil mě, protože jsem nedostatečná.“ 

Jak to souvisí se sny? 

Stává se, že se nám skutečný význam toho, co se děje, ve snu zvědomí. Někdy to ale může být i formou šoku. Zvlášť pokud si něco nalháváme a náš sebeobraz neodpovídá realitě. Pokud je třeba někdo „hodný chlapec“, který si myslí, že nechce nikomu ublížit, a přitom nechápe, proč ho ostatní stále zneužívají. Ve snech se mu může zjevit situace, kdy je zlý a agresivní a vraždí lidi. Sen mu však naznačuje, že agresi ve skutečnosti jen potlačuje, protože neumí říct ne. Že zkrátka není tím, na koho si hraje. Což je mimochodem archetypem persony a stínu, kdy persona je náš sebeobraz a stín vytěsněnou realitou, čímž uvnitř nás vzniká rozpor. 

Lukáš Karas je psycholog se zaměřením na práci se sny. Z terapeutických směrů využívá zejména zkušenosti s hlubinnou analytickou psychologií C. G. Junga, Franklovou logoterapií či transpersonální psychologií. Při své práci zúročuje také svůj dlouholetý zájem o mytologii, umění a pohádky. Vede kurz Práce se sny a organizuje přednáškový projekt Anima Mundi
Kdo je Lukáš Karas?

Jakou roli hrají archetypy v našem životě? 

Jsou to univerzální vzorce lidství, jakási kondenzovaná zkušenost lidstva. V psychologii známe třeba archetyp dítěte, otce, matky nebo anima či animy. Je to něco, co je všem lidem společné napříč kulturami a staletími. Archetypy povstávají z instinktů a ty zase podmiňují naše chování. Třeba bobr nejenže jako bobr vypadá, ale také se díky své instinktivní výbavě jako bobr chová, což znamená, že staví hráze a vychovává mláďata. A člověk se chová jako člověk, protože má archetypální výbavu, která mu říká, co znamená být otec, matka, dítě, hrdina, král nebo šašek. 

Jednou se mi zdálo, že jsem obří žena, která sexuálně ovládá muže. Ti přitom vypadali jako malí vojáčci tvořící armádu a potrestali mě tím, že mě nabodli na kůl. Byl to archetypální sen? 

Určitě. Je v tom narativ ženství, které je ovládáno a zneuctěno mužstvím. Známe to z historie, příkladem je pronásledování bakchantek ve starém Římě nebo upalování čarodějnic za křesťanství. Kdykoli se žena uvolní do své přirozené síly, sexuality a energie, která koresponduje s divokostí přírody, tak proti ní vystoupí mužský řád a civilizace a snaží se ji zkrotit a potlačit. To, co jste ve snu zažila, jsou celé dějiny pronásledování žen, které nemohly být tím, čím bytostně jsou. Je to kondenzovaná zkušenost žen ve vztahu k mužům. 

Nese každý z našich snů nějaké poselství? 

Za každým se něco skrývá, ale některé za to moc nestojí. Sen jako ten o stínání hlavy je komplexový, protože odpovídá naší každodenní lidské zkušenosti. Archetypální sen poznáte tak, že má uchvacující atmosféru a tváří se posvátně. A pak jsou noční můry, které nás mohou víc traumatizovat než léčit. Na druhou stranu jsou upozorněním, že bychom s něčím měli pohnout. 

Rozhovor vyšel v lednovém čísle časopisu Moje psychologie. Aktuální vydání si můžete koupit v naší on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!

Moje psychologie 05/22