Hodné holky jdou do nebe – zlobivé dostávají sodu na Instagramu a rozhodně si je nikdo nevezme. Slut-shaming je svázán především s online prostředím sociálních sítích, ženy mu ale čelí i ve skutečném životě. Ženská sexualita byla totiž příliš dlouho brána jako zbytná věc, o které se nemusí mluvit, a ve slušné společnosti ani nesmí. Její tabuizace se tak stala jedním z klíčových nástrojů patriarchálního útlaku.
Nebuď coura! Nebo buď? aneb Co je to slut-shaming?
Slut-shamingem rozumíme chování, kdy někdo – muži i ženy – odsuzuje, uráží či ponižuje někoho – nejčastěji ženy, často homosexuální muže, téměř nikdy heterosexuální muže – za to, že přistupuje otevřeně k sexu a sexualitě, že o ní mluví, že si ji užívá, že se za ni nestydí. V historii patriarchální společnosti, která upřednostňuje (cis hetero) mužské prožívání, byla ženská sexualita vždy něčím druhořadým. V průběhu let pak vznikl narativ, že slušné ženy (rozuměj odpovídající patriarchálnímu genderovému stereotypu) na sex nemyslí, a už vůbec ho nemají – jedině za účelem rozmnožování. Všechny ostatní jsou špatné, amorální, neslušné, ostudné.
TIP NA VIDEO: Znáte velké ikony feminismu?
Slut-shaming je důkazem existence dvojího metru, s nímž pohlížíme na lidskou sexualitu. Zatímco ta mužská je přítomna, zohledňována, probírána, podporována a zobrazována ve společnosti a kultuře neustále a zcela otevřeně, ženská sexualita je pořád vnímána jako něco okrajového, problematického, ostudného. Je to něco, o čem se nemluví a o čem v důsledku toho často nemluví ani samy ženy – výsledkem je například častější absence orgasmu u žen při milování či neschopnost se sexuálními partnery otevřeně komunikovat svoje intimní potřeby a záliby.
I proto se ženská sexualita stala jedním z hlavních témat druhé vlny feminismu v 60. letech minulého století, problematika je to ale stále nedořešená. Samotný pojem slut-shaming se pak rozšířil v rámci empowermentu, který má ženy podporovat v tom, aby se za svoji intimitu nestyděly. Když si ženy vezmou výrazy jako coura, běhna nebo děvka zpět, ztratí na urážlivém významu.
Knihy o slut-shamingu
Kristen J. Sollee: Witches, Sluts, Feminists. Vynikající kniha vedle sebe staví démonizaci žen a ženské sexuality, trvající už od dob středověkých čarodějnických procesů, a novodobou snahu se od těchto útrap osvobodit skrze kulturu, umění a politický aktivismus. Feministka Sollee v publikaci řeší nejen slut-shaming, ale také problematiku pornografie, nesnadné pozice sexuálních pracovnic a pracovníků či reprodukční práva.
Kate Harding: Asking for It: The Alarming Rise of Rape Culture and What We Can Do about It. Slut-shaming je úzce svázán se sexualizovaným násilím. Kate Harding ve své knize vychází z drásavé statistiky, podle níž v Americe někdo spáchá znásilnění každých sedm minut. Novinářka lehkou rukou, ale na základě tvrdých dat a poctivého výzkumu popisuje, jak je současná západní společnost výrazně efektivnější v obhajobě násilníků než při ochraně obětí.
Meredith Ralston: Slut-Shaming, Whorephobia and the Unfinished Sexual Revolution. Ve své nejnovější knize americká profesorka Meredith Ralston na pozadí #MeToo popisuje, že sexuální revoluce není ani zdaleka hotová, že v hodnocení mužské a ženské sexuality stále platí dvojí metr a že jako společnost máme pořád tendence odměňovat hodné holky a trestat ty zlobivé.
Jak vypadá slut-shaming v praxi?
Mezi projevy slut-shamingu na internetu patří primárně hanlivé či lascivní komentáře pod příspěvky s vyzývavým obsahem nebo takovými, jež mají sexuální podtext. Například: „Proč se fotí jako děvka?“ nebo „Kozy dobrý, ale doma bych takovou ku*vu mít nechtěl.“ Může se to ale týkat i docela běžného contentu, který se jen nějakým způsobem týká sexu a sexuality (klidně i v osvětové rovině). Mnoho takových komentářů často hraničí s kyberšikanou.
Projevem slut-shamingu ve skutečném životě je pak typicky negativní reakce na počet sexuálních partnerů ženy. Vypadá to většinou takto: „Holka, která spala s víc než deseti klukama, si asi jenom těžko najde vztah,“ a ozývá se to jak od mužů, tak od žen (viz internalizovaný sexismus). Vychází to z představy, že rozsah sexuálních zkušeností určuje hodnotu ženy z hlediska toho, jak a k čemu může posloužit mužům (dělení na „ty, které jsou na sex“ a „ty, které jsou na manželství“).
Za slut-shaming pak můžeme považovat i zdánlivě nevinné poznámky typu: „Podívej se, co má na sobě, to já bych si teda tak krátké šaty v životě nevzala“ či usměrňování v debatách o sexu jako: „To já bych teda o takových intimnostech nemluvila ani s kamarádkami.“ Nebo: „Ty používáš erotické hračky? A nestydíš se?"Jako slut-shaming můžeme označit i obviňování oběti znásilnění, že „si za to mohla tak trochu sama, protože byla vyzývavě oblečená“.
Filmy a seriály, které tematizují slut-shaming a jeho důsledky
Panna nebo orel, 2010. Emma Stone v jedné ze svých prvních výrazných rolí hraje středoškolačku Olive, která za poplatek roznáší drby, s kým ze spolužáků co měla. Brzy dostane nálepku školní rajdy, což si zprvu užívá, velmi rychle se to ale zvrtne. Komedie Willa Glucka vedle slut-shamingu a jeho dopadů tematizuje i toxicky maskulinní kulturu, v níž počet zářezů určuje hodnotu dospívajícího muže.
Maléna, 2000. Historické drama vyprávěné z pohledu dospívajícího Renata (Giuseppe Sulfaro) na pozadí druhé světové války líčí příběh krásné mladé vdovy (Monica Belucci) z malého sicilského města. Místní chlapci a muži ji brali jako objekt sexuální touhy a terč lascivních pokusů – a jejich matky a manželky ji za to nenáviděly.
Proč? 13x proto, 2017 – 2020. Seriál z produkce Netflixu se stal kontroverzním po odvysílání první řady, v níž je až příliš detailně zobrazena sebevražda hlavní ženské postavy. Příběh pak postupně rozkrývá, co Hannah (Katherine Langford) k činu vedlo: jednou z těch věcí byl i slut-shaming a s ním spojená šikana, již dívka ve škole zažívala na denní bázi.
