Jak se žije lidem trpícím úzkostnou poruchou? O tom bude pravidelně pojednávat sloupek Život s úzkostí.

Jak se žije lidem trpícím úzkostnou poruchou? O tom bude pravidelně pojednávat sloupek Život s úzkostí. Zdroj: iStock.com

Když se váš přístav hroutí: Jak pomoct partnerovi, který poprvé zažívá úzkost?

Naše každodenní partnerská realita může být snová, úzkosti a duševní problémy si ale nevybírají. Co dělat, když se životní stabilita začne otřásat pod tíhou nečekaných úzkostí vaší polovičky? A jak s člověkem, který psychické problémy dosud neřešil, o jeho nově zakoušených stavech mluvit?

Nedávno jsme se s mojí známou bavily o tom, že jsme to vždy byly my, kdo v partnerském vztahu platil za toho labilnějšího jedince. Obě chodíme na terapii a bojujeme s dlouhodobými úzkostmi, které nás umí uvrhnout do nepříjemných stavů. Stavů, které se nicméně už staly pevnou součástí našich vztahů. Jsme totiž obě zvyklé, že zatímco my žijeme od jednoho psychického výkyvu k druhému, naše polovičky jsou naopak stabilními přístavy. Můžeme se o ně opřít a jsou tu pro nás i v době, kdy by nás jiní raději nechali o samotě. Dlouhodobě jedeme v režimu Já jsem ta, kdo se hroutí. On je ten, kdo vše ustojí.

TIP NA VIDEO: Co dělat, když se vás zmocní úzkost?

Video placeholde

Jenže v životě přicházejí momenty, které tuto partnerskou stabilitu dokážou narušit. Co když úzkost, s níž se my učíme tolik let žít, náhle přepadne i toho druhého? Co dělat ve chvíli, kdy se náš přístav bezpečí začne sám hroutit a navíc se v nových pocitech nedokáže zorientovat, protože doposud kromě špatné nálady žádný větší psychický problém nezažil?

Pomoc skrz vlastní zkušenost

Ať už jde o přechodné zátěžové období, nebo se u partnera objeví regulérní úzkostná porucha či jiná diagnóza, může výrazně pomoct, když máte s křehkým duševním zdravím vlastní zkušenost. Moc dobře si pamatuji, jak dlouho mi trvalo přiblížit své stavy, pocity i celkové rozpoložení okolí, které úzkosti znalo jen z internetových článků. Ty navíc ještě poměrně nedávno psychické problémy často popisovaly hlavně jako téměř hysterický stav a panické ataky, kdy jste rozklepaní, chytáte se za hlavu a lapáte po dechu. Jenže úzkost i deprese jsou v reálu mnohem plíživější. Jejich mediální reprezentace se ale stále chytá jen úplných extrémů. Přitom úzkost může být jen ten nepříjemný, stísněný pocit, který se náhle ozve ve chvíli, kdy se zrovna s přáteli smějete vtipné historce.

Vlastní zkušenost, či alespoň znalost duševních problémů může vašemu partnerovi výrazně pomoci se zorientovat v tom, co se s ním/ní děje a nové pocity konkrétně pojmenovat. Nikdo, kdo úzkost nezažil, si při ní napoprvé neřekne Aha, to je úzkost! Takový člověk bude zmatený a třeba i podrážděný, neboť bude uvnitř cítit značný diskomfort bez znalosti zjevné příčiny.

Empatie a vcítění se do druhého tedy může napomoci určitému ukotvení a uvědomění si, čím právě daný člověk prochází i jak mu následně lépe pomoci a jak s ním mluvit. Připravte se na to, že partner možná nebude chtít jen tak o svých pocitech hovořit. Nevyvíjejte na něj/ni ale žádný nátlak, vytvořte si doma safe space a dejte mu/jí čas. Uvidíte, že po čase se otevře sám/sama.

Hlavně problémy nezlehčovat

Nespočetněkrát jsem zažila, že okolí mé stavy zlehčovalo. Věty typu Ty máš zase špatnou náladu. Nemrač se tak. Co to s tebou zase je? To přejde. Dej se už konečně do kupy. Ach, ty tvoje nenálady! umí pekelně zranit. Jistě, mnohdy přicházejí jen s tím nejlepším úmyslem, většinou ale způsobí, že se úzkostlivý člověk začne cítit ještě hůř.

Přestože to chvílemi nejspíš bude vyčerpávající, zkuste se těchto poznámek směrem k partnerovi vyvarovat. Pokud byl ve vztahu dosud právě on/ona tím stabilním a náhle je vše jinak, bude možná složité nepropadnout chuti jeho/její rozpoložení bagatelizovat. Místo věty Už mě štve, jak jsi pořád nepříjemný/á! zkuste raději něco ve stylu Vidím na tobě, že tě něco trápí. Chceš si promluvit? Ne? V tom případě chci, abys věděl/a, že tu jsem vždy pro tebe a můžeme se o tom pobavit, kdykoliv uznáš za vhodné.

Na cestě k terapii

Někdy může stavy úzkosti vyvolat jediná událost, která se ovšem časem vyřeší a problémy poleví. Pokud se ale stav partnerazhoršuje, otevřete spolu opatrně téma terapie. Nicméně i v tomto případě platí, že se jen tak nedočkáte ovací a díků.

Dovolím si opět připojit vlastní zkušenost: v minulosti bylo období, kdy můj protějšek zažíval pocity, které doposud nepoznal. Když jsem mu jednou mezi řečí navrhla, zda by nechtěl vyzkoušet terapii, odbyl mne slovy, že cvokaře nepotřebuje. Mlčela jsem, nicméně mé pravidelné návštěvy terapeuta, z nichž jsem vždy odcházela o něco vyrovnanější, v něm samotném časem vzbudily zájem. Postupně se mne začal vyptávat na možnosti terapie, její formu i principy fungování.

A přestože jsme zátěžové období překonali poměrně rychle, jeho pohled na duševní zdraví a různé formy léčby psychických obtíží je od té doby mnohem otevřenější. Kdyby v budoucnu nastal jakýkoliv problém, nebude se bát o svých pocitech mluvit a bude je nejspíš i co nejrychleji aktivně řešit.

Nucení ničemu nepomůže

Když si člověk prochází vnitřním peklem, je jakékoliv nucení do čehokoliv kontraproduktivní. Pojď ven, bude ti líp! Neválej se pořád doma! Musíš se sebou něco začít dělat! Mluv se mnou! Podobné pokyny situaci jen zhorší.

Přestože to bude těžké, zkuste tomu druhému dát co nejvíce prostoru. Procházku v přírodě klidně navrhněte, pokud vnitřně tušíte, že by mohla být ku prospěchu. Místo pobídky ale předneste spíše možnost ve stylu Kdyby se ti chtělo, můžeme si jít vyvětrat hlavu ven. V komunikaci jde často o drobné nuance. Ale právě ty mají mnohdy zásadní vliv na to, jak se člověk s úzkostí bude cítit.

Vítejte v nové realitě

Ve chvíli, kdy se vaší polovičce začne bortit vnitřní stabilita, nebude trpět jen on/a. I vy si budete muset zvykat na nové poměry ve vašem vztahu. Z počátku je to těžké, zvláště pokud jste dosud byli zvyklí, že máte ve svém protějšku vždy oporu. Zkuste si ale určit doma nový řád a pravidla, podle kterých budete žít – může to být třeba jen neverbální signál, který vy nebo partner uděláte ve chvíli, kdy se jeden z vás začne cítit pod psa. Ten pak může znamenat, že v takovou chvíli na sebe například nebudete mluvit a že ten z vás, kdo prožívá špatný stav, potřebuje klid a půjde třeba odpočívat.

Nikde není psáno, jak taková pravidla mají vypadat, to je samozřejmě zcela na vás. Drobné pomůcky vám ale mohou hlavně ze začátku pomoci začít v této nové vztahové etapě fungovat. I v tomto případě je klíčová komunikace a vyjasnění si, jaké pocity oba prožíváte. Díky tomu se snad brzy zase vrátíte do reality, která pro vás v minulosti byla standardem.