.

. Zdroj: Archiv Karolíny Fourové

Foodblogerka Karolína Four: Není to tak, že jeden den ujedete a druhý den jste tlustí

Devětadvacetiletá Karolína Fourová (www.karolinafour.cz) je mezi současnými foodblogery docela zjevením. Nejede na žádné módní stravovací vlně, místo toho lidem radí, jak se v dnešní době zahlcené informacemi vrátit k normálnímu zdravému stravování. Sama si prošla anorexií, ale nečerpá jen z vlastních zkušeností, je zároveň inženýrkou v oboru výživy. Skvěle vaří a peče (v redakci jsme měli možnost ochutnat, jelikož Karolína je současně naše kolegyně – editorka webu Recepty.cz). A máme radost, že v anketě Food blog roku získala 3. místo za Objev roku. 

Co pro tebe znamená jídlo?

To je strašně těžké. Jídlo jsem měla ráda už od malička, ale teď, když se mu věnuju i profesionálně, tak nejdu jen po jeho chutích a po objevování nových pokrmů, ale hodně přemýšlím i o jeho vizuální stránce.

A hodně přemýšlíš i o jeho složení. Tvůj blog vyniká nejen hezkými fotkami u receptů, ale publikuješ i různé praktické rady – jsi totiž vystudovaná inženýrka v oboru výživy a kvality potravin.

Ano, ale původně jsem chtěla jít na žurnalistiku nebo scenáristiku a ke studiu svého oboru jsem se dostala úplnou náhodou. Dodnes to mé impulzivní rozhodnutí nechápu, jakkoliv jsem za něj ráda. Na střední škole mi chemie vůbec nešla, takže první rok pro mě byl naprostý horor. Všechno jsem se musela učit od začátku a proseděla jsem hodiny nad chemickými rovnicemi. Ve finále jsem i přes složitější start dotáhla studium s červeným diplomem, proto vždycky v legraci podotýkám, že moje budoucí děti mi jen těžce namluví, že jim něco do hlavy neleze (smích).

Jak ty nově nabyté znalosti změnily tvůj přístup ke stravování?

Vlastně od základu. Nikdy jsem moc zdravě nejedla a i z toho důvodu jsem byla už jako dítě oplácaná, což mě pak trápilo i později v pubertě. Proto jsem začala poměrně nezdravě hubnout. Díky studiu jsem začala rozumně přemýšlet o tom, co jím, pochopila jsem, že každá složka stravy je nějakým způsobem důležitá a nejde jí jen tak z rozmaru vyřadit. Na druhou stranu jsou tyto znalosti někdy trochu svazující. Nepočítám kalorie, ale když si vybírám jídlo, tak podvědomě řeším jeho složení, jestli po něm nebudu mít brzy hlad nebo chuť na sladké a jak ho poskládat. Je to taková nemoc z povolání, která vás pak provází na každém kroku.

Blogerka a výživová specialistka Karolína Fourová
Blogerka a výživová specialistka Karolína Fourová | Zdroj: Archiv Karolíny Fourové

Na druhou stranu musí být velká výhoda, že vycházíš z odborných poznatků, zatímco řada holek se stresuje jídlem třeba proto, že teď na Instagramu letí nízkosacharidové diety, gluten-free a podobně. Co ty si o těchto směrech stravování myslíš?

Přijde mi dobré vzít si z každé té diety něco. Neodsuzovala bych je šmahem, protože tyto diety jednak vylučují ty nejhorší prasárny, jako jsou fast foody, a většinou také člověka vedou k tomu, aby se zaměřil na čerstvé potraviny, jedl více zeleniny, zařadil luštěniny nebo objevoval i jiné obiloviny, než je pouze pšenice. Současně si ale myslím, že jít z extrému do extrému není dobré. Ale tyhle moderní diety nepřinesl Instagram, byly tu už před dvaceti lety, před deseti lety, je to pořád stejné, jen dnes mohou ovlivnit prostřednictvím sociálních sítí víc lidí.

Míša řezy už od malička zbožňuju a teď jsem měla jeden kousek v práci a bylo jasno, co budu péct dalšího. A taky, ze to chci zkusit udělat trochu zdravější. A protože vím, že Jeník to klasický pečený moc nemusí, opatrně mu říkám, jestli má rád Míša řezy (abych je zase nemusela jíst týden sama) a on odpovídá, že jo a dodává "budou zdravý, žejo..". Budou. Jak jinak. Mimochodem, víte, jak krájet tak, aby se vám čokoláda nerozpraskala a měli jste úhledné kousky? Najdete u prispevku na strankach. 🖤 ...
Suroviny na dortovou formu o průměru 24 cm:
Na korpus:
⭐️3 vejce, žloutky a bílky zvlášť
⭐️3 lžíce třtinového cukru
⭐️2 vrchovaté lžíce celozrnné špaldové mouky
⭐️1 vrchovatá lžíce pravého kakaa
⭐️3 lžíce horké vody
⭐️špetka soli
Na tvarohový krém
⭐️1 vanička tučného tvarohu (250 g)
⭐️1 vanička odtučněného tvarohu (250 g)
⭐️1,5 PL moučkového třtinového cukru
⭐️semínka z vanilkového lusku
Poleva
⭐️100 g 70% hořké čokolády ...
Vyšleháme bílky pokojové teploty se špetkou soli do tuhého sněhu a dáme stranou. V míse vyšleháme žloutky s cukrem do pěny, postupně přidáváme během šlehání horkou vodu, žloutky se našlehají lépe. Opatrně vmícháme ke žloutkové pěně sníh z bílků a na závěr postupně prosíváme mouku s kakaem a jemně převalujeme v míse tak, aby se vše propojilo, ale sníh nespadl. Těsto na korpus přemístíme do formy vyložené pečícím papírem a pečeme na 160 °C cca 20 min. Překontrolujeme špejlí, zda je korpus hotový.
Pokud se bojíte, že vám těsto nevyběhne našleháním bílků, přidejte lžičku prášku do pečiva.
Mezitím si připravíme krém prošleháním všech ingrediencí. Ten poté rovnoměrně rozetřeme na hotový a vychlazený korpus.
Na závěr dort nebo řezy polijeme rozpuštěnou čokoládou a necháme vychladit. . . . #jsmelaska #dnesjem #dnessnidam #snidane #breakfast #fitfood #foodie #foodgram #foodinspiration #foodphotography #hygge #nordic #recept #czechfood #czechgirl #czechblogger #czech #dnesfotim #weekoninstagram #vscocam #vscocze #nevarblbe #nejezblbe #sheisnotlost @canonczsk #kolac #dnespecu #misarezy #czechfoodblogger

Příspěvek sdílený Karolína Four (@karolinafour),Čen 16, 2018 v 3:55 PDT

Takže se nemám cítit špatně, když vidím, že někdo jede cukrfee dietu?

On je rozdíl bez cukru a bez sacharidů, což lidé dost často zaměňují. Jedna věc je přestat sladit, jíst koblihy a dorty, což mi přijde v pořádku a jako skvělá inspirace, kterou si z této diety může člověk odnést. Ale pokud jde o dietu bez sacharidů, tak to je opravdu velký extrém. S nadměrnou konzumací bílkovin a převážně nasycených tuků totiž přichází různá zdravotní rizika, takže tato dieta v dlouhodobém měřítku rozhodně není jen ku prospěchu.

Jak se v tom má vlastně dneska člověk vyznat? Kde hledat a ověřovat si informace?

Je to strašně těžké. Spousta lidí mi píše, jestli jim mohu doporučit nějakou literaturu. A jelikož já sama čerpám z různých věděckých studií na internetu, z vědeckých časopisů a odborné literatury, tak si nejsem jistá, kolik je toho na trhu pro běžného „smrtelníka”. Asi je dobré vytipovat si někoho, kdo je důvěryhodný a má ten obor vystudovaný, což znamená, že má jak znalosti z oblasti anatomie a fungování lidského těla, tak znalosti chemie a technologie potravin. Pohled pouze z jedné nebo druhé strany proto nemusí být zcela správný. Ono to totiž není jen o tom, co má člověk jíst, ale také o tom, kde se berou suroviny, jak se konkrétní potraviny vyrábějí nebo v jakých podmínkách se skladují. Pro každého z nás by ale mělo být na prvním místě zachovat si selský rozum. Akorát to zní trochu otřepaně, a možná proto o výživě nevychází tolik seriózních knížek, protože by se neprodávaly tak dobře jako knihy s titulem „Lepek je smrt” a podobně.

Blogerka a výživová specialistka Karolína Fourová
Blogerka a výživová specialistka Karolína Fourová | Zdroj: Archiv Karolíny Fourové

Lidé možná chtějí nějaké jednoznačné řešení…

Právě a to, co jim kdysi doma říkala maminka a babička anebo co se učili ve škole, tak to pro ně není zajímavé, není to nové. Přitom v podstatě je to to, co funguje.

Alespoň o tom teď píšeš ty na svém blogu s podtitulem Nejez blbě. Jak ses k jeho psaní dostala?

Psát jsem ho začala zhruba před čtyřmi lety, ale první food blogy jsem objevila už mnohem dřív. Tehdy se mi zalíbila myšlenka, že někdo vaří a peče a sdílí to s ostatními. Jenže já v té době ale neuměla ani jedno, takže první pokusy byly spíš hezké než jedlé. Nejvíc to odnášelo moje okolí, které to muselo ochutnávat.

Zlom nastal před čtyřmi lety, kdy jsem odjela do Norska a celé léto tam jako dobrovolník řídila chod jedné umělecké kavárny. Majitelka byla bohémská výtvarnice a často mě tam nechávala samotnou, takže jsem pak třeba vymýšlela a vařila balkánské menu pro sto padesát lidí na místní festival a podobně. Pekly se tam čtyři typy dortů a jeden kváskový chléb, které byly tak vyhlášené, že k nám lidé vážili i hodinu cesty. Tam mi došlo, že takový cheesecake chci ukázat také lidem u nás, takže jsem si tam během pobytu založila blog. Pomohlo i to, že jsem byla dál od obav, co o mně řeknou lidé, spolužáci a rodina, že se takhle veřejně odkopávám. Mimochodem, ten cheesecake je na mém blogu stále jedním z nejoblíbenějších receptů.

Pred dvema lety jsem zalozila blog. Pak ho prejmenovala a porad se snazila vymyslet neco originalniho. A kupovala jsem nadobi, ktere bude hezke na foceni. A pak jsem zjistila, ze me bavi hezke veci spis prozivat. Zacala jsem si vybirat do kuchyne veci podle toho, jestli se s nimi bude hezky zit. Nefotim si vsechno, co delame, protoze mam pocit, ze spoustu lidi dela veci proto, ze budou dobre vypadat v instagramovym svete. A ja chci nas cas venovat tomu, co je opravdovy. Ne ho polovinu marnit snahou o co nejlepsi fotku. A pak je mnohem hezci se o ty hezky chvile jen tak neplanovane delit s ostatnima. 💜 Tohle je kvaskovej chleba, temer jedinej, kterej umim, ale je tak dobrej, ze se neda prejist. 🙈 nikdy. Hlavne do nej nasypete pokazde neco jineho, takze je vlastne pokazdy jiny. ☺️ Tak vam sem hodim urcite recept, kterej zvladne i maly dite. 🙃 . . . #sourdough #sourdoughbread #dnespecu #pecempecen #bread #kvasek #housedoctor #home #coupletime #family #czechgirl #czech #czechfood #lessismore #aestetics #skandinaviskehjem #hygge #skandinavian #czechblogger #czechhome #danish #design #photography #czechphotography #foodphoto #vscocze #igerscz #prague #nevarblbe

Příspěvek sdílený Karolína Four (@karolinafour),Srp 19, 2017 v 2:32 PDT

Takže hlavní motivací bylo šíření dobrého jídla?

Ano, protože zprvu jsem měla pocit, že můj studijní obor je nudný a nikoho by to nezajímalo. Ale později ve mně převládl „Mirek Dušín”, protože jsem sledovala, kolik lidí šíří různé nepravdy o výživě a kolik lidí tím ovlivňují a že ti si tím mohou poškodit zdraví. Takže jsem se rozhodla bojovat za pravdu a říkat lidem, jak to vlastně je.

Nechodí ti dnes od fanoušků žádosti na sestavení jídelníčku?

Někdy ano. Množí se mi i dotazy typu „co je nejmenší zlo ve fast foodu nebo v kavárně”, na které se snažím reagovat článkem, ale jídelníčky jako takové jsem nikdy sestavovat nechtěla. Z dlouhodobého hlediska v tom pro daného člověka nevidím smysl. Nepřijde mi funkční učit někoho, že si má ráno dát jeden chleba se dvěma plátky šunky a jedno rajče, já chci, aby se lidé o výživě naučili sami přemýšlet, protože jídelníček, který mají na měsíc, skončí a co dál? Budou jíst celý život totéž? Ne, vrátí se pravděpodobně k tomu, jak se stravovali dřív.

Jak bys tedy pomohla člověku, který tě požádá o radu, co má jíst?

Když už se do té situace dostanu, tak dotyčného požádám, ať mi sepíše, co jedl vybrané dva dny v týdnu a jeden den o víkendu, protože člověk se většinou o víkendu stravuje jinak než ve všední dny. Já se na to podívám a řeknu mu, kde bych třeba přidala víc bílkovin, co bych vyměnila a proč, upozorním ho třeba na to, že pokud ráno téměř nesnídá, je to důvod, proč má odpoledne chuť na balení polomáčenek. Snažím se donutit lidi přemýšlet a ukázat jim, co můžou do budoucna změnit.

Když se podívám na fotografie tvých pokrmů na Instagramu, je to pastva pro oči. Zároveň nemáš ráda stravovací extrémy. Dokážeš si tedy užít jídlo i jako čirý požitek?

Teď už ano, ale zpočátku to bylo těžké. Když jsem se svými pokusy o hubnutí došla k anorexii, zrovna jsem nastupovala na školu. Během celého studia jsem se pak snažila najít pomyslnou rovnováhu. Nakonec jsem pochopila, že když budu mít pravidelný pohyb a jíst primárně kvalitní a zdravé suroviny, tak je to v pohodě. Pak je jedno, že sním jednou za měsíc hranolky z mekáče. Řídím se heslem: Neexistuje špatná potravina, ale špatné množství. Není to tak, že jeden den ujedete a druhý den jste tlustí. Tloustnutí je časově stejně náročné jako hubnutí a je to odraz dlouhodobého životního stylu. Navíc když si něco odpíráte, tak máte větší sklony k tomu, že potom ujedete pořádně. Důležité je uvědomit si, že nejde žít jen s omezeními a podle tabulek.

Domaci pizza nemusi vypadat jako z mimibazaru a nemusi byt nutne z knedliku. A muze byt celozrnna. 😚 Co jste dnes varili vy? . . . #dnesjem #dnespecu #pizza #czechfood #czech #czechblogger #czechgirl #foodie #foodgram #foodphotography #homemade #aesthetic #aesthetics #nevarblbe #recept #fitfood #fitrecepty

Příspěvek sdílený Karolína Four (@karolinafour),Led 21, 2018 v 4:11 PST

Na to ovšem člověk také nepřijde ze dne na den…

Ano, i u mě to byla dlouhá, několikaletá cesta od hladovění k pokusům jíst normálně až po přejídání. Musela jsem dojít do stádia, kdy jsem sama se sebou spokojená, smířit se s tím, že to, co dělám pro své tělo, je maximum. A pokud ani přesto nebudu superštíhlá, tak to tak má být a je to v pořádku.

Na svém blogu a Instagramu se svěřuješ i s hodně osobními pocity. Nebojíš se, že si to přečtou i lidé, kteří tě znají?

Snažím se o tom radši nepřemýšlet. Což je čím dál složitější, protože mě občas někdo zastaví v práci, že začal sledovat můj blog, a samozřejmě ho čte i moje mamka. Ale jelikož jsem se rozhodla o těchto věcech mluvit, už jen z důvodu, že vím, jak klikatá cesta vedla k osvobození a k tomu, jak žiju teď, tak jsem chtěla svým čtenářům předat i určitý návod a podpořit je, že spousta věcí se dá změnit. A k tomu otevřenost zkrátka patří.

ZVEME VÁS NA F.O.O.D. piknik!

.
. | Zdroj: Archiv časopisu F.O.O.D.

Piknikové koše plné dobrot, atraktivní program, skvělé jídlo a milá setkání. To je F.O.O.D. piknik na Ladronce, který se i letos koná první zářijovou neděli. Celý den můžete strávit nejen ve společnosti naší redakce, ale i dalších osobností z oblasti české gastronomie. Provázet celým dnem nás bude opět Lukáš Hejlík.

Dejte si schůzku s někým, s kým jste se dlouho neviděli a přijďte si užít den plný skvělého jídla, pití a zábavy! Bude to rozhodně stát za to!

Pro návštěvníky jsme připravili 900 ks piknikových košů za speciální cenu a 3x denně tombolu na hlavním pódiu.

Kde jinde by se měli lidé scházet než nad dobrým jídlem. Sledujte nás na foodpiknik.recepty.cz.