Představte si, že jdete s partnerem do kina. Na plátně se však místo reklam zjeví fotografie vašeho dítěte, kterou počítačový program následně upraví do starší podoby, aby vám potomek mohl předat vzkaz z budoucnosti. Šokující, že? Přesně takovou kampaň nedávno spustila na YouTube německá telekomunikační společnost, která velice sugestivním způsobem rozvířila debatu o tom, jestli je vhodné sdílet fotky dětí na internetu. Video s postaršenou dcerou ale vzbuzuje i řadu dalších otázek – stačí, když si místo ní hypoteticky dosadíte sami sebe.
Máte děti? A mohli bychom je vidět? Parafráze na známý meme z filmu Kulový blesk nabízí otázku, kterou si musí chtě nechtě zodpovědět každý rodič: Jak moc chci ukazovat svoje děti na sociálních sítích? Aktuálně ji třeba řeší i moje kamarádka – influencerka, kterou na Instagramu sleduje přes sto tisíc lidí. „Chci, aby dítě bylo součástí našeho života. Nechci předstírat, že neexistuje. Ale samozřejmě ho nechci ukazovat jen tak pro lajky,“ uvažovala nahlas během nedělního brunche. Otázkou jsou pro ni zejména nejrůznější spolupráce s firmami, které vyrábějí dětské zboží. Nakonec se rozhodla pro kompromis: miminko, které se zanedlouho narodí, bude ukazovat jen takovým způsobem, aby mu nebylo vidět do obličeje. Aspoň prozatím.
TIP NA VIDEO: Děti by měly mít zbrojní průkaz na elektroniku, říká psycholog Vilém Urban
Tohle řešení se mi zdá rozumné. Já sama stála před otázkou, jestli dávat na internet fotky svojí dcery, už před více než dekádou. Tehdy jsem objevila existenci mateřského fóra a přišlo mi přirozené sdílet snímky s ostatními maminkami. Jak nedávno vysvětlovala socioložka Radka Dudová v rozhovoru pro Deník N, matkám to dává pozitivní identitu. „Ve skupině stejně smýšlejících se cítíme dobře a potvrzujeme si, že to funguje.“ Co však platilo pro bezpečné vody mateřského fóra, se vůbec neosvědčilo na Instagramu. Namísto podobně smýšlejících žen s malými dětmi začínali mě a moji malou holčičku postupně sledovat samí divní pánové z dalekých zemí. A tak jsem profil, hned jak to Instagram začal umožňovat, prostě zamkla.
Dnes fotky své dcery sdílím jen asi s padesátkou vybraných přátel a známých. Proto když se řeší téma dětí na sociálních sítích, představím si spíše problematiku, kterou zobrazuje Vít Klusák v dokumentu V síti – bojím se, aby moji holčičku neoslovil na internetu nějaký cizí chlap, který se bude vydávat za pohledného chlapce. Nebo aby jí spolužáci nepustili na mobilu porno. Hlídám, aby na tabletu netrávila celé odpoledne. A občas se zeptám, co ji na tom YouTube vlastně baví. Řešíme spolu online šikanu i to, že Instagram může v dětech, a především dívkách vyvolávat depresivní sklony. Zatím na něm není, ale jednou, možná už brzy, se to změní. Fakt, že jsem na něm kdysi veřejně sdílela její fotky bez souhlasu (byla malá) i já, dávno odvál čas. Až na to, že vůbec.
Německá telekomunikační společnost Deutsche Telekom před měsícem zveřejnila na YouTube znepokojivé video nazvané Nachricht von Ella, které sugestivní cestou upozorňuje na to, co všechno se může dít s fotkami dětí na sítích. Herci, kteří ztvárňují mámu a tátu, usedají v kině s popcornem, zatímco na velkém plátně se místo obvyklých reklam objeví fotografie jejich malé dcery Elly. Ta je posléze upravena technologiemi tak, aby Ella vypadala o pár let starší. S pomocí deep fake pak dcera, respektive její digitální verze, předává šokovaným rodičům vzkaz z budoucnosti.„Chápu, že pro vás jsou tyhle fotografie prostě vzpomínky, ale pro jiné jsou to data. A pro mě? Možná začátek strašlivé budoucnosti,“ pronáší Ella a láme se jí hlas.
Sociální reklama následně ukazuje, jak všemožně se dnes (a co teprve v budoucnosti) dají fotografie dětí zneužít – zejména co se týče krádeže identity. Ella může skončit třeba ve vězení i v pornu. Její „fejkový“ hlas může volat rodičům s tím, že má trable, a naléhavě požadovat peníze, což jsou zatím jen těžko představitelné dopady. Ella ale nechce ani skončit jako meme, kterému se spolužáci zlomyslně posmívají – což se hypoteticky může stát celkem snadno. To všechno přitom dívce hrozí, aniž by kdy sama zveřejnila na internetu jedinou svoji fotografii nebo aniž by se v online prostředí dala s kýmkoli do řeči. Mimochodem, video provázejí i výmluvné statistiky, třeba že osm z deseti rodičů má mezi followery lidi, které nikdy nepotkalo.
Otázkou samozřejmě je, jak se po zhlédnutí videa zachovat. Nebudu nabízet mravokárnou odpověď, protože ani já se nenechala strhnout ke změně. Pouze se mi v hlavě rozblikala další z řady červených kontrolek, se kterou nevím, co si počít – podobně jako třeba s vědomím, že naše děti bude ohrožovat klimatická krize. Ostatně, tohle by klidně mohla Ella vyčítat rodičům v příštím videu. Jasně, sdílení na sociálních sítích lze přece jen do značné míry ovlivnit (byť ne zpětně). Přesto míváme stejnou tendenci doufat, že přece jednou nebude tak zle. Něco se vymyslí. Nenechá se to dojít tak daleko. A proč by někdo měl takto zneužít zrovna moje dítě?
Digitální stopy našich potomků jsou něco jako konsensuálně zaslané nudes nás (dříve mladých a nerozvážných) rodičů. V obou případech jsme testovací generací nových technologií a jen doufáme, že potenciál společenské hrozby jednou vyšumí a stane se z toho normální a nezajímavá věc. Tím však nechci snižovat význam tohoto apelu. Jen je tak post-apokalypticky děsivý, že na to jako rodič nechci ani pomyslet.
V souvislosti s videem mě tak napadla spíše jiná věc: schválně jsem si zkusila představit, jaké by to bylo, kdyby naše generace mohla tímto způsobem promluvit ke svým rodičům. Co bychom jim chtěli sdělit a před čím je varovat? Třeba že na internetu nás může někdo sexuálně zneužít, což platilo už před dvaceti lety? Nebo že dětem se nenalévá alkohol? Že kvůli rádoby vtipným poznámkám na naše tělo se budeme nenávidět ještě ve třiceti? Anebo že by si občas mohli zajít k psychologovi, abychom to v dospělosti nemuseli dělat kvůli nim my? Fascinující na videu s Ellou tak nakonec není samotné varování, byť je bezesporu závažné, jako spíše představa hypotetického mezigeneračního dialogu. My mileniálové se na rozdíl od boomerů ještě stihneme poučit a možná i lecčemu předejít. Otázkou je, před čím nás budou varovat naše děti příště.
