Také se ve fitku halíte do vytahaných trik a děsíte se představy, že by někdo při cvičení jen koutkem oka spatřil nějaký váš fald? A co když vám řeknu, že máte úplně stejné právo chodit v upnutých legínách a podprsenkách, jako to dělají ostatní ženy? A že je úplně jedno, že zrovna nemáte six pack?
Do posilovny jsem s různými přestávkami chodila už od svých teenage let. Ještě donedávna mě ale děsila představa, že bych se na strojích nebo běžícím pásu měla objevit v něčem jiném než v teplákách a v minimálně o dvě čísla větším triku. Postavu „správné fitnesačky“ jsem neměla nikdy, a tak jsem nabyla přesvědčení, že nemám jakékoliv právo své nevypracované tělo veřejně ukazovat.
TIP NA VIDEO: Skutečně musíte denně ujít 10 000 kroků, abyste byli zdraví? Je to mýtus!
Sportovní oblečení pro ženy s větší velikostí je kapitola sama pro sebe. Navzdory stále větší diverzitě v módním světě – která má ale samozřejmě stále velké nedostatky – není tak úplně snadné nalézt vhodné oblečení, v němž by každá žena bez rozdílu mohla při pohybu cítit jen radost. Kamenné prodejny stále nenabízí dostatečné množství kousků, které by velikostí přesahovaly zapovězenou hodnotu 42. A pokud už se náhodou objeví nějaký model ve velikosti 44 a vyšší, většinou jde o obyčejné volné černé triko a černé legíny. Jako kdyby tím prodejci podprahově neustále vysílali do světa vzkaz, že velká těla se musí v posilovně skrývat. Anebo snad – zejména tedy v případě úplné absence velikosti větší než L – že „velké holky“ nemají ve fitku co dělat?
V takovém případě si dovoluji namítnout protiotázku – A v čem tedy mají tyto ženy cvičit, když mnozí v rámci svého fatshamingového uvažování a chování pořád nadávají, že tlustí lidé jsou líní a všichni do jednoho by si okamžitě měli místo stěžování na šikanu pořídit celoživotní permanentku do posilovny?
Ženy s větší velikostí tak jsou (stejně jako v případě běžné módy) při nákupu sportovního oblečení odkázané hlavně na nabídku e-shopů. Tam jsou sice velikostní možnosti mnohem větší, bohužel zde ale na zákaznice čeká největší nástraha online obchodů – oblečení kupujete „na blind“, bez možnosti vyzkoušení. A co opravdu nechcete při sportu řešit? Ano, je to nesedící podprsenka nebo legíny, u kterých máte strach, že se při větším pohybu roztrhnou anebo si v nich jednoduše pohyb neužijete – a opět jediné, co budete řešit, je vaše tělo a nekomfort.
Mně se v tomto ohledu nejvíc osvědčila značka Adidas – jejich sportovní modely (jejichž velikost sahá až po 4XL, tedy po velikost 60) krásně sedí a odpovídají reálné velikosti. Nespornou výhodou je také obrovská pestrost střihů, barev a vzorů. S postupnými nákupy se mi podařilo konečně do hlavy zakódovat, že i přestože má velikost osciluje mezi 44 a 46, do posilovny můžu chodit zvedat železo v oblečení, které mě baví, vypadá skvěle, aktuálně a zároveň se v něm cítím maximálně pohodlně.
Zní to jako reklama? Ujišťuji vás, že není. Jde pouze o čistou radost holky, která se po letech ve fitku přestala cítit trapně a pozbyla pocitu, že tam kvůli svému vzhledu a váze nepatří. A vám radím to samé – pokud ve vás společnost nebo nejapné poznámky někdy vzbudily pocit, že ve fitku nemáte co dělat, tak vězte, že máte! Radost z pohybu by neměla být nikomu upírána, a už vůbec ne lidem, o nichž si mnozí pouze na základě jejich vzhledu neprávem myslí, že jen leží doma u televize a cpou se brambůrky.
V mém případě to ovšem odhozením studu a oblékáním barevného oblečení neskončilo, naopak – byl to pro mne začátek nové fitness cesty a nového, zdravějšího vztahu k vlastnímu tělu. Začala jsem opatrně – po černých tričkách přišly na řadu topy v zářivých barvách a vzorované legíny. A pak nastalo letošní parné léto. V minulosti jsem v horku nebyla schopná téměř jakéhokoliv pohybu a jen tiše trpěla. V posilovně bylo nedýchatelno a já se v dlouhých legínách a triku pařila ještě před tím, než jsem vlezla na pás. Dříve jsem si myslela, že je to impulz k „vyčkání na lepší počasí“, letos jsem ale pochopila, že období veder je primárně impulzem k úpravě sportovního šatníku.
A tak jsem začala odhazovat vrstvy. Sebevědomě a rozhodně. Když jsem poprvé na badmintonu, který jsem si zamilovala, ukládala do skříňky svou lněnou košili a vyrazila na kurt jen ve sportovní podprsence a legínách, chtěla jsem se propadnout. Měla jsem pocit, že na mně lpí všechny oči, a děsila se představy, že se lidé z vedlejšího kurtu budou pohoršovat nad mými odhalenými pažemi, které se právě pokouší dát smeč. Výsledek byl ale úplně opačný: zcela logicky jsem nikoho nezajímala, problém byl pouze v mé hlavě.
Postupně jsem odhodila stud a po hodině hry si zcela upřímně přiznala, že jsem právě prožila nejlepší hodinu sportu v životě. Poprvé jsem totiž skutečně řešila jen pohyb, nikoliv to, zda se mi právě moc nevyhrnulo triko nebo se nevzhledně nezařízlo do mého břišního faldu. Konečně a snad i definitivně jsem pochopila, že není důležité, jak moje tělo při sportu (i mimo něj) vypadá, ale že je schopné pohybu a potěšení v celé své velikosti. Přeji vám – ať už při pohybu bojujete s jakýmikoliv pochybnostmi – abyste dříve či později zažili podobný pocit. Je osvobozující a už nikdy na své tělo a na sport nebudete nahlížet tak negativně jako doposud. Pojďme podprsenkami zaplavit fitka i kurty!
