Jaký je rozdíl mezi body positivity a body neutrality? Zdroj foto: iStock.com / Grafika: Kateřina Špičáková

Jaký je rozdíl mezi body positivity a body neutrality? Zdroj foto: iStock.com / Grafika: Kateřina Špičáková

Všechna těla jsou krásná. Jak se liší body positivity od body neutrality?

Štíhlá, vysoká – ideál ženské krásy, jemuž západní společnost už dlouho staví pomníky. V 60. letech minulého století ale ti, kdo do něj nezapadali, začali upozorňovat na to, jak přehlíženi kvůli svému vzhledu jsou. Tak se začalo rodit hnutí body positivity, které učí, že všechna těla jsou krásná a že člověk by se měl mít rád i se svými nedokonalostmi. Jak se bodypozitivní smýšlení měnilo v průběhu let a jak je na tom dnes?

Mít se rád i se svými nedokonalostmi: Co je body positivity?

Nezáleží na tom, jestli jste tlustý, tenký, malý, vysoký, zdravý, s handicapem. Je jedno, jakou máte barvu kůže, očí, jak vypadají vaše vlasy nebo jaký je váš gender. Každá fyzická forma je krásná, a proto by se člověk měl mít rád takový, jaký je, a neměl by se snažit měnit jenom proto, aby se přiblížil uměle vykonstruovanému ideálu krásy. Zhruba taková filozofie ve zkratce stojí za hnutím body positivity, které se začalo rodit už v 60. letech 20. století, skutečného rozmachu ale dosáhlo ve druhé dekádě století jednadvacátého.

TIP NA VIDEO: Jak se ideál krásy měnil v průběhu věků?

Video placeholde

Impulz ke zrodu body positivity dalo v roce 1967 svými aktivitami hnutí Fat Acceptance Movement, jehož hlavním cílem byla destigmatiazce obezity a snaha vydobýt pro lidi s nadváhou lepší společenské postavení bez všudypřítomného fat shamingu. V 90. letech minulého století, kdy se ideálem krásy staly ultraštíhlé heroin chic modelky a dietní kultura zažívala největší boom, se pak jednou z hlavních činností hnutí podporujících body positivity stalo vytváření komfortních míst a způsobů, díky nimž by silnější lidé mohli cvičit pro zdraví a radost bez nervozity, pocitu studu a odsuzování. V důsledku toho začala vznikat specializovaná fitness centra i cvičební programy zaměřené čistě na lidi – častěji ženy – s křivkami.

Kolem roku 2012 se s rozmachem sociálních sítí vzedmula třetí výrazná vlna hnutí body positivity, částečně i v reakci na mileniální módu crop topů, bokovek a superplochých pupíků. Začali se objevovat body positivity influencerky a influenceři, kteří především na Instagramu zveřejňovali fotografie bez úprav a filtrů, s viditelnou celulitidou či faldíky. Začalo se otevřeně mluvit o komplexech, pocitech nedostatečnosti, a především o psychických potížích, jež se s honbou za dokonalým vzhledem často pojí. Objevovaly se první plus-size modelky a řada oděvních, ale třeba i kosmetických firem na trend reagovala posunem k větší diverzitě v oblasti svých produktů, ale třeba také v rámci reklamních kampaní.

3 skvělé knihy o tom, jak tělo a vzhled ovlivňují náš vztah k sobě samým

  • Jes Baker: Things No One Will Tell Fat Girls: A Handbook for Unapologetic Living. Bloggerka Jes Baker v nekompromisní knize nabádá ženy s výraznými křivkami, aby se nebály bojovat s fat shamingem ve svém okolí a naučily se být hrdé na to, jak vypadají. Problémy s body image dává na základě odborných výzkumů do přímé souvislosti s psychickými problémy a body positivity chápe jako skvělou prevenci těchto obtíží.

  • Sonya Renee Taylor: The Body Is Not an Apology: The Power of Radical Self-Love. Aktivistka a básnířka Sonya Renee Taylor jde ve své knize o krok dál: v duchu body neutrality oslavuje především schopnosti zdravého těla. Čtenáře se snaží odklonit od závislosti na fyzickém vzezření. Vyzývá k obrácení zpět do nitra, ke kořenům, a tam hledat svoji skutečnou sílu.

  • Klára Vlasáková: Těla. Hlavním tématem oceňovaného románu české spisovatelky a scenáristky je mateřská láska, jejíž různé podoby jsou ilustrovány na příběhu šedesátnice Marie a její dospělé dcery Rózy. Vlasáková ale vedle toho skvěle a autenticky popisuje právě i fyzický proces stárnutí a Mariin pocit, že se (nejen) proto stává neviditelnou.

Body neutrality: Střízlivější varianta sebelásky

Během rozmachu body positivity v posledních deseti letech se postupně začala objevovat řada jejích kritiků. Jedni tvrdí, že nabádání k nepodmíněné sebelásce vůči tělu, ať už vypadá jakkoliv, podporuje obezitu – říká lidem, že je v pohodě být obézní a nic s tím nedělat. Tyto hlasy ale mají tendenci celou problematiku obezity zjednodušovat a přehlížet důležitá fakta (jako třeba to, že obezita je regulérní nemoc, v jejímž rozvoji hraje roli celá řada faktorů a která se velmi těžko léčí).

Smysluplnější připomínky upozorňují na jinou věc: jednou z původních myšlenek body positivity bylo i to, že je potřeba přestat tolik lpět na fyzickém vzhledu, přikládat mu takový význam a hodnotu, být jím posedlí. S přelitím body positivity téměř výhradně do on-line prostoru – zejména pak na Instagram, sociální síť založenou na fotografiích – se ale právě tato myšlenka vytrácí a současná body positivity naopak tělesnosti věnuje extrémní pozornost.

Proto vzniklo něco, čemu se říká body neutrality: zlatý střed mezi tím, že se nenávidíte, a tím, že se milujete. Body neutrality vůbec nebere v potaz fyzický vzhled a pozornost obrací k síle těla: jeho schopnostem, dovednostem, k tomu, co dokáže a co nám umožňuje dělat, když je zdravé a fit. Zatímco tedy důsledkem vlivu body positivity paradoxně může být prohloubení psychických problémů (způsobené stresem, jež vyvolává neustálý tlak na kompletní sebepřijetí), body neutrality se tento tlak snaží mírnit a vysvětluje, že tělo musí především fungovat – to je jeho hlavní účel.

3 filmy, jejichž hrdinky se nenechají brzdit tím, že nezapadají do klasického ideálu krásy

  • Malá miss Sunshine, 2006. Hořkosladká černá komedie o putování dysfunkční rodiny na soutěž krásy, jíž se chce zúčastnit sedmiletá Olive (Abigail Breslin). Jedním z témat filmu oceněného dvěma hereckými Oscary je právě Olivin boj se sebedůvěrou způsobený tím, že není hubená. Olive je příkladem toho, že nesmyslné nároky na body image dívky v naší společnosti pociťují už odmalička.

  • Sesterstvo putovních kalhot, 2005. Feel good adaptace knižního bestselleru Ann Brashares o dívčím přátelství, sebepoznání a sebepřijetí, v němž čtyři kamarádky – každá povahou i zjevem docela jiná – objeví džíny, jež záhadně padnou celé partě.

  • Patti Cake$: Cesta za slávou, 2017. Sociální drama o začínající rapperce z malého města (Danielle Macdonald), která z šedé reality života v chudobě a s matkou alkoholičkou uniká skrze hudbu. Navzdory tomu, že nezapadá do představy o sexy prdelce, se rozhodne prorazit na lokální hiphopové scéně.

Doporučujeme

Načíst další články