Trend Y2K vrátil do hry nejen bokovky, ale i dokonale plochá břicha. Zahraniční lifestylová média vítají zpět fenomén Heroin Chic a Kim Kardashian prodává plavky, které vám pomohou zakrýt vaše nedokonalosti. Zdá se, že body positivity, která se na nás v posledních letech valila ze všech stran, je na ústupu. Pro ženy a muže, kteří vyrůstali v době, kdy nic jiného než štíhlost nebylo přípustné, je totiž na bezvýhradnou sebelásku a absolutní sebepřijetí už asi pozdě. Naštěstí jsou tu ale ti, kdo přicházejí po nás.
Bye-bye booty: Heroin Chic is back! Článek s tímto titulkem vyšel na začátku listopadu v lifestylové sekci online magazínu New York Post.com a postaral se o pořádný rozruch. Jeho autorka Adriana Diaz v něm popisuje, jak návrat módy z přelomu milénia přivál zpět i štíhlost, která k ní neodmyslitelně patřila. Žádná z tehdejších It Girls totiž nenosila kapsáče sesunuté na boky, ultra mini sukýnky ani cropped topy v kombinaci s širšími stehny či vypouklým bříškem. Skoro to vypadá, že jsme si užili pár let, kdy jsme vedle dokonalých těl mohli v časopisech, kampaních i na přehlídkových molech vídat také přirozené postavy, a teď je načase vrátit se k nezdravé vyhublosti, již jsme byli zvyklí sledovat (a na niž se mnozí zoufale snažili dosáhnout) nejen ve zmiňovaných nultých letech, ale i celé devadesátky. Co je ale ještě horší – zdá se, že v přístupu k (ženskému) tělu jsme se za těch dvacet, potažmo třicet let vůbec nikam neposunuli.
TIP NA VIDEO: Do hola i přirozeně. Jak se v historii vyvíjel přístup k ženskému ochlupení?
Po dekádách, kterým vládla štíhlost a především rétorika, která dospívající i dospělé ženy a muže učila, že to, jak vypadají (potažmo jestli vypadají tak, jak to diktují celebrity a bulvární magazíny), je na nich ze všeho nejdůležitější, musel pohár trpělivosti zákonitě přetéct. Proto se před časem objevila body positivity. Zdravé křivky a rozmanité tvary přestaly být na škodu a staly se předností. Malá prsa, velká prsa, velký nos, širší boky, špeky na břiše, strie, celulitida, odstávající uši, křivá záda – všechno bylo najednou v pořádku nejen mít, ale i hrdě ukazovat. Body positivity nás totiž učí, že své tělo máme bezpodmínečně milovat. V centru pozornosti se ocitly plus size modelky, nabídka velikostí v obchodech se mírně rozšířila, monotónní instagramový feed začaly rozbíjet autentické fotografie bez filtrů.
Než se ale z bleskové revoluce stihla stát trvalá systémová změna, začalo toho být zase trochu moc. A když se klín vytlouká klínem, málokdy to dopadne dobře. Jednou odpovědí na záplavy výkřiků jako Miluj své tělo nade vše, je nádherné a dokonalé tak, jak je! je takzvaná body neutrality, která diktuje mnohem zdravější přístup ke vzhledu: nemusíte si vždy připadat bezchybní ani svoje tělo za všech okolností slepě adorovat – důležité je, že dokážete jeho podobu skutečně přijmout a nezakládat na ní svoji celkovou hodnotu. Že se umíte zaměřit spíš na to, co všechno tělo zvládne; jak je silné a zdravé, co vám umožňuje dělat a prožívat, než na to, jak vypadá.
Takový přístup je ale pro masovou společnost příliš rozumný, a tak teď přichází odpověď druhá; čteme rozhořčené glosy, jejichž autoři pláčou nad (neexistujícím) světem, který obdivuje obezitu, a vídáme bulvární titulky, jež vypadají jako vystřižené z roku 2002. Celý vývoj v problematice body image za poslední roky nyní působí jen jako krátká epizodka v dlouhém příběhu, ve kterém budou plochá břicha a mezery mezi stehny vždy hrát hlavní role. A spolu s nimi i to, co za nimi často stojí: drastické diety, prášky na hubnutí, klystýry, estetické zákroky, poruchy příjmu potravy.
Opravdu se nezměnilo vůbec nic? Opravdu jsme zase – nebo možná pořád – v bodě, kdy je tělo vnímáno jako módní trend, něco, co by se mělo měnit podle toho, co se zrovna nosí? Články jako Jak zhubnout deset kilo za týden stále vznikají, protože je po nich poptávka. Kdo je ale pořád čte, když už bylo asi tisíckrát řečeno, že jedinou cestou ke zdravému a trvalému hubnutí je vyvážený jídelníček a pravidelný pohyb?
Moje vrstevnice jsou holky nad třicet, které stejně jako já vyrůstaly ve zlaté éře Xtiny a Paris Hilton, aby pak spolu s prvními zkušenostmi s alkoholem a cigaretami začaly vzhlížet k devadesátkové Heroin Chic královně Kate Moss. A já asi neznám ženu v mém věku, která by svoje tělo opravdu stoprocentně přijala a aspoň někdy nemluvila o tom, že musí začít trochu cvičit, protože přibrala pár kilo, nebo že se jí nelíbí, jak jí začíná plandat kůže na pažích. Můžeme si opakovat stokrát, že body positivity, případně neutrality, je fajn, ale málokterá z nás se dokázala skutečně zbavit všech hluboko zakořeněných nejistot spojených se vzhledem. Ty totiž v našem nitru naklíčily před mnoha lety, v náročném období puberty. Jistě, dnes máme na práci důležitější věci, a tak svůj vzhled s přibývajícími léty neřešíme tak hystericky jako dřív. Taky tak divoce nepodléháme trendovým vlnám – každá už máme svůj osobitý styl, víme, co nám sluší, v čem se cítíme dobře a co ty naše nedokonalosti dokáže šikovně zakrýt. To ale není přijetí – to je smíření.
I když určitě existují čestné výjimky, generace mileniálek je patrně navždy odsouzena být se svým tělem nespokojená. My za to nemůžeme, tak nás prostě vychovali. Pozitivní je, že ti, kdo přicházejí po nás – generace Z, která již nyní výrazně promlouvá nejen do módních, ale i společenských fenoménů – přirozeně pomáhají tvořit svět, v němž existuje diverzita a kde odlišné znamená zajímavé a cool. A i když je to právě tiktoková generace, kdo aktuálně nejvíc obdivuje superštíhlou Bellu Hadid, jejich přístup ke kráse a tělesnosti rozhodně není tak plošně uniformní, jako býval během našeho mládí. Dnešní dospívající dobře vědí, že mají více možností. Nebojí se o problémech spojených s body image mluvit a nechávají si hlavu otevřenou. Můžeme a měli bychom jim v tom fandit a respektovat je. Změna nepřijde zvnějšku, lidé si ji budou muset udělat sami. Gen Z ji zvládla nastartovat. A na nás je vychovávat zase naše děti tak, aby v tom jednou mohly pokračovat.
