Má smysl impulzivní nápad či intuici preferovat při rozhodování, nebo nás dostanou do kolotoče sebeklamu, kdy si budeme ospravedlňovat špatná rozhodnutí? A jak si ve víru emocí udržet sebekontrolu?
Intuice k nám může promlouvat jako tušení, myšlenka nebo v některých případech i hlas. Citlivější lidé mohou být dokonce schopni se svou intuicí vést dialog, ze kterého pro sebe získají víc informací. Někdy se cítíte v podstatě normálně, jindy se ale může dostavit husí kůže nebo nepříjemný pocit v břiše. Lidé, kteří s ní mají zkušenosti, říkají, že mnohdy přichází, když jsme v klidu a koncentrovaní. Není to však pravidlo. Může jako tušení či prozření přijít v exponované chvíli, kdy se musíte rozhodnout o něčem důležitém, případně i při setkání s člověkem, který má hrát ve vašem životě roli, ať už osobní nebo pracovní.
TIP NA VIDEO: Jak využít intuici ve stravování?
Kdy bychom měli v rozhodování na naši intuici dát a upozadit racionalitu? Existují profese, kde je intuice doslova zakázána, jinde je naopak žádoucí. Například lékař se musí velmi kontrolovat, aby občas nesklouzl k tomu poněkud potlačit racionální fakta a nedal přednost vlastní intuici před kvalifikovaným názorem podloženým výsledky a fakty. Ale ve druhé fázi mu často pomáhá právě intuice a zkušenost, protože u tisícího pacienta se stejným problémem se dá predikovat, že řešení i medikace budou podobné.
Terapeut nebo psycholog má naopak velkou část své erudice postavenou na empatii, zkušenosti a právě intuici, šestém smyslu, který mu umožňuje vcítit se do pozice klientů. Riziko ale může být u profesí, které se točí kolem podobných lidských příběhů a pracovních zadání.
Impulzy, rozum, intuice
Všechna naše rozhodnutí pocházejí z procesů v našem mozku. Některé jsou rychlé, impulzivní, automatické, druhé pomalejší, kognitivní. Když uvidíte čokoládový dort, váš první impulz pravděpodobně bude sníst ho, zatímco vnitřní hlas připomene nedávné rozhodnutí dodržovat zdravější stravovací návyky. Pokud se impulzivně rozhodnete koupit krásné nové boty, chvilkové uspokojení z toho, že budete mít v čem jít zítra na rande, brzy vystřídají výčitky svědomí, protože už během zkoušení vám mozek naznačoval, že na toto značkové obutí vaše peněženka nestačí.
A teď otázka: Sníte dort a opravdu vytáhnete platební kartu? A co bylo intuitivní – touha po parádních lodičkách, o kterých víte, že vám budou hodně slušet a mohou zaujmout protějšek, nebo varovný hlásek „nedělej to!“? Lidské rozhodování je prostě složité, a proto ani oblíbené výmluvy na čistě intuitivní jednání neobstojí.
Rozhodnutí jako blesk
Dvě nejdůležitější manipulace, kvůli kterým ztratíme kontrolu, jsou kognitivní zátěž a časový tlak. Kognitivní zátěž znamená nutnost rozhodovat se a přitom mít na mysli jiné věci, časový tlak značí rozhodnutí dělaná ve spěchu. Už na první pohled je jasné, že ani jedna situace není ideální. Lidské životy jsou stále zběsilejší a složitější, v osobním i pracovním životě se mnohdy stále více rozhodujeme ve spěchu a s přetíženou hlavou. Intuice je tu od toho, aby nám pomohla v situacích, kdy nemáme čas na dlouhá rozhodování a zvažování. Třeba když stojíme uprostřed ulice a slyšíme řítící se auto, je prostě nutné nepřemýšlet a situaci intuitivně vyřešit.
Sebekontrola naopak má místo tam, kde je čas na rozvažování a určování priorit. Ráno po příchodu do práce je rozumné si místo zbrklého vyřizování e-mailů rozmyslet, jakou prioritu jednotlivé úkoly dne mají. Sebekontrola nám pomůže i v situacích, jako byla ta s čokoládovým dortem. Tím, že po něm zbrkle intuitivně sáhnete, můžete odsoudit sami sebe k výčitkám, že jste překročili týdenní energetický limit, a navíc opět nedodrželi vlastní předsevzetí.
Limity sebekontroly
Podle psychologa Dalibora Špoka sebekontrola není nevyčerpatelná a lidé jí často plýtvají. Velkou část sebekontroly podle něj vyčerpáme na rozhodování, což je pro mozek nesmírně náročný proces. Společně s tím, jak nám společnost a svět nabízejí stále více možností, kladou také násobně vyšší nároky na naši schopnost a ochotu se rozhodovat.
Ještě v minulém století bylo běžné, že každý člověk měl život víceméně nalinkovaný podle toho, do jakého prostředí se narodil. To určovalo nejen jeho společenské postavení, ale víceméně i to, koho si vezme a jakou profesi bude v dospělosti vykonávat. Dnes se můžeme sami rozhodnout téměř o všem. S neomezenými možnostmi stále častěji přichází otázka, jestli není svět příliš složitý a vlivem sociálních médií i oproštěný od reality. Dalibor Špok tvrdí, že nejvíc vyčerpávají naši sebekontrolu právě sociální sítě, což je vlastně jejich princip. Jakmile totiž máme vyčerpanou sebekontrolu, už od nich jen těžko odcházíme a dál konzumujeme jejich obsah. Například bezmyšlenkovitě nakupujeme, sledujeme zábavná videa a trávíme hodiny času chatováním s lidmi, které ve skutečnosti třeba ani neznáme.
Jak zjistit, co opravdu chceme?
Říká se, že život je otázkou priorit, a u rozhodování to platí dvojnásob. Abychom mohli dělat velká rozhodnutí konzistentně, musíme hodnotit každou možnost samostatně, nikoli ve srovnání s ostatními. Tenhle postup se samozřejmě nehodí v případě, že se rozhodujete o tom, co uvařit k večeři nebo kam jet s přítelem na víkendový pobyt. Pro velká rozhodnutí, jako je nákup auta nebo nového domu, je dobré udělat si preferenční řadu, kde je každá možnost hodnocena podle svých předností. Je samozřejmě jasné, že preference každého z nás se budou lišit.
Třeba zrovna v případě nákupu nového auta je pro jednoho důležitý především design a pro druhého spotřeba, cena a velikost vozu. Ale je důležité mít možnost porovnávat věci, mezi kterými se rozhodujeme, podle stejných kritérií. Například si do naší preferenční řady zaznamenáme velikost auta, jeho cenu, jak se nám designově líbí na škále od jedné do deseti... A takto můžeme pokračovat podle vlastních preferencí a stejná kritéria aplikovat na všechny vozy, které zvažujeme. Je jasné, že žádná metoda není stoprocentní a vždy budeme částečně spoléhat na intuici a emoce, které se nám do tabulky budou zadávat jen obtížně. Ale je dobré si v případě větších rozhodnutí, která stojí nemalé peníze, čas a mentální kapacitu, uvědomit, že vysmívané tabulky a grafy nám mohou v takových případech dobře posloužit a rozhodování výrazně usnadnit.
Emocionální rozhodování
Asi nejobtížnější, o čem se v životě musíme rozhodovat, jsou naše vztahy a věci s nimi související. Taková rozhodnutí se komplikovaně zadávají do tabulek, ani jasná pro a proti leckdy neexistují. V poslední době se experti shodují, že naše vztahy a jejich zakládání i udržování komplikuje zdánlivě neomezená nabídka, která se rozšiřuje s využíváním sociálních sítí a seznamovacích aplikací.
Určitě není ostuda obrátit se na odborníka v případě náročnějších rozhodovacích procesů, se kterými si nevíme rady a zbytečně nás vyčerpávají a stresují. Neuropatolog František Koukolík říká, že člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí. Je jen na nás, jak se s tímto názorem popasujeme. Praktický život nicméně ukazuje, že není úplně vedle. A také že se vyplatí snažit se udržet svá rozhodování pod kontrolou rozumu.
Článek vyšel v čísle 09/23 časopisu Moje psychologie. Listopadové číslo vychází 1. 11. 2023 a zakoupit jej můžete na iKiosek.cz.
