Bylo mu 18 let a doma oznámil, že si bere batoh a vyráží cestovat. Rodiče moc radostí neskákali. Aniž by tušil, tímto rozhodnutím si určil i svou profesní dráhu. Dnes je tomu více než deset let a Lukáš Kerhart, autor českého knižního bestselleru Cestování – nejlepší životní investice a Všude dobře, doma rodiče má za sebou tolik cestovatelských zkušeností, že se je rozhodl předávat dál. Nejen formou knih, ale i pomocí přednášek na školách. Co je tedy pro Lukáše cestování a co chce předávat dál?
Ve svých knihách píšete, že jste si dal za cíl rozcestovat co nejvíce mladých Čechů. Proč? Máte pocit, že málo cestují?
Dnes mladí cestují daleko více než v minulosti, ale oproti jiným státům se řadíme pořád tak trošku mezi pecivály. Setkávám se s mladými lidmi po celé ČR, ať už na středních nebo vysokých školách, a v řadě regionů mladí lidé o dlouhodobější zahraniční zkušenosti ani neuvažují nebo nechtějí. Po mém návratu z Kanady jsem se rozhodl, že se pokusím rozcestovat mladé Čechy, a začal jsem objíždět univerzity a střední školy po celé ČR. Hlavním důvodem byly přání a cíl, aby každý mladý Čech na nějakou dobu vycestoval do zahraničí, rozšířil si obzory, nachytal zkušenosti a pak se zpátky vrátil do naší krásné republiky.
Dnes mi však trochu přijde, že kdo necestuje, je outsider, a kdo nebyl na zahraniční stáži, tak může zapomenout na dobrou práci. Takže i ti, kterým se moc nechce, jsou pod tímto tlakem – musím jet.
Máte pravdu, že díky sociálním sítím je o cestování daleko více slyšet a mnoho mladých lidí se předhání, kdo bude mít hezčí fotku z nějaké zajímavé zahraniční destinace, ale není pravda, že dnes cestují všichni. Naopak mnoho mladých lidí je pohodlných a jsou spokojení doma. Do zahraničí si zajedou maximálně na dovolenou s přáteli, ale na dlouhodobější zahraniční stáž, work and travel program nebo dobrovolničení se jim už nechce. Jinak máte pravdu, že zahraniční zkušenost určitě otevírá dveře na zajímavé pracovní pozice. Řada zaměstnavatelů ocení, když člověk nějakou dobu žil v zahraničí, protože má větší rozhled a lepší jazykové dovednosti.
Kdo je podle vás chtivější cestovat? Ženy, nebo muži?
Rozhodně ženy. Muži jsou daleko lenivější a méně odvážnější než něžné pohlaví. Zkušenosti z praxe mi ukazují zhruba 3 ku 1. Velice častokrát ženy motivují své mužské protějšky, aby společně něco zažili a odjeli za zahraničním poznáním.
Cestování samotných dívek je opředeno předsudkem, že je to pro ně více nebezpečné, než když jede samotný muž. Stopování, přespávání... Co myslíte?
Předsudků koluje mnoho a v mé nejnovější knize Všude dobře, doma rodiče je důkladně rozebírám, protože jsem absolvoval desítky rozhovorů jak s rodiči cestovatelů, tak se samotnými cestovateli. Cestování rozhodně není nebezpečné, ale člověk by k němu měl přistupovat zodpovědně a nastudovat co nejvíce informací o dané destinaci. Dnes to mají mladí lidé jednoduché, protože existuje internet, různé blogy, webové stránky a člověk se může hezky připravit na své zahraniční dobrodružství. Během svých cest jsem se setkal s řadou dívek, které jen s batohem procestovaly celý svět a nikdy se jim nic nestalo. Řadu těchto příběhů jsem vložil i do svých knih.
Jsou nějaká místa, kam byste ženám nedoporučoval cestovat? Že i samotné cestovatelky říkají: „Jo, sem raději nejezdit.“
Je úplně jedno, jestli cestuje muž, nebo žena, ale hlavní je si zjistit co nejvíce informací o dané lokalitě a zbytečně neriskovat. Jen nezodpovědný člověk (kromě lidí, kteří se tím živí, jako jsou humanitární pracovníci, novináři, vojáci atd.) se vydá do nebezpečné lokality sužované válkou nebo gangy. Jinak já se zásadně držím pravidla dodržovat místní zvyky a ctít kulturu v dané zemi a rozhodně se snažím nikoho neprovokovat a nedráždit. Takto by se měl zodpovědný cestovatel chovat.
Píšete, že cestovat se dá v každém věku. Že se lidé akorát vymlouvají. Ale když jste svázán mnoha povinnostmi jako děti, práce, rodina, hypotéka... to už nejsou výmluvy, to je holá realita. A spoustu lidí to odradí.
V mé první knize Cestování nejlepší životní investice apeluji na mladé lidi, aby cestovali mladí a využili všech možností, které dnes mají, protože starší generace takto cestovat nemohla a navíc po narození dětí se život změní a člověk nemá najednou zodpovědnost jen sám za sebe. Na druhou stranu si myslím, že po narození dítěte život nekončí a cestovat se dá i s dětmi. Je to pouze o nastavení a vystoupení z komfortní zóny. Jsem toho názoru, že řada lidí od určitého věku zpohodlní a pak se akorát vymlouvají, že už je pozdě a že to nejde. I v ČR existuje mnoho rodin, které s dětmi cestují po celém světě a vždy si to zařídí.
Co je podle vás opravdové cestování? Pětihvězdičkový hotel all-inclusive to asi nebude, ale i přesto pro spoustu lidí to cestování je.
Nemám vůbec nic proti all-inclusive, protože si tam člověk určitě dokáže odpočinout od všedních problémů a vyčistit hlavu. Na druhou stranu toho moc neuvidí, a pokud neabsolvuje alespoň pár fakultativních výletů, tak je zavřený jen v resortu. Podle mého názoru mezi opravdové cestovaní patří vzít batoh a strávit v dané destinaci delší dobu. Poznat místní zvyky, tradice, spát u místních lidí, vyzkoušet si stopování a být otevřený novému poznání.
Co bylo impulsem k tomu, že jste napsal už dvě knihy? Neplánujete další?
Jak jsem už říkal na začátku, tak jsem si po návratu z Kanady dal za cíl rozcestovat mladé lidi a začal navštěvovat střední a vysoké školy po celé ČR. Během pěti let jsem navštívil přes 40000 studentů a vedl s nimi řadu diskusí, díky kterým jsem zjistil, že mají mnoho otázek typu: “Nevím, co chci v životě dělat a co chci studovat”, “Rodiče mě nepodporují a nesouhlasí s cestováním”, “Ve světě je nebezpečno a je lepší zůstat doma”, “Jak si mám v zahraničí najít práci a jak to tam chodí” a mnoho dalších. A proto jsem se rozhodl těmto mladým lidem pomoci a napsal jsem knihy, ve kterých najdou desítky inspirativních příběhů jiných cestovatelů a taky odpovědi na řadu otázek.
Jaké cestovatelské rady byste dal mladým či začínajícím cestovatelům? Co máte vyzkoušeno?
Ať nic neodkládají, na nic nečekají a jedou. Každá životní zkušenost i ta špatná je nakonec dobrou zkušeností, pokud se z ní ovšem člověk poučí. Člověk by neměl pořád něco odkládat, ale pokud si něco přeje nebo cítí čas na změnu, tak by měl jednat, protože život utíká neskutečně rychle.
Jaká zahraniční zkušenost či setkání s člověkem pro vás byly výjimečné tak, že výrazně ovlivnily váš život?
Celkem jsem v zahraničí strávil přes pět let v různých zemích po celém světě a nedokážu říct pouze jednu zemi nebo jednu zkušenost, protože každá země, každý národ jsou něčím unikátní a specifické. Na cestování miluji, že se každý den učím něčemu novému a vidím, že všude na světě existují dobří lidé.
A vaše sny a cíle, nejen ty cestovatelské?
Hlavním cílem je být spokojený sám se sebou a užívat si života plnými doušky. Doufám, že mi tato spokojenost vydrží celý život a i nadále mě bude obklopovat moje úžasná rodina, protože rodina je pro mě moc důležitá. Určitě bych i nadále rád pokračoval v psaní. Zrovna teď uvažuji o jednom románu, tak uvidíme jak se to vyvrbí.
