.

. Zdroj: iStock.com

Konec útlaku! Jak se zrodila představa feministky, která pálí podprsenku?

Na 13. října připadá Mezinárodní den bez podprsenky. Nošení, respektive nenošení tohoto kousku spodního prádla se v průběhu let stalo symbolem ženské emancipace, ale i nástrojem pro ty, kdo ji chtějí znevažovat. Kde se vlastně vzal mýtus o feministce, která s odbojným výrazem veřejně pálí kus krajky prošpikovaný kosticemi? Ten příběh se začal psát na konci 60. let 20. století.

Je to přirozené, je to pohodlné a vysílá to jasnou zprávu – nemohlo by nám být víc ukradené, co si o nás myslíte. Ačkoliv má podprsenka zejména pro majitelky výrazného poprsí mnohé praktické plusy, stále více žen tenhle kus prádla odhazuje, anebo alespoň krajkové, tuhé modely zpevněné kosticemi mění za bezešvé, bavlněné a sportovní modely, které poskytnou dostatečnou oporu, zároveň ale nikde netlačí. Částečně za to může i pandemie covidu: po dvou letech pohodlíčka v teplákách se do pomyslného svěráku vrací jen těžko. Už dlouhé roky ale existuje anti-bra movement, který vychází ze symboliky nenošení podprsenky jako projevu ženské emancipace. Jak a kdy to vlastně začalo?

TIP NA VIDEO: Největší ikony feminismu

Video placeholde

Za zlomový okamžik je považována demonstrace, kterou 7. září 1968 v Atlantic City uspořádala organizace New York Radical Women na protest proti soutěži Miss America. Na dvě stě žen tehdy vyšlo do ulic, aby dalo najevo, že se jim nelíbí, že soutěže krásy ženy redukují na pouhé objekty a jejich zevnějšek chápou jako jejich jedinou kvalitu. Zároveň jim vadila i nulová rasová diverzita – první Afroameričankou, která se soutěže zúčastnila, se až v roce 1971 stala miss Iowa Cheryl Browne. Na první vítězku soutěže s tmavou barvou pleti si Spojené státy musely počkat dokonce až do roku 1984, kdy se jí stala miss New York Vanessa Williams.

Součástí protestu byl i barel s nápisem Freedom Trash Can, do něhož přítomné dámy naházely typicky ženské věci – nástroje útlaku – na znamení vzdoru proti patriarchátu. Mezi předměty byly například laky na vlasy, korzety, tuby make-upu, falešné řasy, čisticí prostředky do domácnosti nebo třeba mopy a samozřejmě i několik podprsenek, které si účastnice sundávaly přímo na místě. Jedna z organizátorek demonstrace Carol Hanisch později řekla, že původně bylo v plánu věci v barelu symbolicky spálit, policie dohlížející na klidný průběh akce to ale nepovolila, a tak se oheň nekonal. A právě z toho se zřejmě zrodil mýtus o feministce s hořící podprsenkou v ruce: reportérka Lindsy Van Gelder totiž v článku pro New York Post celý akt přirovnala k pálení povolávacích rozkazů – typickému dobovému protestu proti válce ve Vietnamu. Z bra-burning feminist se pak velmi rychle stala chytlavá mediální fráze, která se brzy propsala i do popkultury.

Ruku v ruce s tím ale šlo i pejorativní zabarvení: mnoho těch, kteří s myšlenkami feminismu nesouhlasili, začali pálení podprsenek využívat jako důkaz, že celé hnutí je jenom uskupení hysterických ženštin nespokojených s vlastním vzhledem a životem. Snažili se tak aktivity feministických organizací znevažovat a zesměšňovat, a i proto se od tohoto symbolu posléze začaly distancovat i samy feministky. Profesorka Bonnie J. Dow v článku Feminism, Miss America and Media Mythology dokonce popsala, proč mýtus o bra-burning feminist živili záměrně a především právě ti, kteří byli proti feminismu: podle ní se tento obraz postupem času spojil spíše s představou ženy, která ze sebe dělá sexuální bytost a snaží se mužům jenom více zalíbit, než skutečné bojovnice za svobodu a proti sexismu.

I přesto se některé současné feministky k pálení podprsenek jako symbolu vrací – berou si ho zpátky v jeho původním významu. Vsadily na něj například ženy, které ve Švýcarsku v roce 2019 hromadně stávkovaly s požadavkem na spravedlivější platové podmínky nebo lepší možnosti, jak sladit profesní a rodinný život. A pálení šátků, dalšího nástroje útlaku, je součástí aktuálních protestů v Íránu, které se v zemi rozhořely po smrti dvaadvacetileté Mahsy Amini. Tu zadržela mravnostní policie za to, že měla nesprávně nasazený hidžáb. Dívka zemřela v nemocnici krátce po zatčení.