Karolína Zoe Meixnerová a její ztvárnění Boženy Němcové ze sociálních sítí.

Karolína Zoe Meixnerová a její ztvárnění Boženy Němcové ze sociálních sítí. Zdroj: archiv Karolíny Zoe Meixnerové

Upoutávka na seriál Božena o životě spisovatelky Boženy Němcové
2
Fotogalerie

Karolína Zoe Meixnerová: Díky mým videím lidé zase čtou Němcovou

Pod pseudonymem CoJeZoe natáčí Karolína Meixnerová na Instagramu a TikToku videa s Boženou Němcovou, Janem Nerudou i Karlem Havlíčkem Borovským a v lidech probouzí zájem o českou literaturu, kterou dosud mnozí znali jen z nudného školního výkladu. Sama se ovšem za knižní influencerku nepovažuje. Jak její videa vznikají? A proč jí profesor řekl, že by v 19. století byla skvělou bulvární novinářkou?

Za poslední tři měsíce získala na svém instagramovém účtu @cojezoe_ patnáct tisíc sledujících, a stala se tak malou českou senzací, která se obsahem zcela vymyká mainstreamu sociálních sítí. Místo módních outfitů a make-up tipů – ovšem stále ve stylu aktuálních trendů – tvoří videa přibližující často vtipným způsobem životy i díla slavných českých literátů 19. století. Jak ale sama Karolína Zoe Meixnerová říká, s tímto svým projektem chce postupně překročit hranice Instagramu a TikToku a v mladých lidech probudit lásku k literatuře i jiným způsobem. A tak jsme se jedno prosluněné dopoledne potkaly v malé pražské kavárně a vše do detailu probraly.

Většina lidí si vztah k literatuře začíná budovat už na základní škole. Jaké byly vaše literární počátky? U mě vše začalo už v první a druhé třídě. Rodiče se v té době většinou rozhodují, na jaké kroužky své děti dají. Jestli na tenis, šachy, nebo něco dalšího. Jenže mě sport nic neříkal. V mém rodném Turnově ale v té době probíhal čtenářský kroužek v knihovně. Četly se tam knížky, vyráběl časopis. A tak jsem tam začala chodit i já, každou středu až do svých patnácti let. V té době jsem hodně četla, což umocnil i fakt, že jsme na střední měli češtináře, který hodně dbal na to, abychom se v literatuře skutečně vyznali. Měl klasické metody ve stylu „na jedničku to umí jen Bůh, na dvojku já, na trojku ti nejlepší ze třídy“. A tak jsem se hodně učila a rozhodla se, že na vysoké škole budu studovat bohemistiku. Popravdě mě ani nic jiného nebralo. Zároveň jsem ale věděla, že nechci být třeba redaktorkou v nakladatelství. Studovala jsem to hlavně proto, že mě to skutečně bavilo.

TIP NA VIDEO: Upoutávka na seriál o životě spisovatelky Boženy Němcové

Video placeholde

Spousta lidí tvrdí, že je výuka češtiny a povinné knížky na škole nebavily. Dokázala jste si už v té době najít v literatuře něco, co vás skutečně zajímalo bez ohledu na způsob výuky? Vždy jsem ráda chodila za rámec školního výkladu. Hledala jsem všechny možné drby o spisovatelích, lépe se mi pak o nich učilo. V podobném duchu jsem pak studovala i bohemistiku, a postupně si tak k literatuře vybudovala vlastní vztah. Popravdě ale ani dnes nejsem čtenář, který by přečetl dvě stě knížek za rok. Spíš mě baví historie 19. století a celkově literárně-historický kontext té doby, který promítám i do svých videí.

Jaký je tedy váš názor na podobu výuky literatury na českých školách? Výukové metody jsou stále dost smutné. Zvlášť když mám teď spoustu zpětné vazby od lidí, kteří mě sledují na sociálních sítích. Chodí mi zprávy, že učitelka začne výklad o Boženě Němcové slovy: „Vím, že je to nuda, pojďme to tedy rychle projít a pak se dostaneme k něčemu zajímavějšímu.“ Je obrovská škoda, že to mnozí kantoři vzdají už na začátku a nedokáží znalosti studentům předat zábavnou formou, ze které by si skutečně mohli něco vzít. Přitom si myslím, že to skutečně jde.

Znamená to, že negativní reakce na výuku dostáváte třeba i od mladších ročníků, které studují teprve teď? Necítíte z jejich reakcí žádný posun od doby vlastních školních let? Není den, kdy by mi nechodily zprávy jako: „Škoda, že nás neučíš, naše učitelka je špatná, konečně díky tvých videím chápu to a ono, od doby, co tě sleduji, jsem se toho naučila o literatuře mnohem víc než ve škole...“

Karolína je kromě bohemistiky též absolventkou žurnalistiky.
Karolína je kromě bohemistiky též absolventkou žurnalistiky. | Zdroj: archiv Karolíny Zoe Meixnerové

Reagují na vaše videa i vyučující? Ano, a jsou většinou nadšení. Dokonce mi přišly už i reakce, že má videa někteří z nich ukazují při výuce jako tip pro žáky, na co koukat, aby je literatura začala více zajímat.

A co negativní reakce, ty také chodí? Samozřejmě jsou tu i odlišné pohledy na věc – chodí mi i zprávy, že takto by se literatura vyučovat neměla a že lidé by měli hlavně číst a ne se dozvídat drby o životech spisovatelů z Instagramu nebo TikToku.

To vám přímo někdo napsal? Ano, že má videa jsou bulvární, TikTok nemá ve výuce žádný smysl a že bychom se literaturu měli učit tak, jak se učit má – tedy nejspíš jako často nudný výklad ve škole.

Na druhou stranu se právě vypichováním pikantností ze životů autorů dá v lidech probudit zájem o jejich díla. Nebo ne? Funguje to tak. Vím to, protože mi lidé píšou, že poté, co zhlédli některá má videa s Boženou Němcovou, se skutečně pustili do čtení V zámku a v podzámčí nebo Babičky. Jistě, vím, že to není úplně ideální a jediná metoda, jak učit. Ale pokud to má mladým lidem pomoct přiblížit klasickou českou literaturu, tak to podle mě má smysl.

Kdy přišel ten zlomový bod, kdy jste začala cítit, že své znalosti a lásku ke knihám chcete zužitkovat? Začalo to až na vysoké škole. Mám takovou vlastnost, že vždy, když jsem na něco měla nějakého neoblíbeného učitele, snažila jsem se k jeho výuce najít cestu a pochopit ho. To se přesně stalo i na bohemistice s doktorem Vaňkem, který vyučoval literaturu 19. století. Byl skutečně nenáviděným pedagogem, jeho přednášky ale byly skvělé. Mimochodem dodnes ve videích čerpám právě z jeho výkladu. Pamatuji si, že mi na jedné zkoušce řekl, že nejsem moc inteligentní a že načteno toho také moc nemám, ale že kdybych žila v 19. století, klidně bych mohla být bulvární novinářkou, protože si pamatuji každou blbost. Samozřejmě mě to naštvalo, ale zároveň jsem se toho chytla a začala přemýšlet, jak toho využít.

Pokud vím, tak jste nejprve rozjela literární podcasty a poté plánovala vydat knížku o životě spisovatelů. Ano, vše začalo podcastem Knižní pitevna, který jsme společně s knižní influencerkou Lucií Zelinkovou spustily v úplně první české podcastové vlně. A v něm jsem rozjela ještě vlastní subsekci s názvem Literární hysterie, ve které zábavnou formou vykládám o českých spisovatelích.

A tyto podcasty ještě vznikají? Dlouho jsem na žádný nenarazila. Byla teď dlouhá pauza, kterou ovlivnil samozřejmě i covid. Co si budeme povídat, produktivita u mě stejně jako u spousty dalších výrazně klesla. Rozhodně se tomu ale chci věnovat i nadále, určitě to není mrtvý projekt.

Myslíte, že má v dnešní době cenu ještě tento typ podcastů dělat? Přeci jen vám skvěle funguje Instagram a říká se, že budoucnost patří hlavně krátkým videím. Pokud to lidi bude i nadále bavit, nechci zůstávat jen u podcastu a videí na Instagramu a TikToku. Vidím, že celý tento projekt má potenciál a chci ho posouvat dál. Ráda bych postupně rozjela i off-line podobu, pořádala něco jako tour po školách s besedami o české literatuře 19. století. Nemyslím si totiž, že je dobrá cesta spoléhat jen na sociální sítě.

Znamená to, že jste už dostala nabídku někde na škole přednášet? Ano. Není jich sice zatím moc, ale už jsem pár pozvánek od učitelů dostala. Zároveň se znovu do hry vrátila zmíněná knížka, kterou jsem plánovala vydat.

Můžete o této knížce říct něco víc? Měla vzniknout na základě mých podcastů o životech českých autorů. Přes Lucku Zelinkovou jsem se potkala se zástupci jednoho nakladatelství, plácli jsme si, podepsali smlouvu a spolupráce měla začít. Bohužel přišla pandemie a paní redaktorka se mi přestala věnovat. Termín finálního odevzdání se blížil, já stále posílala jednotlivé kapitoly, ale zpětná vazba nepřicházela. Když pak nadešel deadline, ozvali se mi z nakladatelství, že knihu poslali k posouzení literární vědkyni do Akademie věd a ta to rovnou smetla ze stolu, že kniha je málo ozdrojovaná, příliš hovorová a že nejde o odbornou publikaci.

Nebyl ale náhodou právě to váš záměr? Samozřejmě, chtěla jsem vydat knihu o literatuře v uvolněném, hovorovém stylu, který bude přístupný mladým lidem.

Jak se k tomu postavilo nakladatelství? Můj osobní názor je, že vzhledem ke covidové době bylo potřeba škrtat a šetřit. Ale jelikož jsme byli smluvně dohodnutí, nebylo možné jen tak odstoupit. Tudíž byl zapotřebí papír, který by toto umožnil. Popravdě jsem to cítila jako křivdu vůči své práci i práci ilustrátorky, která knížce věnovala kupu času. Ale naštěstí ani toto není mrtvý projekt, naopak teď zase začíná ožívat.

A pak přišla videa na Instagramu… Ano. Bylo to v době, kdy jsem byla sociálními sítěmi docela znechucená, obsah byl většinou velmi plytký. Přitom mi přišlo, že třeba TikTok by se dal uchopit jako skvělá vzdělávací platforma pro mladé lidi. Vybrala jsem si tedy jeden aktuální trend a natočila podle něj video s outfity českých spisovatelek. Chytlo se. Pak následovalo video s Boženou Němcovou, která jde po ulici a reaguje na kolemjdoucí. A po něm mě už lidé začali ve velkém sdílet a spustila se lavina.

Ve většině vašich videí dominuje postava Boženy Němcové. Proč zrovna ona? V té době jsem o ní zrovna připravovala jeden díl podcastu, načítala si její životopis a hodně se o ni zajímala. Začala jsem s ní, protože jsem si v ní nejvíc věřila. A pak se na to už postupně nabalili Mácha, Havlíček Borovský, Tyl a ostatní.

Dá se říct, že si do videí vybíráte jen autory, ke kterým máte blízko? Možná ano, ale nedá se říct, že bych je měla všechny kompletně načtené. Přečetla jsem od každého dvě, tři knížky, znám jejich styl psaní. Ale jsem čtenář jako každý jiný, miluju Harryho Pottera a neležím každý den v české klasice.

Všimla jsem si, že na sobě máte černou mašli, kterou používáte jako součást kostýmu Boženy. Cítíte, že máte s touto autorkou něco společného? Přeci jen spousta komentářů pod videi zmiňuje, že ji hrajete naprosto přesně. Samozřejmě jsem se do této osoby zamilovala. To začalo už vloni. Ale necítím, že bychom měly něco společného. To, jak dělám Boženu ve videích, jsem stále já, jen mám nad sebou napsané její jméno. Jsem oblečená v šatech, které normálně nosím, mám šátek, který normálně nosím, své brýle… Božena Němcová rozhodně není mé alter ego. U mužských postav celou stylizaci promýšlím mnohem víc.

Jak probíhá proces tvorby videa? Máte dopředu naplánované, o čem budete točit, nebo to necháváte náhodě a spontánním nápadu? Odpověď za B je samozřejmě správně. Když mě něco napadne, natočím to. Buď vycházím z nějaké historické události, kterou chci zpracovat a vymýšlím způsoby jak. Nebo naopak najdu na TikToku konkrétní trend, písničku nebo typ videa a ten poté našroubuji na období 19. století. Do hodiny mám pak většinou video hotové.

Nebojíte se, že se vyčerpáte a zaseknete na mrtvém bodě? Cítím, že se v tvorbě videí posouvám. Začínala jsem na typických srandičkách, teď se ale snažím dělat příběhové linky, třeba smrt Karla Havlíčka Borovského nebo Boženy Němcové. Jednoduše chci, aby videa dala sledujícím více informací a skutečně se z nich něco dozvěděli.

Některá videa jsou zasazena i mimo 19. století, například v jednom vystupuje postava Václava Havla. Plánujete se do budoucna zaměřit třeba i na současnou literaturu? Na současnou tvorbu si netroufám, neboť říkám, že o živých je potřeba mluvit jen v dobrém. Chci se ale pustit do 20. století, protože vím, že jednou mi stejně obrozenecká témata dojdou. Plánuji sice ještě Karla Sabinu, ale postupně se asi objeví už i Karel Čapek nebo Franz Kafka.

A chcete se zabývat jen českou scénou? Ano, vím, že to jsou mé hranice. Lidé mi sice píšou, že by třeba chtěli video s Jane Austen, ale do toho se přemluvit nenechám.

V současné době pracujete jako produkční ve společnosti Dramox. Myslíte si, že by se do budoucna sociální sítě mohly pro vás stát prací na plný úvazek? Samozřejmě jsem nad tím přemýšlela. Ale má práce mě baví a navíc popravdě nevím, kde bych ze svých literárních aktivit mohla vzít finanční ohodnocení. Z plánovaných přednášek nejspíš ne, z knihy také ne, otázkou jsou nějaké budoucí spolupráce. Ale popravdě netuším, jaké by musely být, aby na mém profilu nepůsobily jako pěst na oko. Nepřijde mi to navíc vzhledem k tématům moc vhodné. Zároveň ze sebe jako Karolíny Meixnerové nechci dělat influencera. Není to cesta, kterou bych se chtěla ubírat. Radši zůstanu u toho, že mě videa primárně baví tvořit, ráda dostávám lajky a komentáře a to mi stačí.

Co si obecně myslíte o nálepce knihomolky? Často si lidé pod ní stereotypně představí ženu ve vytahaném svetru, s brýlemi… Samozřejmě na tom není nic špatného, to je každého věc, jak se stylizuje, jak se obléká a jak vypadá. Já se ale snažím z této nálepky vybočovat – ať už svým přisprostlým, hovorovým projevem, svým oblečením nebo vystupováním. Necítím se jako klasická knihomolka tak, jak se mnozí knihomolové a knihomolky prezentují skrz své instagramové účty, bookstagramy. Nikdy nepřečtu 25 knih za měsíc, navíc si ani nemyslím, že je to důležité. Kdybych měla za den přečíst Kříž u potoka od Karolíny Světlé, asi bych se zbláznila. Klasická česká literatura se takto zběsilým tempem ani číst nedá.