Johana Bázlerová, která stojí za instagramovým účtem Jsem v obraze

Johana Bázlerová, která stojí za instagramovým účtem Jsem v obraze

Johana Bázlerová: Jsem v obraze vzniklo, protože se mnou nikdo nechtěl řešit politiku

Ze všech stran se na nás valí tolik zpráv, že je naprosto nemožné je všechny zachytit, natož vstřebat. A pojem informační zahlcení, byť pochází z roku 1970, se stává naší každodenní realitou. Jak mít přehled? Jak se v rychlosti dozvědět, co se děje v Afghánistánu a co na Hradě? Jednu z fajn možností nabízí instagramový profil příznačně nazvaný Jsem v obraze.

Stojí za ním Johana Bázlerová, která si sice nemůže pamatovat 11. září, protože se tehdy teprve narodila, ale její pravidelný výtah těch nejdůležitějších událostí, shrnutý do příjemné pastelové infografiky, osloví i nás, co jsme (skrze média) zažili sametovou revoluci. Povídaly jsme si nejen o tom, kde se vzal její zájem o politiku, ale především o tom, co nejvíc štve její mladou generaci.

Je vám dvacet let. Jste spokojená s výsledky voleb? Podle politických komentátorů volby sice změnu přinesou, ale takovou, jakou ji chtějí dnešní čtyřicátníci a padesátníci, zatímco témata mladých lidí zůstanou opomíjena. Přesně. Jako mladý člověk vnímám, že to bude krok k lepšímu, už proto, že se do poslanecké sněmovny nedostala KSČM – poprvé od roku 1989 nebo, když se na to díváme ještě z většího měřítka, po sto letech od vzniku komunistické strany v roce 1921. Já si zde od roku 2001 žiju v blahobytu, takže jsem tento režim nezažila, ale díky vyprávění rodičů a příbuzných si uvědomuju, že tohle je velká a pozitivní věc. Dobrá zpráva je, že se do vlády nedostala ani populistická hnutí jako třeba Přísaha Roberta Šlachty. Takže z tohoto úhlu pohledu super. Na druhou stranu ze mě nadšení brzy po volbách trochu opadlo, jelikož si myslím, že otázky, které řeší mladí lidé, následující čtyři roky komunikovány nebudou nebo aspoň ne v takové míře, v jaké bychom si přáli.

Máte pocit, že pro politiky nejsou mladí lidé zajímavá entita? Luděk Staněk a Martin „Mikýř“ Mikyska ve svém virálu #endikurvakvolbám doslova řekli, že mladí lidé jsou menšina. Samozřejmě. Protože mladí lidé chodí méně k volbám, i když tyhle poslední volby byla účast naštěstí vyšší, z čehož mám ohromnou radost. A také si myslím, že je levnější pro politiky objet domovy důchodců a rozeslat dopisy do schránky, než se snažit přes sociální sítě zachytit moji generaci, která je skoro nezachytitelná.

Tip na video: O čem byla kampaň #endikurvakvolbám?

Podobná kritika často padá i na tradiční média – nedokážou oslovit mladé lidi. Mně je 38 let, a když jsem se v roce 2003 hlásila na vysokou školu, patřilo k dobrým zvykům, že i maturanti sledovali zprávy, četli deníky. Proč se média musí přibližovat mladým lidem, proč se mladí nemůžou přiblížit médiím? Bezesporu v tom hrají roli sociální sítě, které od základu změnily komunikaci. My mladí jsme na ně napojení už od mala, takže k informacím přistupujeme úplně jinak. Velkou roli hraje naše pozornost, kterou příliš neudržíme. Za mě je komunikace přes sociální sítě super způsob, ale také záleží na tom, koho mladí lidé sledují – jestli to je někdo, kdo čerpá z věrohodných zdrojů a snaží se předávat hodnotné informace. Sociální sítě samozřejmě mají i spoustu negativ, můžete zde narazit na různé fake news nebo populistické názory. Za chybu považuju i to, že mladí lidé obecně nebývají přizváni do politické diskuse. Pomohla by třeba komunikace skrze mladší politiky.

Výrazný potenciál přitáhnout mladé lidi měl Dominik Feri, který zmizel z politického i veřejného života. Zbylo po něm prázdné místo? Ano. Je vidět, že poptávka po tom, aby někdo shrnoval informace on-line nějakým srozumitelným a polopatickým způsobem, tady byla.

Bylo to pro vás zklamáním, když se objevilo obvinění, že sexuálně obtěžoval ženy? Dominik Feri určitě zklamal spoustu mladých lidí, ale už dříve jsem od lidí z právnické fakulty zaslechla, že jeho chování není ideální, takže přestože mě to zprvu zaskočilo, pak mi to do sebe začalo zapadat. Sexuální obtěžování je něco, co se absolutně nesmí tolerovat nebo přehlížet. Měli bychom o tom mluvit a ti, kterých se to týká, by za to měli nést následky.

Narážíme spolu na témata, která pálí mladé. Mohla byste je shrnout? Teď budu mluvit ze svého subjektivního pohledu. Na prvním místě je to klima. Pak rovnost práv, zejména stejnopohlavní manželství. Vím, že to není otázka, která by pálila celou Českou republiku, ale myslím, že spousta lidí už je frustrovaná, že to ještě není vyřešené. Zvýšení trestů za sexuální násilí. Digitalizace. Školství – sama se opakovaně i teď na vysoké potýkám s tím, že není v dobrém stavu. Také mi přijde nepochopitelné, že se třeba Češka dostane na Cambridge a na školné vybírá peníze přes Donio. Český národ umí být hodně solidární, ale proč zde nefungují nějaké státní programy, které by takové lidi podpořili? Bydlení. Mám štěstí, že mám finanční podporu od rodičů, ale nedokážu si představit, co bych dělala bez nich.

Bydlení je obecnější problém, ale třeba klima asi neřeší všichni mladí v celé ČR. Nemáte pocit, že je to otázka jen ve vaší sociální bublině? Ano, bydlení se týká nás všech, ale klimatická krize se bude nás všech v budoucnu týkat také. Nedávno jsem poslouchala podcast Vinohradská 12 na téma, jestli přijdou mladí k volbám. Natáčeli na nějaké škole v pohraničí a většina studentů odpovídala, že se bojí migrantů. To je přitom téma, které by mohlo být komunikováno v jiném světle – migrace nastane právě kvůli klimatické krizi. Ale myslím si, že my mladí jsme víc ochotni se přizpůsobovat a zároveň schopni vidět, že se změnou může přijít i řada nových výhod a příležitostí. Na tomto by časem mohla najít společnou řeč většina mladých lidí.

Zmínila jste, že by mladí lidé měli být přizváni do politické diskuse. Jak by to mělo probíhat? To je docela těžká otázka. Na jednu stranu zde máme mladé politické strany – mladé Piráty, mladé Občanské demokraty… ale přijde mi, že stále fungují odděleně od veřejnosti a jejich hlas není nějak extra silný. Podle mě by se měla vést diskuse i na úrovni škol, ale je otázka, jak to udělat objektivně a správně. Jenže když se mladí lidé nebaví o politice doma s rodiči ani ve škole, tak kde potom jinde?

S kým jste se bavila o politice vy? Mám to štěstí, že hlavně moje mamka se o politiku zajímá aktivně, takže jsem k tomu byla vedená z domova. Bavila jsem se o tom i s pár přáteli – studovala jsem osmiletý gympl, takže jsem kolem sebe měla lidi, kterým nebylo lhostejné, co se ve světě i u nás v Česku děje. Ale ve finále mi přišlo, že se o tom zase tolik bavit nechtějí a že s tím už i otravuju. I proto jsem se rozhodla založit na Instagramu profil Jsem v obraze – z potřeby ventilovat, co se děje. To byl můj call for action.

Aktuální témata všeho druhu, politika i positive vibes – to stojí v biu instagramového profilu @jsemvobraze, který Johana Bázlerová založila v září 2020 a který za první rok fungování posbíral 70 tisíc followerů. Jednoduchou a přehlednou formou, pomocí infografiky, shrnuje nejdůležitější politické a jiné dění doma i ve světě. Zkrátka to, co by lidem nemělo unikat, pokud chtějí být v obraze. Informace Johana čerpá z médií, která považuje za důvěryhodná; patří mezi ně veřejnoprávní média, Deník N, Respekt, Seznam Zprávy, New York Times, Guardian a další. Nesnaží se o objektivitu, tu přenechává tradičním médiím. Od září vzniká i podcast Jsem v obraze, který Johana Bázlerová připravuje se svou kamarádkou Terezou Povolnou.

Jsem v obraze

Škola vás tedy nepřipravovala na občanský život? Vůbec. Asi je to škola od školy, ale na mém gymplu nebyla politická diskuse vítána. Přitom vím, že na druhém gymplu v Boleslavi byl na přednášce mladý Pirát František Kopřiva a že to bylo fajn. U nás tohle vůbec nepřipadalo v úvahu. Třeba když jsem ve třeťáku přesvědčovala lidi, ať jdou na demonstraci Milionu chvilek, tak jsem za to byla odsuzována.

Letošní volby provázely různé iniciativy jako třeba Zakroužkuj ženu. Využila jste ji? Určitě. Napadlo mě to už v předchozích volbách do Senátu, když jsem nevěděla koho, tak jsem také kroužkovala ženy, a teď tedy opět – dvě Pirátky, dvě Starostky.

Kroužkujete jen na základě pohlaví, anebo se díváte, o jaké jde osobnosti? Jednotlivé kandidátky jsem si hledala právě přes stránky iniciativy Zakroužkuj ženu, kde jsou k dispozici medailonky všech. Mimochodem, ta iniciativa je naprosto skvělá a doufám, že bude fungovat i do budoucna. Ale přiznám se, že u senátních voleb jsem si u kandidátek extra nic nezjišťovala, prostě jsem tam hodila nějaké kroužky.

.
.

Jaký parametr nebo vlastnost u vás rozhodly, že jste se rozhodla kroužkovat právě ty konkrétní kandidátky? Bylo to povolání, vzdělání, nebo nějaká aktivita? Jednoznačně pro mě hrál roli věk – chtěla jsem zakroužkovat mladé zástupkyně stran. Samozřejmě jsem se dívala, jaké mají vzdělání a podobně, ale také jsem si je našla na Instagramu a i podle toho, kdo mi byl sympatický na sociálních sítích, jsem se nakonec rozhodla.

Co si myslíte o snaze politiků vést kampaň třeba na TikToku? Myslím si, že se politici nemají za každou cenu zábavně pokoušet proniknout do sociální bubliny mladých, kteří na TikToku hledají vtipná nebo edukativní videa. Ale spíš se vyjadřovat i jejich směrem a nabízet jim program a témata, která se jich týkají, nebo neodsuzovat témata jako například klima. Když to bude technicky v pořádku a politik bude promlouvat přirozeně, jako kdyby mluvil ke svým voličům, pak to má mnohem větší potenciál, než když ukazuje vnitřek nějaké budovy (narážka na únorovou očkovací kampaň s influencery – pozn. redakce).

Sdílet informace, dávat je do souvislostí a vysvětlovat polopaticky lidem mě neskutečně baví, i když to zabere strašně času.

A jak nahlížíte na využívání influencerů v kampaních? Podle mě to cesta není. Mnohem lepší je mít nějaké výrazné osobnosti přímo v politických stranách a být dostupnější pro mladé, než oslovovat v rámci spolupráce influencery, kteří se politikou jinak nezabývají. Dokážu si představit jednotlivce, kteří podporují konkrétní kandidáty třeba při volbě prezidenta. Ale do kampaní politických stran podle mě influenceři nepatří.

Koho si dokážete představit na pozici příštího prezidenta či prezidentky? Moc bych si přála prezidentku, nejvíc sympatická mi je Danuše Nerudová.

Influencerka a studentka 2. ročníku Mezinárodního obchodu na fakultě Mezinárodních vztahů VŠE zaujala veřejnost instagramovým profilem @jsemvobraze. Letos na jaře se také zúčastnila esejistické soutěže na téma klimatická změna a ženy, kterou v rámci MDŽ pořádala Britská, Americká a Kanadská ambasáda. Johaninu esej vyhodnotili zástupci Britské ambasády jako nejlepší, odměnou za výhru pak byl den strávený v roli diplomatky. „Psala jsem o tom, že bychom měli poutat téma změny klimatu skrze osobní příběhy žen, které už jsou touto změnou zasažené. Inspiroval mě instagramový profil Earthrise,“ prozradila Johana. Ještě si není jistá, jestli zakotví v politice nebo v diplomacii, ale líbila by se jí práce v rámci Evropské unie.

Johana Bázlerová