36 otázek, díky kterým se zamilujete do kohokoliv

4 min čtení

4 min čtení

Jak vypadá život současných městských mileniálů? Film Šimona Holého Zrcadla ve tmě je autentickou sondou do života jedné sociální skupiny; tak autentickou, že pro diváky z jiné generace mohou být kvality snímku těžko pochopitelné nebo možná nedostatečné.

Boj s vlastní průměrností, traumata z dětství, hledání blízkosti tam, kde není, a nacházení něhy tam, kde byste ji nečekali. To jsou hlavní témata celovečerního debutu českého režiséra Šimona Holého Zrcadla ve tmě. Tanečnice Marie (Alena Doláková) řeší partnerskou krizi s Františkem (Bořek Joura) hrou: hlavní hrdinka a její milý si navzájem položí 36 otázek, o nichž vědci tvrdí, že se po nich můžete zamilovat do kohokoliv. Příběh rozpadajícího se vztahu sledujeme na pozadí intimního portrétu cílevědomé, leč pouze středně talentované tanečnice a mladé ženy, která nevítané emoce řeší večírky i náhodnými známostmi na jednu noc a má problematický vztah s matkou.

TIP NA VIDEO: Jak se co nejlépe rozejít?

Jakkoliv klišoidně to může znít, Zrcadla ve tmě jsou skutečně velice autentickou sondou do života současných třicátníků, městských mileniálů, kteří nemají na vlastní bydlení, zato mají spoustu důvodů, proč chodit na terapii. Jsou ztracení, proto potřebují kotvu, ať už v podobě práce, nebo ještě častěji milostného vztahu. Zároveň ale ty vztahy umí jen navazovat, a už ne tak dobře udržovat.

Snímek si premiéru odbyl na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde byl uveden v soutěži Na východ od Západu. První kritiky o něm psaly jako o počinu s artovými ambicemi. Přiléhavější je ovšem označit ho za vizuálně specifický – ať už kvůli černobílé formě, nebo pro z mainstreamu vybočující úhly záběrů. Ano, na filmu je znát, že ho dělal absolvent FAMU, touha nálepkovat Zrcadla jako umělecký počin ale pravděpodobně souvisí spíše s tím, že je zřetelně zaměřený na úzkou cílovou skupinu, a tedy hůře stravitelný pro diváky mimo ni. Je to hluboce osobní film o mileniálech a pro mileniály.

Holý točil o tom, co zná. Stěžejní příběhová linka je dokonce inspirována skutečnou událostí z jeho osobního života. Přidal k ní fiktivní, nicméně uvěřitelnou hlavní hrdinku – na Marii film stojí, lví podíl na tom má intenzivní herectví Aleny Dolákové. Tanečnici sledujeme opravdu zblízka a jejím prostřednictvím tak z první ruky vnímáme další typicky mileniálský rys, vidíme někoho, kdo má co dělat, aby udržel vlastní život pohromadě... nebo třeba jenom v chodu.

Na diváka-mileniála tak Zrcadla ve tmě spíš než jako umění působí trochu jako zápis z deníčku současného třicátníka žijícího v Praze na Letné nebo na Vinohradech. Jednotlivé obrazy, ač důrazně estetické, dohromady skládají jasný, ucelený narativ s civilním sdělením, formulovaným mimo jiné i velmi dobře napsanými dialogy. To na české scéně není často k vidění. Zrcadla ve tmě vstupují do kin 30. září.

36 otázek, díky kterým se podle vědců zamilujete do kohokoliv, najdete na další straně. >>>