Záběr ze seriálu Přátelé

Záběr ze seriálu Přátelé Zdroj: iStock.com

Vztahy nejsou fér: Jak řešit situace, kdy oba chcete něco jiného?

Každý vztah, ať už přátelský, milenecký nebo manželský, je v něčem nefér. Dokonalost a rovnost na tomhle poli neexistuje. Jak se vypořádat s párovou asymetrií?

Ať chceme nebo ne, nerovnost ve vztazích existuje. A ve většině případů se s ní dokážeme nějak vyrovnat. Zřídkakdy se najde dvojice, kde oba vydělávají stejně peněz, mají stejnou představu o tom, jak často mýt okna a luxovat, jsou stejně schopní při řešení matematických úloh a shodnou se v názoru na to, jaké procento domácího rozpočtu by se mělo vydat za nezbytné položky typu horská kola nebo lakované střevíčky s přezkou. S takovými asymetriemi praktického soužití se obvykle nějak vypořádáme, akceptujeme je bez potíží, protože v těchto oblastech života jsme smířeni s tím, že prostě nejsme všichni stejní.

Tip na video: Co je ve vztahu kompromis a co je přes čáru? Odpovídá párový terapeut Honza Vojtko.

O něco hůř už snášíme asymetrie zasahující do oblasti vztahů, jako jsou třeba rozdílné názory na výchovu dětí nebo nerovnováhu ohledně rodičů obou partnerů. Častým kamenem úrazu bývá asymetrie sexuální touhy, která se dá jen těžko změnit, a zároveň může být zárodkem vleklého konfliktu: „Situace mých klientů se v tomto směru jenom málokdy zlepší pomocí klasických rad, jako třeba ,mluvte o svých erotických preferencích‘ nebo ,domluvte si rande‘,“ konstatuje párový kouč Marty Nemko. „Pokud takové snahy nepomáhají, nejrozumnější asi je, když dvojice rozdílnost sexuální touhy prostě akceptuje jako nezměnitelnou.“ Ale i s tím se dá žít.

Naprostým tabu ale bývá asymetrie citová, týkající se samotné podstaty našeho vztahu. Zde neočekáváme nic jiného než dokonalou symetrii, absolutní spravedlnost citové výměny: pokud někoho považujeme za svou životní lásku, je velmi těžké smířit se s tím, že on necítí totéž.

Vyhrává, kdo má rád míň?

Ve skutečnosti je ovšem citová asymetrie stejně častá jako všechny ostatní, jen o tom nemluvíme. „V lásce vyhrává ten, kdo má rád míň,“ zaznívá v uplakané písni Jakuba Smolíka, v reálném životě to ale tak docela neplatí. I když ten druhý naše city opětuje jiným způsobem, ještě to neznamená, že naše láska – a my sami – jsme kvůli tomu méněcenní. Intenzita jeho citů k nám není hodnocení naší osobnosti. A naopak, když jsme to my, kdo toho druhého miluje méně osudově a vášnivě, nevyplývá z toho, že jsme bytost bezcitná a chladně vypočítává. I takto asymetrické vztahy mohou přetrvat celá desetiletí, a co víc, v průběhu dlouhodobého soužití se asymetrie často přelévá nečekanými způsoby.

Zcela jiná situace ovšem nastává ve chvíli, kdy jeden ve dvojici této vztahové asymetrie vědomě zneužívá, používá city druhého jako zbraň proti němu: „Jestli mě miluješ, uděláš to pro mě.“ Nebo ještě hůře: „Pokud chceš náš vztah udržet, musíš to udělat.“ Touto násilnou manipulací samozřejmě staví svého partnera před volbu, jestli se chce nadále podrobovat, nebo odejít.

V tomto směru stojí za to zmínit dva termíny z ekonomie: cenu utopených nákladů a cenu obětované příležitosti. Cena utopených nákladů jsou prostředky, které jsme už investovali do nějakého projektu (třeba do manželství) a nemůžeme je získat zpátky. Může to být čas, energie, ale taky třeba nejlepší léta našeho života. Čím je cena utopených nákladů vyšší, tím víc se projektu držíme jako klíště, nechceme se ho vzdát a namlouváme si, že jinak to ani být nemůže. „Jsem s ním už patnáct let, vzali jsme si spolu hypotéku, přece teď neodejdu?!“ Ale čím déle v daném stavu setrváváme, tím se utopené náklady zvyšují. Cena obětované příležitosti je naopak hodnota toho, čeho jsme se museli vzdát, abychom získali to, co máme. V oblasti manželství se dá typicky vyjádřit zvoláním seriálové paní Smolíkové: „Proč jsem si nevzala Pištu Hufnágla?!“

Citová asymetrie ve vztahu nemusí nutně znamenat, že je odsouzený k zániku. Může fungovat, a dokonce vzkvétat. Jen pozor, jestli tou jedinou kotvou, která nás v něm drží, už není jen tíživé břemeno utopených nákladů…

Co s tím? Několik strategií, jak řešit drobnější párové asymetrie, podle kouče Martyho Nemka:

Ignorujte je

Některé asymetrie či „nespravedlnosti“ jsou velmi těžko napravitelné a pokusy o jejich vyřešení by mohly vztah jenom poškodit. Na druhou stranu vám nepřekážejí natolik, aby nebylo možné se s nimi smířit. Tak například, jestliže jeden z partnerů je rozený chaotik, snaha přinutit ho, aby udržoval své věci stále srovnané, může být zbytečné plýtvání energií. Někdy to za to prostě nestojí a v každém vztahu existuje takových témat celá řada.

Pátrejte po příčině

Než skočíte rovnou po řešení, zkuste se na celou věc podívat z pohledu svého protějšku a zjistěte, co se za domnělou nespravedlností skrývá. Jestliže váš partner ráno odmítá vodit syna do školky, možná to není z pohodlnosti, ale proto, že se chce vyhnout klábosení se smečkou „školkových“ maminek. V tom případě může zafungovat bod 3.

Navrhněte výměnu

Zkuste navrhnout výměnný obchod: za to, že váš partner vyrovná asymetrii v oblasti, která vám vadí, vy uděláte posun v něčem jiném. „Když ráno odvedeš Matěje do školky, budu si dávat pozor na to, abych klíče od auta vždycky uložila do misky na botníku.“

Žádejte změnu

Přímý a jasný požadavek má smysl ve dvou případech – jako první a poslední pokus o změnu. Je možné, že váš partner o asymetrii, která vám vadí, ani neví. V tom případě může ke změně stačit jen vaše konstatování: „Chci to jinak.“ Anebo jste naopak už všechny ostatní nástroje neúspěšně vyzkoušeli a přímý požadavek je tou poslední instancí.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

Moje psychologie 08/2021
Moje psychologie 08/2021 | Zdroj: Archiv Mojí psychologie