To je tím životem, jaký vedeš

To je tím životem, jaký vedeš Zdroj: iStock.com

Kdy už vám mluví rodiče do života moc a jak to zastavit

Minimálně dva telefonáty za den. Detailní komentáře k vašim bývalým, současným i budoucím partnerům. Časté výchovné rady a detailní plány na víkend. Kdy už je to, mami a tati, moc, já už jsem totiž hezkých pár let dospělá.

Kdysi mi někdo řekl, že nejhorší, co mohli telefonní operátoři vymyslet, je volání v rodině zdarma. Odlétáme s kamarádkou na prodloužený víkend a vidím to v celé nádheře. Ještě než dorazíme do odletové haly, střihne si dva telefonáty se svou mámou. Pak ještě s tátou, protože máma ji přece neinformovala o počasí tady a tam. V době předpokládaného příletu jí pípá SMS od mamky, zda už "je tam". A tak je to po celé tři dny. Nedá mi to a ptám se, jak často si normálně v běžné dny volají. Prý tak dvakrát denně.

Mojí kamarádce Zuzce není 10 let, její věk stíhá třicítku. Bydlí sama, má přítele, práci, aktivní život a rodiče na drátě. Jenže každodenní otázky na to, jak se má a co měla k večeři, doplní svými radami. A ty vás, řekněme si to upřímně, dokáží někdy pěkně vytočit. Nejraději by zakřičela: „Mami, tati, to je můj život.“ Jenže položit sluchátko na stůl a radu si naoko vyslechnout je ve finále jednodušší a méně bolestivé. Proč mají někteří rodiče tak silnou touhu mluvit dospělým dětem do života?

Víme to nejlíp

Rodiče mají pochopitelně ty nejlepší úmysly a jejich dětmi zůstaneme vždy. Přesto jsou hranice, za které už by neměli chodit. Mohou tím silně ohrozit vzájemné vztahy a způsobit to, že se nakonec jejich miláček odstěhuje co nejdále a minimalizuje kontakt. Samozřejmě nastávají situace, kdy vám i oni nastaví zrcadlo, které potřebujete. Ale v první řadě by měli dát dětem křídla a nechat je dělat své chyby. Jak poznat, kdy už mám rodiče ve svém životě příliš? Podle psychologa Neila Farbera v těchto případech:

Když rodiče volají každý den a vyptávají se na detaily vašeho života.

Když nenechají své potomky nic zařídit – poštu, pojištění, banku…

Když dávají nevyžádané rady. “Myslíš, že ta tvoje práce má budoucnost?“

Když vás neustále ke všemu potřebují. Poradit, odvézt, poslat, bez vás se neobejdou.

Když nerespektují váš osobní život. Váš partner je špatný, pro vás nevhodný a slyšíte to denně.

Když vám mluví do životního stylu. „To tvoje veganství, práce na volné noze, cestování… nikam nevede.“

Když je ten váš život podle nich totálně na nic.

Tak zůstaňme v klidu

První věc, kterou si potřebujeme uvědomit, je, že naši rodiče jsou také lidé, velmi podobní ostatním. Jako lidé mají také emoce a někdy mohou dělat chyby. Je dobré se zamyslet, co je vede k takovému chování. Strach? Nejistota? Vlastní představy? Zkuste se na situace a váš vztah podívat jejich očima, lépe pak jejich chování pochopíte. Jeden z hlavních kroků, jak mít zdravý vztah s někým, je důvěra, a to na obě strany. Jakmile vznikne vztah důvěry, uvidíte, že věci začnou plynout přirozeně. Pracujte tedy na ní. Ať vám ji dají a vy jim slibte, že když bude potřeba, obrátíte se na ně. Ve vašem životě budou stále důležití. Při svém jednání s nimi se snažte zůstat klidní, nebo byste nakonec mohli říci věci, kterých budete později litovat. Až zas budete pod rodičovskou palbou, zkuste se na chvíli uklidnit, nereagujte a pak jim klidně řekněte, jak se cítíte. Takový způsob jednání ukáže vašim rodičům, že jste dostatečně zralí a mohou vám dát křídla.