Oplatit úsměv, vyslechnout si kompliment nebo nějaký vyslat do světa… Drobnosti, které mohou rozzářit den. I když jste šťastně zadaná a i když se předpokládá, že flirtování už do vašeho života vlastně ani nemá patřit.
Je to pár měsíců zpátky, co moje kolegyně Anastázie Harris psala článek o tom, jak se naučit flirtovat. Když jsem tehdy Mojí psychologií listovala, zastavila jsem se u jejího tématu a bylo vážně zajímavé sledovat vlastní reakci. Na první dobrou mě totiž napadlo: „Tohle není pro mě, to je leda tak pro singles, ne?“
Přitom fakt nejsem prudérní ani plná předsudků. Flirtování mám navíc ráda. Přesto to byla reakce vlastně odsuzující. Úplně nelogicky. A mě u toho napadla spousta otázek. Třeba proč si flirt spojujeme primárně se svobodnými ženami? Proč nám u zadaných signalizuje navádění k nevěře a proč ho přesto potřebujeme právě i my, dlouhodobě (šťastně) zadané?
Dědictví dávného nastavení
Prvním problémem, myslím, je, jak rozdílně se díváme na flirtování mužů a flirtování žen. Když se usměje chlap, vyjádří, že se mu líbíte, a kamarádky kolem vás možná i závistivě povzdychnou, pokud je dotyčný sexy. Když se usmějete vy jako první – ozve se hned ustarané upozornění, že přece někoho máte, ne?
No a? To, že se usmějete, znamená, že se mu tím rovnou nabízíte? Ani omylem. Hranici mezi flirtem a potenciální nevěrou budete mít pravděpodobně pevnější než on, a přesto v okamžiku, kdy iniciujete flirtování, dostanete nejednu nepříjemnou nálepku. „Aktivní role ženy v sexualitě je často kvůli výchově generací před námi kontaminovaná studem,“ říká k tomu sexkoučka Julie Gaia Poupětová a ještě pokračuje: „Flirtování je často i někde uvnitř nás spojeno s negativními konotacemi: Přece se nebudu chovat jako… Doplňte sama, mě napadá prostitutka.“
Matka vs. Kurtizána
Podle sexkoučky je to proto, že ve společnosti stále převládá duální rozdělení rolí nebo archetypů, chcete-li: „Je tu ‚Matka‘ – ta, která je zodpovědná, pečuje, stará se, obětuje se pro druhé a pro rodinu, vyzdvihuje potřeby druhých, tedy dítěte a rodiny, nad své. A je tu archetyp ‚Kurtizána‘ (nebo chcete-li ‚Děvka‘), ta, která si frivolně a vlastně i nezodpovědně užívá, dokáže se s muži bavit, baví ji sex a má radost a potěšení z hraní si, vnímá své tělo pozitivně a dokáže takzvaně prodat svůj ženský potenciál.“
Jsem si jistá, že i s výchovou vedenou směrem „buď hodná holka“ se v průběhu svádění svého potenciálního partnera odvážeme a zaflirtujeme si. Pobízíme, vábíme, hrajeme hry. Pamatujete na to tetelení se po jeho opětovaném pohledu? Na to, jak vás zamrazilo, když na vás kývl zpoza baru a vy jste se jen trochu usmála? Pamatujete, jak rafinovaná jste uměla být – zvlášť, když dotyčný muž vypadal jako slibný otec vašich budoucích dětí?
Ale pak jako když utne. Ulovila jste, sundala sexy šaty, do ubrousku setřela červenou rtěnku. Na flirtování si občas vzpomenete a mávnete nad tím rukou, jako že už to není pro vás. Máte svého muže, no ne? Proč flirtovat dál a mimo vztah, zvlášť když to klape?! Kdepak, na tom je vidět úplně jiná věc. A sice: „Většina žen naivně žije v přesvědčení, že můžou být jen jedno, nebo druhé. A že ty šikovnější ženy, které mají od obojího kousek, to mají od boha. Jenže ono jde přitom o sadu dovedností, které se můžeme naučit a postupně je aplikovat do svého života. Jde vlastně o to, být to lepší od obojího – z ‚Matky‘ i ‚Kurtizány‘,“ vysvětluje sexkoučka.
Jako v pravěku
Říkáte si, že se tedy možná příště nepohoršíte, až na vás promluví cizí chlapík v tramvaji nebo kolega vysekne poklonu tomu, jak jste krásná? Jenže, když mluvím o flirtování, vůbec nemluvím jen o tom, že bychom měly čekat právě na impulz zvenčí. Od muže. Jakéhokoli. Doma i venku, v práci i na dovolené. Jiskření, mravenčení, chemii mezi dvěma jedinci opačného pohlaví můžete hravě spustit i vy sama. „Potíž je, že proaktivní role ženy při eroticky podbarvených aktivitách, tedy moment, kdy žena bere zodpovědnost za svou svůdnost a atraktivitu aktivně do svých rukou, je pro naši společnost stále ještě problém. Dosud nadále preferujeme model, že správná žena má být dobývána, má být submisivní, má se podvolit… Jenže to je pravěké rozložení rolí,“ říká k tomu Julie Gaia Poupětová.
Přitom ženskost v nás přece je pořád. Za svobodna, s chlapem, s dětmi. Sex-appeal se nevypaří jen proto, že jsme změnily příjmení nebo třikrát za noc kojíme. Nebo spíš: Myslím, že by se vypařit neměl. Jenže jsou chvíle, kdy si říkám, že se to přece jen stalo. Už nesčetněkrát jsem měla pocit, že by kousek toho znovuoživení schopnosti flirtovat mohlo zachránit sebevědomí, ženskost, radost ze života i takový ten vztah, ve kterém si čas od času ženy postěžují, jakože „už jsou doma neviditelné“, „staly se samozřejmými“. A která z nás někdy ten pocit nezažila!
Flirt jako záchrana
Jak to může spravit flirt? Mnoha způsoby. Ne, nemluvím o nevěře. Pořád mluvím o flirtu, který je ale mimo takový skomírající vztah jako elixír života. Povzbudí, vlije krev do žil, dodá energii a dá možnost povznést se trochu nad to, v čem se doma topíte z jakéhokoli důvodu. A jít v takové situaci na kafe a dopřát si pár minut flirtování je podle mě lepší než všechny tlusté moudré knížky o budování sebevědomí zevnitř sebe samé.
Zazáříte víc u knížky úkolující vás k zemdlení, nebo u kafe s milým chlapem? Není to všelék a doma se vám situace kvůli tomu na lusknutí nezmění. Ale vy uvnitř můžete cítit najednou úplně přesně, co chcete, co ne, co postrádáte, na co jste doma dávno zapomněla… „Flirt mimo vztah umí navíc pošťouchnout naši biochemii. Znovu zapnout v mozku to dopaminové jiskření. To platí o většině vztahů, i tam, kde jsme spokojení, protože, ruku na srdce, ve většině vztahů se totiž partneři po uplynutí úvodní fáze přestanou aktivně svádět,“ říká nekompromisně Julie Gaia Poupětová.
A co je to svádění? Flirtování, vábení, hra. S tím doma jsme to zapomněly? Ten na kafi nás to může znovu naučit. Ne pro nevěru a nový vztah. Může být ctitelem. Může být něčím jako „trenažérem“, s nímž si oživíte, co jste uměla kdysi. Odbouráte některé své bloky nebo obavy. A uděláte to jen proto, abyste to znovu mohla použít doma. Oprášit červenou rtěnku nebo si vzpomenout, jaké to bylo, když jste se letmo doma dotkli při každé možné příležitosti, kdy jste si poslali zprávu s pitomým srdíčkovým emotikonem, nikoli s nákupním seznamem.
Takže kromě toho, že vás flirt „vedle“ může znovu rozsvítit z vlastního pohledu a sebehodnocení vlastní ženskosti, sebedůvěry a nadhledu, může vám připomenout hlavně to, jak flirt a svádění zase vrátit domů (pokud problém vztahu pochopitelně není hlubší než pověstná každodennost a ponorka). Nebo jak to jiskření v domácnosti znásobit.
Takové to domácí flirtování
Takže – když se na ten flirt podíváte teď, znovu: Už to není určitě jen záležitost pro singles nebo něco hodného odsouzení. Může to být životabudič a mít své místo a odůvodnění mimo vztah i v něm. Pro vás, ale i pro partnera. Jen si nemyslete – i on může vnímat, jak vám to doma uvadá. A možná si klidně můžete dovolit mít nějaké to „kafe“ a ctitele oba. S hranicemi pevně danými tak, abyste oba byli v bezpečí. To může být pak ještě vyšší level.
„Protože když oba ve vztahu víte, že to jsou dovednosti svádění, které aplikujete na lidi mimo vztah, že se tím bavíte a váš partner je hrdý (ne vás trestá negativními emocemi za to), že dokážete být svůdná pro další muže, je to velmi osvěžující a úlevné. To ale pochopitelně nefunguje ve vztazích, kde si jeden činí právo kontrolovat a inkasovat veškeré projevy erotického sebevyjádření toho druhého… Jen tam, kde funguje důvěra a svoboda,“ dodává na závěr Julia Gaia Poupětová.
