Popelka i Šíleně smutná princezna: 13 nejlepších vánočních pohádek podle redakce
K českým Vánocům kromě kapra a bramborového salátu neodmyslitelně patří také pohádky. Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty nebo třeba Šíleně smutná princezna jsou televizními stálicemi, které si mnozí z nás každoročně rádi připomínají. V redakci jsme vybrali třináct filmových pohádek, na něž nedáme dopustit. Které máte nejraději vy?
Tři oříšky pro Popelku
V redakci jsme se prakticky okamžitě shodly, že tahle pohádka je ze všech nejlepší. Vorlíčkovy Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 jsou populární nejen v Česku, kde se pohádka pravidelně vysílá přímo na Štědrý večer, ale také třeba v Německu nebo v Norsku. Důvodů, proč je film tak úspěšný, je mnoho. Mezi nejpádnější patří Libuše Šafránková, která je v hlavní roli nedostižná. „V dětství pro mě byla Popelka absolutní hrdinka. Vlastně se mi už tehdy nějak podvědomě líbilo, jak jezdila na koni, měla svou hlavu a vytřela podlahu s trojicí chlapců v barevných punčocháčích. Strašně ráda jsem si na ni hrála a říkala si, že si taky jednou pořídím Juráška a budu střílet z kuše,“ říká editorka Ženy.cz Kristýna Dobeš Moučková.
TIP NA VIDEO: Zajímavosti o českých vánočních pohádkách, které jste možná nevěděli
V kultovním snímku ovšem funguje i zbytek obsazení: Pavel Trávníček měl tehdy ještě delonovský šmrnc, skvělá je výprava, ale i hudba Karla Svobody. „A samozřejmě také kostýmy, ty jsou neskutečně nadčasové,“ podotýká redaktorka Ženy.cz Ivona Horváth Souralová, kterou na snímku baví také dynamika ústřední dvojice. „Princ je klučík, zatímco z Libuše vyzařuje moudrost. Asi bych ale nechtěla vidět, jak se jim dařilo dál, podle mě by totiž Popelka docela brzy pochopila, že si vzala jelimana,“ dodává.
Princ a Večernice
Opěvované kostýmy ve Třech oříšcích má na svědomí Theodor Pištěk ml., který si v roce 1985 vysloužil oscarovou nominaci za práci na filmu Amadeus. Pištěkovy modely se ale objevily ve více českých pohádkách: jednou z nich je jiný Vorlíčkův film, Princ a Večernice z roku 1978. I tady září Libuše Šafránková, ale nejen ona. „Sice dodnes nechápu, koho napadlo dát nebohé Libuši tu šílenou naondulovanou paruku, ale v temně modrých šatech, které má na sobě, když se poprvé objeví, bych se klidně nechala pohřbít. A dokonalé outfity Slunečníka, Měsíčníka a Větrníka ani nezmiňuji,“ rozplývá se redaktorka Ženy.cz Kateřina Špičáková, která pohádku vybrala. „Ve scénáři je spousta vtipů, které docení i dospělý divák, Radoslav Brzobohatý má v roli Mrakomora neskutečné charisma. Jediné, co se těžko snáší, je princ Velen. Takhle s odstupem si člověk totiž velmi snadno všimne, že v pohádce vlastně nic nezvládl bez pomoci a Večernice se tak trochu zachránila sama.“
Třetí princ
A do třetice pohádka s Libuší Šafránkovou v hlavní (dvoj)roli. Ve Třetím princi Antonína Moskalyka se herečka v roce 1982 znovu sešla s Pavlem Trávníčkem. I on v pohádce ztvárnil hned dvě role: královská dvojčata, prince Jaroslava a Jaromíra. Jaromír propadne kouzlu tajemné princezny Mileny (Šafránková) z Diamantových skal a vydá se ji hledat. Když se nevrátí, Jaroslav se vydá za ním. Co nikdo netuší, je, že Milena má také sestru-dvojče, která před mnoha lety odloudila prince Jindřicha, staršího bratra Jaroslava s Jaromírem. „I tahle pohádka má perfektní kostýmy a výpravu. Jako dítěti se mi strašně líbily barevné drahokamy ve skalách i v truhlách. Libuše je v jedné scéně nabírá rukama a pak je rozhazuje všude kolem. Trochu mě ale štvalo, že nakonec jeden z princů zůstane single,“ vysvětluje Ivona.
Šíleně smutná princezna
„Jako dítě jsem tuhle pohádku nesnášela, ale v pubertě jsem jí přišla na chuť spolu s Neckářovou hudební tvorbou a zůstalo to tak až do současnosti,“ popisuje Kateřina. Šíleně smutná princezna (1968) Bořivoje Zemana má dnes obrovskou filmovou hodnotu: reaguje totiž na dobové události v Československu, a tak je jak výpravou a kostýmy, tak scénářem a necenzurovaným humorem ryze šedesátkovým snímkem. Jednou z hlavních kvalit pohádky je samozřejmě hudba Jana Hammera ml. a není divu, že většina písní ze soundtracku se po uvedení snímku stala hity. Nazpívali je představitelé hlavních rolí Helena Vondráčková a zmiňovaný Václav Neckář, kteří v roce 1968 tvořili také dvě třetiny popového tria Golden Kids. To – jako dost možná jediná kapela v historii tuzemské pop music – mělo tehdy nakročeno k tomu stát se skutečně evropským fenoménem. Bohužel ale třetí z trojice, Marta Kubišová, dostala už v únoru 1970 zákaz vystupování, což znamenalo také konec Golden Kids. Něco z nich ale přežívá právě i v Šíleně smutné princezně.
S čerty nejsou žerty
Nedostižné kouzlo mladého Vladimíra Dlouhého, a když na to přijde, tak i mladého Ondřeje Vetchého, Karel Heřmánek jako asi nejlepší filmový Lucifer, perfektní vizualizace pekla, ale také skvělá dvojice antagonistů v podání Viktora Preisse coby vypočítavého správce a Petra Nárožného v roli sadistického kaprála. Další z českých pohádek, které se těší velké popularitě, je snímek Hynka Bočana S čerty nejsou žerty. Film vznikl v roce 1984 na motivy příběhu Boženy Němcové, k dokonalosti ho ale dovedl výborný scénář Jiřího Justa, který je prošpikovaný dnes už zlidovělými hláškami. „Když si odmyslím otravnou princeznu Adélku v podání Moniky Staré a naivní melodie Jaroslava Uhlíře, je to moje druhá nejoblíbenější česká pohádka. U ,Na myšlení jsme tady my!‘ – ,No ty rozhodně ne!‘ se budu smát asi vždycky,“ říká Kateřina.
Tři veteráni
„A moje třetí nejoblíbenější pohádka,“ navazuje rovnou redaktorka Kateřina, „jsou Tři veteráni. Jsem si téměř stoprocentně jistá, že výbušný Petr Čepek v červené uniformě do mého dětského podvědomí zasel neodolatelně přitažlivý mužský ideál.“Pohádka režiséra Oldřicha Lipského o třech vysloužilých vojácích, kteří od tří skřítků dostanou kouzelné předměty, má základ v díle Jana Wericha. Do podoby filmového scénáře jej na začátku 80. letech přepracoval Zdeněk Svěrák, což je znát zejména na cimrmanovsky vtipných replikách, z nichž řada rovněž dávno zlidověla. V ústřední trojici zmiňovaného Čepka doplňují Josef Somr a především mistrovský Rudolf Hrušínský, jehož účast každému filmu rovnou přidává několik plusových bodů.
Jak se budí princezny
A ještě jednou Václav Vorlíček. Jeho pohádka Jak se budí princezny z roku 1977 je československou filmovou variací na Šípkovou Růženku a také oblíbenou pohádkou Ivony. „Milena Dvorská a Jiří Sovák tu v roli krále a královny tvoří naprosto dokonalý pár! Jen mě trochu znepokojuje, že jako hodní rodiče nutí svoji dceru ke sňatku s princem, kterého nemá ani trochu ráda. Doslova jí říkají, že se do prince musí zamilovat. Samozřejmě je za tím snaha uchránit Růženku zlého osudu, ale i tak… A mladý Jan Hrušínský tu má také něco do sebe. Osobně navíc vždy zadržuju slzy u písně Na sedmém lánu od Heleny Vondráčkové, která hraje ve scéně, v níž Václav Postránecký jako čeledín Jakub objevuje zakleté spící království,“ vysvětluje redaktorka.
Princ Bajaja
„Bajaja je pohádka, o které mi moje máma tvrdí, že jsem ji jako dítě zbožňovala. Pustila jsem si ji poprvé po letech o předloňských Vánocích a mám trochu problém tomu věřit. Je fakt, že jsem v dětství měla ráda strašidelné příběhy, a obzvlášť pohádky, ale tohle se mi zdá děsivé až příliš,“ popisuje Kateřina. Film Antonína Kachlíka z roku 1971 vychází z předlohy Boženy Němcové. Vypráví o princi, který se po smrti rodičů vydá do světa a za pomoci mluvícího koně vysvobodí krásnou princeznu Slavěnu ze spárů obludy. Vystupuje ale v přestrojení za jednookého a poloněmého Bajaju. „Když o sobě dá drak poprvé vědět, divák ho přímo nevidí v záběru. Okna zámeckého sálu rozrazí silný vichr a místnost zaplní drakovy ohlušující skřeky. Z filmařského hlediska perfektní prvek, který jako dospělý divák maximálně oceňuji. Zároveň si pojďme říct, že Magda Vášáryová měla častěji hrát princezny.“
Princezna se zlatou hvězdou
To, jak se s věkem mění náš pohled na některé pohádky, je kapitola sama pro sebe. Příkladem budiž Princezna se zlatou hvězdou z roku 1959. „V dětství se směješ Kazisvětovi, těšíš se na tu část, kdy Ladě bude představovat všechny šaty, co jí ušil, a prostě jedeš hezky po povrchu v tempu vyprávění. V dospělosti tě ale začne štvát, jak jí kuchař věčně říká, že je ošklivá, jen proto, že má na sobě myší kožíšek, a celou dobu se jenom divíš, jak to, že Ladu pod ním nikdo nepoznal,“ říká editorka Kristýna s tím, že dnes má k filmu Martina Friče s Marií Kyselkovou a Josefem Zímou rozporuplný vztah. I tak se na něj ale každé Vánoce znovu podívá. Proto jsme ho do seznamu zařadily, i když jsme se v redakci celkově shodly, že české pohádky z 50. let byly už i na náš dětský vkus příliš staré a nikdy nás nijak zvlášť neoslovovaly.
Princezna ze mlejna
Posuneme se tedy k trochu novějším kusům, které má ale naše plně mileniálská kmenová redakce stále spojené s vyrůstáním. Princeznu ze mlejna jsme jako generační guilty pleasure prostě nemohly vynechat. Přitom ale uznáváme, že výtvor Zdeňka Trošky z roku 1994 není žádná hitparáda a dnes už se na něj nedá dívat jinak než s velkou dávkou shovívavé nostalgie. „Pamatuju si, když to bylo v kině. Mně se to strašně líbilo, protože jsem byla malá, ale moji starší bratři už tehdy prskali, že tyhle nové pohádky jsou strašné. Takhle ostatně teď prskáme i my,“ vypráví Ivona. Princezna ze mlejna se hned po premiéře stala diváckým hitem, proto ji o několik měsíců později ČT 1 uvedla jako novou štědrovečerní pohádku a proto pak v roce 2000 vzniklo pokračování. Ikonickými se nicméně nestali zamilovaní Jindřich (Radek Valenta) a Eliška (Andrea Černá), ale spíše nadpřirozené postavy, které v příběhu vystupují: čarodějnice v podání Lucie Bílé, a především pak ovšem rozpustilý čert, pod jehož maskou se skrývala Yvetta Blanarovičová, a jeho nemotorný kolega vodník (Jakub Zindulka). Kdo by mohl zapomenout na princezny Belzebu a Vodněnu?
Pták Ohnivák
Byla řeč o specifickém kouzlu strašidelných pohádek, a tak je potřeba zmínit koprodukční německo-českou pohádku Václava Vorlíčka Pták Ohnivák. Předloha Karla Jaromíra Erbena vypráví o lásce a magii, a jak bylo tomuto literátovi vlastní, v příběhu nechybí ani trocha temnoty. Je tedy jedině dobře, že se film z roku 1997 ani s ohledem na dětské publikum nebál děsivých scén – třeba té, v níž se Marián Labuda s rezavým nožem sápe po krásné princezně v podání herečky Tiny Ruland, aby jí vyřízl srdce. Že to dítěti může způsobit trauma? Možná, ale právě díky tomu pohádka stárne příjemně a člověk se k ní rád vrátí i v dospělosti. „A Karel Roden jako černokněžník Skeleton je perfektní,“ dodává důležitou poznámku Kristýna.
Nesmrtelná teta
A ještě jedna guilty pleasure. Nesmrtelná teta režiséra Zdeňka Zelenky z roku 1993 je stejným dílem šílená i kouzelná. „Pardon, ale Filip Blažek v době, kdy byl ještě vlasatý? To byl pro mě velký dětský crush,“ přiznává Kateřina. V redakční debatě jsme ale všechny uznaly, že právě Blažek ve dvojici s Barborou Bobuľovou, která hraje princeznu Pavlínku, se tvůrcům hodně povedli. Kus práce v příběhu o tom, jak to dopadá, když se do sázky Rozumu a Štěstí připlete zlá Závist, odvádí rovněž Jaromír Hanzlík, který většinu snímku stráví jako popletený král. „Nejvíc je ale samozřejmě úplně odkopaná Jiřina Bohdalová,“ poznamenává Ivona a skutečně – tenhle porevoluční filmový hit s výkonem zasloužilé české herečky prostě stojí a padá.
Sedmero krkavců
Ivona doporučuje také Sedmero krkavců režisérky Alice Nellis. Ve výpravném a řemeslně opravdu dobře zvládnutém koprodukčním filmu z roku 2015 je skvělá hlavně Martha Issová jako obětavá Bohdanka, ale Lukáš Příkazký v roli nesmělého prince má také jisté kouzlo. Perfektní je pak Sabina Remundová, která jako lstivá a mocichtivá královna Alexandra v pozadí spřádá a realizuje ďábelské plány. Nová adaptace příběhu Boženy Němcové byla rozhodně potřeba – v redakci totiž máme hluboko v paměti zarytou stejnojmennou filmovou pohádku z roku 1993. Tam zápornou roli hrála Ivana Chýlková, která navlečená v černé kůži opravdu nepatřičným způsobem osahávala svého filmového bratra, krále Vratislava (Michal Dlouhý). Nepříjemnou atmosféru snímku pak korunuje Boris Rösner v úloze jejího sluhy Chrta.
