Které vánoční pohádky máme nejraději v redakci Ženy.cz?

Které vánoční pohádky máme nejraději v redakci Ženy.cz? Zdroj: Filmové studio Barrandov / Grafika: Kateřina Špičáková

Foto z filmu Tři oříšky pro Popelku (1973)
Foto z filmu Tři oříšky pro Popelku (1973)
Foto z filmu Tři oříšky pro Popelku (1973)
Foto z filmu Tři oříšky pro Popelku (1973)
Foto z filmu Princ a Večernice (1978)
48
Fotogalerie

Popelka i Šíleně smutná princezna: 13 nejlepších vánočních pohádek podle redakce

K českým Vánocům kromě kapra a bramborového salátu neodmyslitelně patří také pohádky. Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty nebo třeba Šíleně smutná princezna jsou televizními stálicemi, které si mnozí z nás každoročně rádi připomínají. V redakci jsme vybrali třináct filmových pohádek, na něž nedáme dopustit. Které máte nejraději vy?

Tři oříšky pro Popelku

V redakci jsme se prakticky okamžitě shodly, že tahle pohádka je ze všech nejlepší. Vorlíčkovy Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 jsou populární nejen v Česku, kde se pohádka pravidelně vysílá přímo na Štědrý večer, ale také třeba v Německu nebo v Norsku. Důvodů, proč je film tak úspěšný, je mnoho. Mezi nejpádnější patří Libuše Šafránková, která je v hlavní roli nedostižná. „V dětství pro mě byla Popelka absolutní hrdinka. Vlastně se mi už tehdy nějak podvědomě líbilo, jak jezdila na koni, měla svou hlavu a vytřela podlahu s trojicí chlapců v barevných punčocháčích. Strašně ráda jsem si na ni hrála a říkala si, že si taky jednou pořídím Juráška a budu střílet z kuše,“ říká editorka Ženy.cz Kristýna Dobeš Moučková.

TIP NA VIDEO: Zajímavosti o českých vánočních pohádkách, které jste možná nevěděli

Video placeholde

V kultovním snímku ovšem funguje i zbytek obsazení: Pavel Trávníček měl tehdy ještě delonovský šmrnc, skvělá je výprava, ale i hudba Karla Svobody. „A samozřejmě také kostýmy, ty jsou neskutečně nadčasové,“ podotýká redaktorka Ženy.cz Ivona Horváth Souralová, kterou na snímku baví také dynamika ústřední dvojice. „Princ je klučík, zatímco z Libuše vyzařuje moudrost. Asi bych ale nechtěla vidět, jak se jim dařilo dál, podle mě by totiž Popelka docela brzy pochopila, že si vzala jelimana,“ dodává.

Foto z filmu Tři oříšky pro Popelku (1973)
Foto z filmu Tři oříšky pro Popelku (1973) | Zdroj: Filmové studio Barrandov

Princ a Večernice

Opěvované kostýmy ve Třech oříšcích má na svědomí Theodor Pištěk ml., který si v roce 1985 vysloužil oscarovou nominaci za práci na filmu Amadeus. Pištěkovy modely se ale objevily ve více českých pohádkách: jednou z nich je jiný Vorlíčkův film, Princ a Večernice z roku 1978. I tady září Libuše Šafránková, ale nejen ona. „Sice dodnes nechápu, koho napadlo dát nebohé Libuši tu šílenou naondulovanou paruku, ale v temně modrých šatech, které má na sobě, když se poprvé objeví, bych se klidně nechala pohřbít. A dokonalé outfity Slunečníka, Měsíčníka a Větrníka ani nezmiňuji,“ rozplývá se redaktorka Ženy.cz Kateřina Špičáková, která pohádku vybrala. „Ve scénáři je spousta vtipů, které docení i dospělý divák, Radoslav Brzobohatý má v roli Mrakomora neskutečné charisma. Jediné, co se těžko snáší, je princ Velen. Takhle s odstupem si člověk totiž velmi snadno všimne, že v pohádce vlastně nic nezvládl bez pomoci a Večernice se tak trochu zachránila sama.“

Foto z filmu Princ a Večernice (1978)
Foto z filmu Princ a Večernice (1978) | Zdroj: Filmové studio Barrandov

Třetí princ

A do třetice pohádka s Libuší Šafránkovou v hlavní (dvoj)roli. Ve Třetím princi Antonína Moskalyka se herečka v roce 1982 znovu sešla s Pavlem Trávníčkem. I on v pohádce ztvárnil hned dvě role: královská dvojčata, prince Jaroslava a Jaromíra. Jaromír propadne kouzlu tajemné princezny Mileny (Šafránková) z Diamantových skal a vydá se ji hledat. Když se nevrátí, Jaroslav se vydá za ním. Co nikdo netuší, je, že Milena má také sestru-dvojče, která před mnoha lety odloudila prince Jindřicha, staršího bratra Jaroslava s Jaromírem. „I tahle pohádka má perfektní kostýmy a výpravu. Jako dítěti se mi strašně líbily barevné drahokamy ve skalách i v truhlách. Libuše je v jedné scéně nabírá rukama a pak je rozhazuje všude kolem. Trochu mě ale štvalo, že nakonec jeden z princů zůstane single,“ vysvětluje Ivona.

Foto z filmu Třetí princ (1982)
Foto z filmu Třetí princ (1982) | Zdroj: Bonton Home Video

Šíleně smutná princezna

„Jako dítě jsem tuhle pohádku nesnášela, ale v pubertě jsem jí přišla na chuť spolu s Neckářovou hudební tvorbou a zůstalo to tak až do současnosti,“ popisuje Kateřina. Šíleně smutná princezna (1968) Bořivoje Zemana má dnes obrovskou filmovou hodnotu: reaguje totiž na dobové události v Československu, a tak je jak výpravou a kostýmy, tak scénářem a necenzurovaným humorem ryze šedesátkovým snímkem. Jednou z hlavních kvalit pohádky je samozřejmě hudba Jana Hammera ml. a není divu, že většina písní ze soundtracku se po uvedení snímku stala hity. Nazpívali je představitelé hlavních rolí Helena Vondráčková a zmiňovaný Václav Neckář, kteří v roce 1968 tvořili také dvě třetiny popového tria Golden Kids. To – jako dost možná jediná kapela v historii tuzemské pop music – mělo tehdy nakročeno k tomu stát se skutečně evropským fenoménem. Bohužel ale třetí z trojice, Marta Kubišová, dostala už v únoru 1970 zákaz vystupování, což znamenalo také konec Golden Kids. Něco z nich ale přežívá právě i v Šíleně smutné princezně.

Foto z filmu Šíleně smutná princezna (1968)
Foto z filmu Šíleně smutná princezna (1968) | Zdroj: Filmové studio Barrandov

S čerty nejsou žerty

Nedostižné kouzlo mladého Vladimíra Dlouhého, a když na to přijde, tak i mladého Ondřeje Vetchého, Karel Heřmánek jako asi nejlepší filmový Lucifer, perfektní vizualizace pekla, ale také skvělá dvojice antagonistů v podání Viktora Preisse coby vypočítavého správce a Petra Nárožného v roli sadistického kaprála. Další z českých pohádek, které se těší velké popularitě, je snímek Hynka Bočana S čerty nejsou žerty. Film vznikl v roce 1984 na motivy příběhu Boženy Němcové, k dokonalosti ho ale dovedl výborný scénář Jiřího Justa, který je prošpikovaný dnes už zlidovělými hláškami. „Když si odmyslím otravnou princeznu Adélku v podání Moniky Staré a naivní melodie Jaroslava Uhlíře, je to moje druhá nejoblíbenější česká pohádka. U ,Na myšlení jsme tady my!‘ – ,No ty rozhodně ne!‘ se budu smát asi vždycky,“ říká Kateřina.

Foto z filmu S čerty nejsou žerty (1984)
Foto z filmu S čerty nejsou žerty (1984) | Zdroj: Filmové studio Barrandov

Tři veteráni

„A moje třetí nejoblíbenější pohádka,“ navazuje rovnou redaktorka Kateřina, „jsou Tři veteráni. Jsem si téměř stoprocentně jistá, že výbušný Petr Čepek v červené uniformě do mého dětského podvědomí zasel neodolatelně přitažlivý mužský ideál.“Pohádka režiséra Oldřicha Lipského o třech vysloužilých vojácích, kteří od tří skřítků dostanou kouzelné předměty, má základ v díle Jana Wericha. Do podoby filmového scénáře jej na začátku 80. letech přepracoval Zdeněk Svěrák, což je znát zejména na cimrmanovsky vtipných replikách, z nichž řada rovněž dávno zlidověla. V ústřední trojici zmiňovaného Čepka doplňují Josef Somr a především mistrovský Rudolf Hrušínský, jehož účast každému filmu rovnou přidává několik plusových bodů.

Foto z filmu Tři veteráni (1983)
Foto z filmu Tři veteráni (1983) | Zdroj: Filmové studio Barrandov

Jak se budí princezny

A ještě jednou Václav Vorlíček. Jeho pohádka Jak se budí princezny z roku 1977 je československou filmovou variací na Šípkovou Růženku a také oblíbenou pohádkou Ivony. „Milena Dvorská a Jiří Sovák tu v roli krále a královny tvoří naprosto dokonalý pár! Jen mě trochu znepokojuje, že jako hodní rodiče nutí svoji dceru ke sňatku s princem, kterého nemá ani trochu ráda. Doslova jí říkají, že se do prince musí zamilovat. Samozřejmě je za tím snaha uchránit Růženku zlého osudu, ale i tak… A mladý Jan Hrušínský tu má také něco do sebe. Osobně navíc vždy zadržuju slzy u písně Na sedmém lánu od Heleny Vondráčkové, která hraje ve scéně, v níž Václav Postránecký jako čeledín Jakub objevuje zakleté spící království,“ vysvětluje redaktorka.

Foto z filmu Jak se budí princezny (1977)
Foto z filmu Jak se budí princezny (1977) | Zdroj: Filmové studio Barrandov

Princ Bajaja

„Bajaja je pohádka, o které mi moje máma tvrdí, že jsem ji jako dítě zbožňovala. Pustila jsem si ji poprvé po letech o předloňských Vánocích a mám trochu problém tomu věřit. Je fakt, že jsem v dětství měla ráda strašidelné příběhy, a obzvlášť pohádky, ale tohle se mi zdá děsivé až příliš,“ popisuje Kateřina. Film Antonína Kachlíka z roku 1971 vychází z předlohy Boženy Němcové. Vypráví o princi, který se po smrti rodičů vydá do světa a za pomoci mluvícího koně vysvobodí krásnou princeznu Slavěnu ze spárů obludy. Vystupuje ale v přestrojení za jednookého a poloněmého Bajaju. „Když o sobě dá drak poprvé vědět, divák ho přímo nevidí v záběru. Okna zámeckého sálu rozrazí silný vichr a místnost zaplní drakovy ohlušující skřeky. Z filmařského hlediska perfektní prvek, který jako dospělý divák maximálně oceňuji. Zároveň si pojďme říct, že Magda Vášáryová měla častěji hrát princezny.“

Foto z filmu Princ Bajaja (1971)
Foto z filmu Princ Bajaja (1971) | Zdroj: Filmové studio Barrandov

Princezna se zlatou hvězdou

To, jak se s věkem mění náš pohled na některé pohádky, je kapitola sama pro sebe. Příkladem budiž Princezna se zlatou hvězdou z roku 1959. „V dětství se směješ Kazisvětovi, těšíš se na tu část, kdy Ladě bude představovat všechny šaty, co jí ušil, a prostě jedeš hezky po povrchu v tempu vyprávění. V dospělosti tě ale začne štvát, jak jí kuchař věčně říká, že je ošklivá, jen proto, že má na sobě myší kožíšek, a celou dobu se jenom divíš, jak to, že Ladu pod ním nikdo nepoznal,“ říká editorka Kristýna s tím, že dnes má k filmu Martina Friče s Marií Kyselkovou a Josefem Zímou rozporuplný vztah. I tak se na něj ale každé Vánoce znovu podívá. Proto jsme ho do seznamu zařadily, i když jsme se v redakci celkově shodly, že české pohádky z 50. let byly už i na náš dětský vkus příliš staré a nikdy nás nijak zvlášť neoslovovaly.

Foto z filmu Princezna se zlatou hvězdou (1959)
Foto z filmu Princezna se zlatou hvězdou (1959) | Zdroj: Československý státní film

Princezna ze mlejna

Posuneme se tedy k trochu novějším kusům, které má ale naše plně mileniálská kmenová redakce stále spojené s vyrůstáním. Princeznu ze mlejna jsme jako generační guilty pleasure prostě nemohly vynechat. Přitom ale uznáváme, že výtvor Zdeňka Trošky z roku 1994 není žádná hitparáda a dnes už se na něj nedá dívat jinak než s velkou dávkou shovívavé nostalgie. „Pamatuju si, když to bylo v kině. Mně se to strašně líbilo, protože jsem byla malá, ale moji starší bratři už tehdy prskali, že tyhle nové pohádky jsou strašné. Takhle ostatně teď prskáme i my,“ vypráví Ivona. Princezna ze mlejna se hned po premiéře stala diváckým hitem, proto ji o několik měsíců později ČT 1 uvedla jako novou štědrovečerní pohádku a proto pak v roce 2000 vzniklo pokračování. Ikonickými se nicméně nestali zamilovaní Jindřich (Radek Valenta) a Eliška (Andrea Černá), ale spíše nadpřirozené postavy, které v příběhu vystupují: čarodějnice v podání Lucie Bílé, a především pak ovšem rozpustilý čert, pod jehož maskou se skrývala Yvetta Blanarovičová, a jeho nemotorný kolega vodník (Jakub Zindulka). Kdo by mohl zapomenout na princezny Belzebu a Vodněnu?

Foto z filmu Princezna ze mlejna (1994)
Foto z filmu Princezna ze mlejna (1994) | Zdroj: Česká televize

Pták Ohnivák

Byla řeč o specifickém kouzlu strašidelných pohádek, a tak je potřeba zmínit koprodukční německo-českou pohádku Václava Vorlíčka Pták Ohnivák. Předloha Karla Jaromíra Erbena vypráví o lásce a magii, a jak bylo tomuto literátovi vlastní, v příběhu nechybí ani trocha temnoty. Je tedy jedině dobře, že se film z roku 1997 ani s ohledem na dětské publikum nebál děsivých scén – třeba té, v níž se Marián Labuda s rezavým nožem sápe po krásné princezně v podání herečky Tiny Ruland, aby jí vyřízl srdce. Že to dítěti může způsobit trauma? Možná, ale právě díky tomu pohádka stárne příjemně a člověk se k ní rád vrátí i v dospělosti. „A Karel Roden jako černokněžník Skeleton je perfektní,“ dodává důležitou poznámku Kristýna.

Foto z filmu Pták ohnivák (1997)
Foto z filmu Pták ohnivák (1997) | Zdroj: Česká televize

Nesmrtelná teta

A ještě jedna guilty pleasure. Nesmrtelná teta režiséra Zdeňka Zelenky z roku 1993 je stejným dílem šílená i kouzelná. „Pardon, ale Filip Blažek v době, kdy byl ještě vlasatý? To byl pro mě velký dětský crush,“ přiznává Kateřina. V redakční debatě jsme ale všechny uznaly, že právě Blažek ve dvojici s Barborou Bobuľovou, která hraje princeznu Pavlínku, se tvůrcům hodně povedli. Kus práce v příběhu o tom, jak to dopadá, když se do sázky Rozumu a Štěstí připlete zlá Závist, odvádí rovněž Jaromír Hanzlík, který většinu snímku stráví jako popletený král. „Nejvíc je ale samozřejmě úplně odkopaná Jiřina Bohdalová,“ poznamenává Ivona a skutečně – tenhle porevoluční filmový hit s výkonem zasloužilé české herečky prostě stojí a padá.

Foto z filmu Nesmrtelná teta (1993)
Foto z filmu Nesmrtelná teta (1993) | Zdroj: Česká televize

Sedmero krkavců

Ivona doporučuje také Sedmero krkavců režisérky Alice Nellis. Ve výpravném a řemeslně opravdu dobře zvládnutém koprodukčním filmu z roku 2015 je skvělá hlavně Martha Issová jako obětavá Bohdanka, ale Lukáš Příkazký v roli nesmělého prince má také jisté kouzlo. Perfektní je pak Sabina Remundová, která jako lstivá a mocichtivá královna Alexandra v pozadí spřádá a realizuje ďábelské plány. Nová adaptace příběhu Boženy Němcové byla rozhodně potřeba – v redakci totiž máme hluboko v paměti zarytou stejnojmennou filmovou pohádku z roku 1993. Tam zápornou roli hrála Ivana Chýlková, která navlečená v černé kůži opravdu nepatřičným způsobem osahávala svého filmového bratra, krále Vratislava (Michal Dlouhý). Nepříjemnou atmosféru snímku pak korunuje Boris Rösner v úloze jejího sluhy Chrta.

Foto z filmu Sedmero krkavců (2015)
Foto z filmu Sedmero krkavců (2015) | Zdroj: Bohemia MP