O tom, jak tuze rádi čerství rodiče poslouchají nevyžádané rady od příbuzných, přátel nebo třeba náhodných kolemjdoucích na ulici, tentokrát psát nebudu. Ona totiž i ta vyžádaná moudra, jež novopečená matka v dobré víře a snaze zajistit dítěti co nejlepší péči najde v knihách či na internetu, často stojí za to...
Když čekáte první dítě a máte s výchovou a péčí o miminko nulovou zkušenost, je jasné, že se na novou roli chcete připravit skrze včasnou rešerši. Jak přebalit, jak koupat, jak pokládat do postýlky? Jak kojit a jak krmit, když se kojení nedaří? Po porodu se vyhledávání informací ještě zintenzivní, a když si nedáte pozor, může se stát až manickým; miminko šilhá, je to v pořádku? Co znamenají různé druhy pláče? Dítě se omylem bouchlo do hlavy o postýlku, může mít otřes mozku? Na Instagramu jsem viděla video, že kojenci nemají spát s otevřenou pusou, a ten můj tak spí, co s tím mám dělat? Hovínko má dnes trochu jiný odstín žluté než včera, mám jet na pohotovost?
TIP NA VIDEO: Jak v roce 2023 požádat o rodičovský příspěvek?
Panika je zkrátka nedílnou součástí prvních měsíců mateřství. Je to neznámé a málokdo ví, co má dělat, a tak je jasné, že v nejistém postavení máme tendence googlit zkušenosti ostatních, zkušenějších. Jenže rady, které v souvislosti s péčí o malé děti z hlubin internetu vypadávají, často nedávají smysl. Populární poučka Spi, když spí dítě, je míněna dobře, ale v praxi je víceméně k ničemu. Aby máma mohla opravdu spát spolu s novorozencem nejen v noci, ale i přes den, musí mít sakra dobrý opěrný systém, v němž jí někdo vaří, uklízí, pere a plní další drobné i větší úkony v domácnosti, jež na ženách leží. Pro někoho, kdo musí už během mateřské pracovat, i když třeba jenom trochu, nebo se dokonce starat o starší dítě, je tahle strategie těžko proveditelná. Ale i pro nepracující prvorodičku, která chce pečovat o svůj wellbeing, je to těžké: když máte denně maximálně pár hodin sama pro sebe a nepadáte vyloženě na hubu, půjdete spát, nebo si radši dopřejete vanu, procházku, díl oblíbeného seriálu či decku vína a dospělácký hovor s partnerem nebo kamarádkou?
Jestli to neuděláš, skončíš v pekle
Další oblíbená rada zní Žádný screen time do dvou let věku. Jasně že by dítě nemělo většinu dne trávit civěním na televizi, to dává smysl. Ale občasná pohádka u svačiny, která ztrhané matce přidá několik minut klidu, mu určitě mozek nevygumuje. Vynikající je, když rady prostě nejdou dohromady a jsou přitom podávány tak, že máte pocit, že pokud je nedodržíte, bude to katastrofa: zásadně dodržujte délku takzvaných wake windows odpovídající věku dítěte. Pokud ji nedodržíte, dítě se přetáhne a už ho neuspíte. Nikdy! Během toho, co je vzhůru, ho musíte stihnout nakrmit, přebalit, pohrát si s ním, číst mu, dát ho na bříško – u toho si dojděte na záchod, najezte se a napijte, protože jíst a pít musíte. Ideálně taky pokliďte, co potřebujete, protože až bude dítě spát, tak vy musíte jít přece spát taky! Jo, a nezapomeňte, že nevíte, jak dlouho vám bude trvat ho uspat.
Některé rady jsou pak vyloženě nesmyslné. Kdokoliv, kdo říká, že s novorozencem něco nemáte dělat, protože si na to zvykne a už ho to neodnaučíte, patrně nikdy s žádným dítětem nepřišel do kontaktu. Nejčastěji se takové rady týkají používání dudlíků a společného spaní v jedné posteli. Máte pocit, že po ulicích pochodují zástupy dospělých divoce cucajících XXL šidítka a spěchajících domů ke svým matkám, aby tam s nimi sdíleli lože? Úplně absurdní je pak představa, že dítě se dá rozmazlit tulením a mazlením. Člověku stačí nebýt psychopat a jen trochu logicky uvažovat, aby věděl, že to je nonsens. Vědci opakovaně prokázali, že dostatek vřelého fyzického kontaktu s rodiči během prvních let života dělá sebevědomé a samostatné jedince (zatímco z těch, kterým se rodičovské lásky nedostávalo, rostou vyklepaní neurotici, co o sobě neustále pochybují).
Poslouchejte sebe
Za čtvrt roku, co jsem matkou, v mojí hlavě samozřejmě také vykrystalizovalo několik rad. Ani ne rad, spíše postřehů. Třeba že laktační poradkyně je pořád jenom poradkyně. Nebo že pediatr může sloužit jako dobrý a informovaný pomocník, ale není to dozorce, kterému se musíte zodpovídat ze svých rozhodnutí ohledně vlastního dítěte (pokud mu jimi neubližujete, samozřejmě). Anebo že kamarádky, které vás soudí a nutí vám svoje pravdy, nejsou kamarádky.
Asi nejdůležitější můj dosavadní poznatek ale je, že v péči o nové miminko ta nejjednodušší cesta je cesta. Ne, bodýčka, která si dítě ve vteřině pozvrací nebo jinak znečistí (protože to se malým dětem prostě děje), opravdu nemusíte žehlit. Ano, pokud si to jen trochu můžete dovolit, kupte si sterilizátor, nebudete muset vyvařovat. A jestli už potomek zvládl techniku přisátí a plně kojíte, pak ne, nevadí, když jednou za čas dostane odstříkané nebo klidně i umělé mléko z flašky. Dítě vám život převrátí vzhůru nohama. Ať se naskytne jakákoliv příležitost, která vám každodennost s ním může ulehčit – využijte ji. A hlavně si nic nevyčítejte. Jste člověk a vaše zásoby fyzických sil a mentální energie nejsou bezedné. Dítě od vás potřebuje hlavně to, abyste byli v pohodě.
A vy zase potřebujete být v pohodě, abyste chtěli trávit co nejvíc času s dítětem. Protože přesně to je nezbytné: negooglit, nebýt přilepený na Instagramu, nečíst Modrého koníka, neposlouchat náhodné cizí rady, nedohadovat se, ale vnímat svůj instinkt a sledovat svoje dítě a jeho specifické potřeby. Nejde jen o to, že každé miminko je jiné: ona se ta malá stvoření v prvních letech taky dost rychle vyvíjí. Co funguje jeden týden, ten další už platit nemusí. Když místo studování příruček a zaručených rad radši maximum energie vynaložíte na to, že skutečně poznáte svou ratolest, nejenže se vám psychicky dost uleví, ale všechny ty změny a výkyvy vás podstatně míň vykolejí. Plány a očekávání do života s miminkem prostě nepatří. Flexibilita, otevřenost a uvolněnost ano.
