V Norsku je pro ženu jednodušší skloubit rodinu a práci, říká spisovatelka Lucie Addicks | Ženy.cz
 


V Norsku je pro ženu jednodušší skloubit rodinu a práci, říká spisovatelka Lucie Addicks

27. května 2021 • 06:00
Lucie Addicks • Foto: osobní archiv

Napsat knihu o životě v malém moravském městě na přelomu komunismu a demokracie chtěla Lucie Addicks už dávno. Zejména poté, co odešla do Norska a poznala život v dlouhodobě demokratické zemi. Svůj život nebo život své rodiny najde v její prvotině Všem mým filmovým hvězdám mnoho z nás. Žena vyrůstající s ruštinou se v cizí zemi dokázala vypracovala na post viceprezidentky ve společnosti zabývající se ropným průmyslem, napsat knihu a splnit si sny. Jaké je vydávat knihu v Čechách, když žijete v Norsku? Jsou české ženy jiné než Norky? A jak je důležité sdílet své životní osudy? Přes Skype jsme mluvily hodně dlouho!

Jaký je květen v Norsku? 

Plný očekávání a optimismu. Norsko má dlouhou zimu, takže květen je opravdovým vítáním jara, je plný barev a světla, ulice, parky a lesy jsou plné lidí. Vzhledem k pandemické situaci, kdy bylo Oslo uzavřeno od začátku roku a čekáme na postupné rozvolňování, doufají Norové, stejně jako všichni Evropané, v brzký návrat k normálnímu životu. Těšíme se zpátky do práce, na cestování, na první pivo na zahrádce a ať už se konečně můžeme obejmout.

Češi také napjatě očekávají další kroky rozvolňování. Četba knih, která jim plnila čas během lockdownu, bych řekla, začne ustupovat. Co Norové, jsou čtivý národ? 

Velmi, jsou hodně sečtělým národem. Mají řadu historicky významných autorů, například Henrika Ibsena, ale i současné autory jako Jo Nesbøho. Kultura čtení je zde hodně rozšířená. Více je baví detektivky a záhady, ale vydávají i nádherné knihy pro děti jako Doktor Proktor. Můj současný oblíbený autor je ale z Islandu, Jan Kalman Stefansson, který píše úžasné poetické příběhy. Čtu je v norštině a moc doporučuju. 

Audiokniha Nůž. Harry Hole v nejsložitějším případu své kariéry • UKÁZKA VIDEO Blesk, Voxi, OneHotBook, Témbr, Tympanum,

Teď mezi spisovatele patříte i vy. Ke konci roku 2020 vám vyšla kniha, vaše prvotina, Všem mým filmovým hvězdám. Bylo náročné ji vydat? Žijete v Norsku, kniha vyšla v Česku.

Jednoduché to určitě nebylo. Knihu jsem psala asi rok, pak probíhaly úpravy a začaly vydavatelské peripetie, kdy jsem zkoušela několik nakladatelství v Čechách. Knihu jim sice můžete poslat, ale velmi dlouho čekáte, než vám dá někdo feedback. Je to dlouhý proces, zejména pokud nejste známý autor. Takže když jsem objevila Pointu, byla jsem nadšená, protože u nich si člověk musí vše zorganizovat sám, vybrat redaktora, grafiku apod., a pokud vyberete dost peněz formou crowdfundingu, kniha vyjde. Velká nevýhoda ale je, že nežiju v Česku, a navíc nejsem fanda sociálních sítí, takže nemám svůj čtenářský okruh, na kterém jsou často vydávání knih a propagace založené. 

Nabízí se mi otázka, proč jste nevydala knihu v Norsku? Zvládla byste ji napsat v norštině?

Sice mluvím plynně norsky, ale knihu bych v norštině nenapsala. K tomu, co jsem chtěla v knize vyjádřit, jsem potřebovala rodný jazyk. Teď jsem se rozhodla překládat knihu do angličtiny.

Většina vašich přátel i část rodiny neumí česky, kdo tedy četl vaši knihu jako první?

Mamka. Příběh je inspirovaný mým dětstvím ve Frýdku-Místku v 80. a 90. letech v době komunismu v Čechách, ale hlavní postavy jsou velmi autentické. Vždy jsem chtěla napsat knihu, která by právě život obyčejných lidí, tedy tichých antikomunistů, v této politické době zobrazovala. Když jsem ji tvořila a pracovala s texty, dozvěděla jsem se, že můj otec má rakovinu, a uvědomila jsem si, že ji musím dopsat co nejdříve. Taťka knížku hned nečetl, ale po několika týdnech mi mamka volala, že už ji čte. Chodil na chemoterapie, byl unavený, ale každé ráno přečetl jednu kapitolu. A začal se mamky ptát: „Stalo se tohle, nebo ne? Je to vymyšlené?“ Takový trénink paměti.

Kniha Všem mým filmovým hvězdám je prvotina Lucie Addicks Kniha Všem mým filmovým hvězdám je prvotina Lucie Addicks Autor: soukromý archiv

Jaká pasáž knihy je vaše srdcovka? Co se vás nejvíce dotýká?

Začátek knihy, kde popisuji vztah rodičů, neboť byl trochu jiný, zvláštní, oproti společenským normám. Taťka byl taková nevhodná partie, starší muž, s trochu jiným stylem života. Popis jejich seznámení a toho, jak žili, je velice osobní, stejně jako popis toho, jak politická situace ovlivnila život rodičů a hlavně prarodičů. To mě fascinuje hlavně teď, když se na to dívám s odstupem času. Řekla bych, že bereme svobodu moc lehce, bereme ji jako samozřejmost. V knize popisuji tři generace rodiny, které jsou různě ovlivněny totalitním systémem. U prarodičů nejprve druhá světová válka, pak komunismus a demokracie, které se dožili až ve stáří. I pro mé rodiče přišel převrat pozdě, bylo jim při sametové revoluci kolem pětačtyřiceti let a to je těžké vybudovat novou kariéru, nový život, když už konečně svobodně můžete. Ale pro mou generaci, které bylo devatenáct, to byly neskutečné šance a otevřené dveře.

Myslím, že je to krásně vidět na ženských hrdinkách knihy. Jsou to ženy, které chtějí „víc“. Touží v životě něčeho dosáhnout, žít podle svých představ, být samy sebou, ale vlivem okolností je to těžké. Až vy jako třetí generace spějete ke svým snům.

Máte pravdu, zejména postava mé babičky Vlasty, která byla svéráznou a ambiciózní ženou, jež se nebála říci svůj názor, s omezením dost bojovala. Babička byla velice inteligentní, a jak píšu v knize, i když jí bylo podsouváno, že se musí vyučit švadlenou (praktický obor, který se hodí pro ženu), vzala věci do svých rukou, sama se přihlásila na střední školu a dokázala to. Nebyla to žena, která sedí doma a škrábe brambory. Člověk byl neskutečně limitovaný, trochu mi to připomíná současnou situaci při pandemii. Člověk nemůže využít svůj potenciál. 

Každá postava má v knize, ve vašem filmu, filmovou postavu, ke které ji připodobňujete. Maminka Sophie Loren, tatínek Johny Cash. A co vy? K jaké postavě byste se připodobnila?

Já se na sebe jako na filmovou hvězdu nedívám, přestože film a divadlo miluju. Kdybych si měla vybrat, chtěla bych být tak krásná jako naše česká Libuše Šafránková. Bude vás možná zajímat, že česká Popelka se v Norsku vysílá v televizi každé Vánoce. Popelka je prostě norskou vánoční tradicí.

Až vy jste byla generací, která mohla jít za sny, cestovat, objevovat... Na vysoké škole jste odešla do Norska. Jaká cesta čekala Češku Lucii?

Vždycky jsem snila, že budu žít v Praze. Podívat se někam do ciziny, to ano, ale žít? Do Norska jsem se dostala přes studium na VŠCHT, vystudovala jsem doktorát na NTNU v Trondheimu, kde jsem poznala svého manžela, a život v Norsku jsme zvolili jako neutrální půdu. Když jsem tenkrát přijela jako studentka do Norska, moje angličtina byla tragická. Vystoupila jsem v Norsku z autobusu, bez mobilu a kreditní karty, neznala jsem živáčka. Ale dopadlo to dobře a Oslo je teď mým domovem. Je tu hodně pracovních příležitostí, zejména v našem oboru chemických inženýrů. Navíc Skandinávie je hodně liberální a otevřená cizincům, takže jsem se tu nesetkala s žádnými problémy.

Lucie Addicks, rodačka z Frýdku-Místku, dnes žijící v Oslu Lucie Addicks, rodačka z Frýdku-Místku, dnes žijící v Oslu Autor: osobní archiv

A jak se žije a pracuje ženě v Norsku? Navíc v takovém spíše mužském oboru, jako je chemické inženýrství?

V celé Skandinávii je mnohem více emancipace než jinde ve světě. Hodně to souvisí s mateřstvím. Je jednodušší skloubit rodinu a práci. Mám tři děti a v Norsku to funguje tak, že každé dítě je doma rok, a pak jde do školky. Manžel musí být minimálně tři měsíce z toho roku na mateřské. U nás jsem byla s prvním dítětem doma půl roku já a pak půl roku on. Tohle dělení dává ženě obrovské možnosti pracovat stejně jako muž. To, že máte děti, vám nebrání mít kariéru.  Díky tomu muži přispívají k výchově a chodu domácnosti. Vše neleží na ženě, tak jako je to stále v Česku, kdy maminky organizují, vaří, připravují… 

Co se týče pracovního prostředí, kdy jste žena mezi mnoha muži, má to nevýhody a výhody. Plus je, že si vás dost pamatují, navíc jako ženy umíme lépe komunikovat a naslouchat. Ale prosazení názoru z úst ženy nebylo vždy jednoduché, ovšem není to zase takový problém. V Norsku mají ženy a muži opravdu podobné možnosti. Ve Skandinávii je hodně žen na vysokých postech i v politice. Jsou vzdělané, mají děti a pracují na vysokých pozicích.

Liší se české a norské ženy hodně?

Zase tak velký rozdíl mezi nimi není. Jsou to Evropanky. Češky jsou vzdělané, pracovité, ambiciózní, rády se hezky oblékají, ale řekla bych, že ve společnosti v Česku jsou muži ti „mačo“. Stále se rozdělují mužské a ženské práce, a tím jsou Češky ovlivněné. Společnost není tak rovnoprávná. Základ rozdílu je v pohledu na mateřskou dovolenou. V této oblasti by se mělo Česko inspirovat od Norů. Když muži zůstanou doma s tím dítětem, mají úplně jiný pohled na rodinný život. Řekla bych, že Norky v tomto ohledu znají lépe svá práva, a díky tomu jsou sebevědomější. 

Všichni se teď těšíme na oslavy, cestování, poznávání nových míst. Dejte nám tip, kam vyrazit ve Frýdku-Místku a Oslu?

Frýdek je krásné malé město pod Beskydy, s historickým centrem, a můžete zajet i do Frýdlantu. A v Oslu si užijete krásná muzea, zejména muzeum Vikingů, nebo novou Operu, která leží na vodě. Teď Oslo buduje promenádu okolo moře, kde staví krásné nové budovy, kam stěhují knihovny, muzea, restaurace. V neposlední řadě se musíte podívat do Grunerløkky, což je mladá a dynamická část města a atmosféra pulsujícího velkoměsta, kterou miluju.

TIP NA VIDEO: Jaká je norská princezna?

Mette-Marit Norská: Princezna s drogovou minulostí VIDEO BPŽ/Karel Dlabač

Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy