Smraďoši a ti druzí: 5 typů lidí, které najdete v každé korporátní kuchyňce

Kdybychom měli jednotlivá oddělení a místnosti v korporátu přirovnat k orgánům v těle, pak by kuchyňka byla srdcem celé kanceláře. Používáme ji všichni – nebo většina z nás – Holka z reklamky ale tentokrát popisuje pět základních kuchyňských archetypů, na které narazíte v každé firmě.

Patřím mezi ty šťastnější, kteří jsou se svojí prací celkem spokojení. Většinu času nejsem vyloženě naštvaná a nijak extrémně mě neobtěžuje tam chodit. Ano, zlí jazykové tvrdí, že moje laťka štěstí je poměrně nízko, ale těchhle řečí je dobré si moc nevšímat. Tím chci vlastně říct, že na pondělky nebo jakékoliv jiné dny strávené v korporátu si stěžuju jen tak nějak ze zvyku, aby řeč nestála. Ve skutečnosti bych skoro řekla, že to tam občas hraničí se zábavou. Tedy pokud si ujíždíte na mezilidských dramatech a pasivní agresivitu máte v krvi. Vítejte v korporátní kuchyňce.

TIP NA VIDEO: Jak reagovat v nepříjemných pracovních situacích – třeba když někdo zasmradí kuchyňku lososem v sýrové omáčce?

Kuchyňka je tepající firemní srdéčko. Možná je to jedna z korporátních motivačních fíčur, které mají zaměstnancům pomoci cítit se v práci skoro jako doma. A možná je to jen lidská přirozenost, že se sdružujeme tam, kde je jídlo a žádné modré světlo v dosahu. Chodíme tam všichni, ale několik druhů lidí se už pomalu řadí do stálého mobiliáře. Zatím jsem pravidelně navštěvovala čtyři různé kuchyňky ve čtyřech firmách a vždycky jsem potkala ty samé kuchyňské archetypy: smraďochy, kontrarozvědku, party animals, návštěvníky a dobré víly.

Smraďoši jsou vždycky milí, ne úplně upovídaní a nikdy nevyráží na společné obědy s kolegy ven za zdi firmy. Mají totiž svoje kouzelné krabičky s doma vařeným jídlem. Tajemstvím domácího jídla je vyvážený poměr lásky a silně aromatických surovin. Taková ryba nebo brokolice jsou naprosto ideální. Říkám sice, že mají kouzelné krabičky, ale ve skutečnosti myslím nádobky plné nevyvětratelného smradu, který se v místnosti drží ještě několik dalších hodin po polední pauze. Otevřená okna nebo zásah speciální protizápachové jednotky zpravidla nepomáhají.

Oproti smraďochům, kteří se v kuchyňce jen mihnou a zanechají spoušť, tu máme kontrarozvědku, která v kuchyňce tráví naopak spoustu času. Provádí tu totiž sběr informací, jejich třídění, potvrzování a šíření dál do éteru – tedy kromě šíření těch nejzajímavějších informací, které se skoro dají považovat za drby. Takže sice víme, že kontrarozvědka ví, co kdo s kým a za kolik, ale už nevíme, co kdo s kým a za kolik.

V odpoledních hodinách se ke kontrarozvědce začínají přidávat party animals. Vyznačují se tím, že mají vždycky někde poblíž schovku s pár lahvemi vína. Je úplně jedno, co je za den, roční období nebo jestli je nějaká zvláštní příležitost. Party animals jsou vždy na značkách s otvírákem v ruce.

Specifickým druhem jsou návštěvníci. To jsou lidé, co jdou kolem, nikdo vlastně neví, jak se jmenují, co dělají nebo jestli jsou vůbec z té dané firmy. Zato oni vědí všechno. Velmi často totiž úzce spolupracují právě s kontrarozvědkou. Pokud si chcete vyslechnout nejnovější drby, jděte za nimi – s trochou štěstí a vína od party animals vám návštěvníci řeknou všechno.

Můj nejoblíbenější druh kuchyňských kolegů jsou dobré víly. Myslím, že jsou nějak spřízněni se smraďochy, ale mají z nich jen to dobré. Víly vlastně nikdy nevidíte, protože se v kuchyňce jen mihnou, ale vždycky za nimi zůstane talíř s koláčky, domácími sušenkami, dortíky nebo něčím jiným na zub. Třeba dneska to u nás byly brownies.