Rada od úspěšné spisovatelky Petry Soukupové: Pište a čtěte

26. listopadu 2016

Chcete psát blog nebo napsat knihu? O psaní dokáže mluvit nejlépe ten, kdo se jím živí. Jednou z  nich je spisovatelka Petra Soukupová, scénáristka populárního seriálu Comback nebo dramaturkyně úspěšného seriálu Ulice. Nejsou jí cizí rodinné vztahy ani děti a sama moc dobře ví, že psaní nejde samo, chce to pracovat kontunuálně.                                            

  Nejdůležitější je pravidelně pokračovat, psát každý den nebo prostě co nejčastěji Petra Soukupová ve svých knihách s nevídanou empatií zobrazuje osobní i rodinné vztahy. Nejinak je tomu i v jejím zatím posledním románu Pod sněhem, jehož hlavními hrdinkami jsou tři sestry, každá jiná, s jiným životním příběhem, do jejichž nitra a prožitků proniká s osobitým citem pro nejdrobnější detaily. Napsala také knihu pro děti s poetickým názvem Bertík a čmuchadlo. I to je vyprávění o vztazích v rodině. Devítiletý kluk se musí vyrovnat s rozchodem svých rodičů a se skutečností, že jeho maminka má nového přítele. V roce 2013 se jí narodila dcera Marla a stala se jí velkou inspirací.

Co se změnilo s narozením dcery?

Čas už není jen můj. Musela jsem si ho začít řídit podle Marly. Jinak k práci přistupuji pořád stejně. Změnila se pouze praktická stránka věci. Nejlíp se mi pracuje dopoledne. A úplně nejlepší je, když můžu začít hned ráno. Když byla dcera malinká, mohla jsem psát kdykoli, když spala. Teď se někdy stane, že si k práci můžu sednout až večer, když jde spát, což je věc, na kterou jsem si musela zvykat. Večer mi to už moc dobře nejde. Rozhodně ne tak jako ráno.

Řád pomáhá

Při psaní mi nejvíc pomáhá kázeň. Psaní je prostě práce jako každá jiná. Je pro mě důležité napsat alespoň něco každý den. Je velký rozdíl mezi tím, jestli píšu jen krátkou povídku nebo delší věc. Povídku má člověk většinou za tři čtyři dny hotovou. U delších věcí je nejdůležitější pravidelně pokračovat, psát každý den znova a znova. Čím jsou pauzy mezi psaním delší, tím to jde hůř. Při psaní je dobré pracovat kontinuálně.

Co dělat, když to nejde?

To záleží na druhu práce. Pokud má termín a prostě ji musím odevzdat, tak se musím přemoct a dokončit ji. Když píšu svou věc a nejde to, většinou to také zkouším zlomit. Jsou ale dny, kdy to opravdu nejde a nepomůže vůbec nic.Jen nechat to být. Naštěstí se mi moc často nestává, že bych si sedla, jenom se trápila a nenapsala ani řádku.

Pište a čtěte

Tomu, kdo má touhu a chce psát, můžu doporučit, ať prostě píše. A vůbec by neměl řešit, co se s jeho psaním bude dít dál. Komu to dá číst nebo kam to pošle. A kromě toho, že by měl hodně psát, tak by měl taky hodně číst.

Článek připravil časopis Moje psychologie.

Jdi na homepageZpět na začátek
Další příběhy