...

... Zdroj: iStock.com

Jarní únava: Překonávat ji, nebo ji prostě přijmout a přežít?

Zvykli jsme si s ní bojovat jako s nějakým úhlavním nepřítelem. Jarní únavu přemáháme, popíráme, překonáváme, snažíme se ji přelstít. Ale co když je to úplně zbytečné a mnohem víc by nám prospělo ji přijmout?

Pokud patříte k těm, kteří i v téhle době cítí a vnímají rytmy přírody, počítáte s ní. Jarní únava je totiž naprosto přirozená věc, která tu prostě byla vždycky. Souvisela a stále souvisí s biorytmy přírody a člověka. Je pravda, že technika a technologie nás od tohoto vnímání odklánějí, ale zatím jsou tu s ohledem na miliony let předchozí lidské existence ještě příliš krátkou dobu, než aby naše vnitřní hodiny přenastavily. Pokud to vůbec jde.

„Sice si to nechceme připustit, ale jsme funkčně součástí všeho živého - co tvoří rostliny a živočichové. Přírodní zákony a biorytmy proto pro naše těla fungují stejně jako pro ostatní živé tvory. A nemáme způsoby, jak toto změnit nebo zrušit,“ říká MUDr. Adriana Chytilová, lékařka se zaměřením na psychosomatiku a psychoterapii s tím, že to nejjednodušší je únavu přijmout jako fakt. Někdo ji vnímá méně, někdo intenzivněji. Ale je tu.

Jarní únava je totiž jen logický důsledek zimních měsíců s nedostatkem světla, minimem pohybu na čerstvém vzduchu (mnohdy kvůli krátkému dni a dlouhé pracovní době ani nestihneme vystrčit nos ven před setměním). Proto se také více než kdy jindy potýkáme s bacily, které si v uzavřených prostorách intenzivně předáváme (a pak s nimi bojujeme tím, že nemoci přecházíme a sebe ochuzujeme o další energii).

Jarní životabudiče

Od podzimu nám chybějí čerstvé vitaminy a obecně zpomalujeme. Od začátku února se nám i v té letošní podivné zimě zdá, že už trvá moc dlouho, přejeme si jaro a jako šílení hledáme, čím tu jarní únavu zahnat. Bereme útokem lékárny a domů si nosíme plné tašky potravinových doplňků. Kafe a jiné životabudiče pijeme ve velkém. Já si zvlášť na jaře vždycky připomínám památnou větu, kterou mě při šíleně dlouhém výletě na běžkách motivovala na gymplu tělocvikářka. Pořád do mě hučela, že na jednu kostičku čokolády, kterou mně, totálně vyčerpané, dala, ujedu celou trasu klidně znovu - na jaře bych ovšem podle množství snědené čokolády musela objet asi celou zeměkouli. Ale ono většinou nic z toho vlastně nefunguje. A tak únava zůstává.

„Co se týče kávy nebo například energy drinků, je to jen podpora, aby se biochemicky fungující člověk mobilizoval a pozvedl krátkodobě hladinu energie, když potřebuje podat větší výkon. Ale z principu fungují tyto věci velmi krátkodobě. Nenahradí odpočinek ani nedodají potřebnou skutečnou výživu unaveným buňkám,“ vysvětluje lékařka, proč jsou vám u jarní únavy litry kávy vlastně k ničemu.

Ani s lékárenskými doplňky stravy nebudete mít jednoznačně vyhráno. Mnohé z nich nejsou přírodní, ale jsou průmyslově vyráběné, a jak mi zdůrazňovala MUDr. Adriana Chytilová, mezi odborníky dlouhodobě panují rozpory, zda takové průmyslově vyráběné vitaminy vůbec fungují. Většina lidí se s nimi sice cítí lépe, ale je otázkou, do jaké míry hraje roli placebo. „Podle mě jsou mnohem lepší, ale je to na základě pocitů a filozofie, přírodní varianty vitaminů a výtažků, prošla bych si bylinné doplňky a zaměřila bych se v tomto směru především na získání vitaminu D - tzv. slunečního vitaminu. Z odběrů krve, které jsme prováděli, vyplývá, že na jaře není prakticky jediný člověk, který by jej měl dostatek,“ doplňuje lékařka důležité informace.

Má smysl bojovat?

Mně ale pořád vrtá hlavou úplně jiné otázka - nikoli ČÍM únavu zahánět, ale PROČ máme tak velké tendence ji překonávat, bojovat s ní. Vždycky z toho mám pocit, že tím primárně bojujeme proti svému tělu a svým způsobem si ubližujeme. Že si při tom zacpáváme uši před nějakou důležitou informací, kterou nám organismus jarní únavou předává.

Přece není unavené jen tak. Má deficit světla, pohybu, vitaminů. To nemůže vyřešit žádné kafe. Ani fakt, že zatneme zuby a nějak přetrpíme ty dny, kdy u počítače usínáme a děti bychom do postele nejraději zahnali ještě před večerníčkem, abychom už nemuseli vydat ani kousek energie, která nám již dochází. Logicky se přece nabízí především odpočinek.

Ale to my ne, my hrdinové v boji se svým vlastním tělem - vítězíme, nebo prohráváme? Co nás k těm soubojům vede? „Ideálem a modlou společnosti je stále výkon. A protože jsme jako biologický druh sociální, naprostá většina lidí, dokonce i ti, kteří to vehementně popírají, nějakým způsobem respektuje a plní přání celospolečenského zadání. Tedy, překonává i tu jarní únavu. Mnozí z nich jsou totiž hladoví po ocenění, které jim výkon přináší,“ objasňuje MUDr. Adriana Chytilová.

Sama uprostřed davu

Péče o tělo a emoce se podle ní dostává v poslední době už poměrně do kurzu. In jsou ti, kteří o sebe pečují, naslouchají svému tělu. Ale… kolik jich je v tom davu výkonných? Pro ten převažující zbytek je výkon stále na prvním místě. „Navíc, výkon překrývá různé nepříjemné emoce: Samotu. Pocit prázdnoty. Nevyrovnanost. Nedostatek spirituality. Dřít a překonávat se je proto dosud velmi uznávaný prostředek, jakkoli vlastně vůbec není racionální,“ konstatuje na rovinu lékařka a říká, že změnit to, začít přijímat třeba právě jarní únavu a nebojovat s ní, je nesmírně obtížné.

Schválně, co dělají ti okolo vás? Jste dost velký rebel, abyste řekla: „Nejdu cvičit, proboha, je večer, toužím jen po posteli!“ Nebo přiznala, že si necháte ujít narozeniny své kamarádky z obavy, že by se vám tam klížily oči? Pořád mi přijde zvláštní, že do značné míry musíme vysvětlovat, že se chceme primárně vnímat a cítit se dobře, tedy kvůli tomu dělat někdy i něco, co nedělá dav. Říct „jsem unavená“ zní skoro stejně jako „jsem vadná“. Nebo nedostatečná. Nebo nemocná. Divná. Něco jsem vzdala. Je proto dobré obklopit se odpočívajícími přáteli, to bývá velmi účinné a příjemné, protože pak máte pocit, že odpočívat je běžné a normální (což je!).

„Jsem si téměř jistá, že to souvisí s evolučním vývojem mozku. Překonávat jsme se museli vždy. Dříve ale to překonávání se souviselo s přežitím. V našem kulturním prostředí boj o přežití přestal být aktuální teprve pár desítek let nazpět a na to z evolučního hlediska v obecné rovině vývojově mozek a podvědomí společnosti zareaguje teprve za další desítky, možná i stovky let,“ přemýšlí MUDr. Adriana Chytilová. Navíc si je jistá, že nestačí racionálně vědět, co jsou důvody. Ke změně toho, abychom se přestali přemáhat a únavě naslouchali jako signálu k odpočinku, nás nejprve musí dovést pudy a podvědomí. Na jejich základě totiž stále fungujeme, ať jsme civilizovaní sebevíc.

Jak přijmout svoji únavu?

Zadejte si odpočinek, wellness, masáž a víc spánku jednoduše jako úkol. Když už jednou fungujeme jako společnost výkonů, pojďme udělat na jaře svým novým výkonem fakt, že nic vykonávat nebudeme. Nedělat vůbec nic je obrovská dřina, větší, než si umíte představit. Ale tak velké sousto snad ani není nutné. Polevit a mít v diáři prázdná okna může být ovšem pořádná výzva tohoto jara. „Stále dokola si racionálně vysvětlujte, že už nebojujete o život a že nežijete, abyste dřeli. Tak to dělám já. A snažím se připomínat si, jak asi budu svůj život hodnotit, až budu na jeho konci. Ještě moji prarodiče byli ryzí sedláci závislí na vývoji počasí, na tom, kolik sklidí, v jejich životě bylo velmi účelné dřít, velmi tvrdě pracovat a mít zásoby. Jejich nastavení žilo i ve mně, a tak racionálně sama sobě vysvětluji, že už takové nastavení nepotřebuji,“ přiznává MUDr. Adriana Chytilová.

Z hlediska tzv. tělové psychoterapie pak platí, že život jako takový, aby byl v rovnováze, potřebuje dvojí polaritu. Produktivita je na jednom pólu, odpočinek na druhém. „A málokdo vidí souvislosti. Když se o sebe dobře postarám, budu dobře najedená, odpočinutá, vyspaná, emočně spokojená, moje produktivita, a zvláště tvořivost, se výrazně zvýší,“ nabízí lékařka argumenty. A jestli cítíte, že nedokážete poslouchat jarní únavu a vypnout z hlubších příčin, že se bojíte zastavit, protože netušíte, co se pak vynoří všechno za strašáky, je asi nejlepším řešením zastavit se za pomoci odborné konzultace, psychoterapie, dát si do pořádku emoční ladění, podvědomí, zbavit se strachu, že když se zastavíte, něco strašného se stane. To možná spíš, když se nezastavíte, přestože to na vás vaše tělo pokřikuje celý den.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie. V aktuálním čísle vás čeká rozhovor s Emmou Smetana, návod, jak začít říkat ne, a spousta dalšího čtení.

Moje psychologie 03/18
Moje psychologie 03/18 | Zdroj: Archiv Mojí psychologie