.

. Zdroj: istock.com

3 fráze, se kterými zvládnete ustát kritiku

Chvála by se samozřejmě líbila každému, jenže jsme lidé a ti se mýlí, pletou a dělají chyby. A také si závidí. Ať pramení kritika vaší osoby z jednoho či druhého, vždy se dá elegantně ustát.

Dokonalí lidé neexistují, za to ti, co nám naše chyby, mnohdy velmi rádi, připomínají, těch je požehnaně. Takže kritice se zcela vyhnout nelze. Už vás dnes někdo kritizoval? Ať už je to vaše maminka, tchyně, šéf perfekcionista nebo partner, vezměte si z kritiky poučení a jděte dál. A aby nás kritika nesrazila na kolena a my ji zvládli s grácií, je dobré mít v zásobě fráze, díky kterým kritici padnou na kolena.

1. Říkejte "ano"

Když vás někdo kritizuje, první věc, kterou musíte udělat, je vyrovnat se s vašimi emocemi a uznat, že každá osoba má právo na svůj vlastní názor. Snažte se vidět věci z pohledu druhé osoby a najít důvody pro souhlas s jejím názorem. Když člověk vyřkne kritiku, očekává odmítnutí – to je lidská přirozenost. Ale když jako reakci uslyší slova "děkuji" místo rozrušeného odporu, najednou se cítí zmaten, ale pozitivně. Vyzkoušejte si to.

Pronáší na vaši adresu kolegyně výtku, že jste odešla z práce a nechala vše neuklizené? Jen jí odpovězte: „Ano, já vím, děkuji za upozornění. Vím, že jsem tu nechala nepořádek. Příště se polepším. V pátek vždy chvátám, a tak už mám myšlenky jinde..." Uvidíte, že se kolegyni zle nakrabacený obličej začne uvolňovat, ba se i promění v lehký úsměv. I ji to stálo odvahu kritiku vyřknout, proto je důležité, abyste se obě snažily pochopit, co se děje, a začít konstruktivní dialog.

2. Věčné, ale vděčné "Ale..."

V kritice je důležité vyjádřit svou vlastní pozici a ukázat, jak celou situaci vidíme ze svého pohledu. Použijeme-li toto malé slovo "ale", uznáváme právo ostatních lidí nás kritizovat, ale nejsme povinni přijmout vše, co říkají. Měli bychom se však zaměřit na objektivní informace, ne na pokus ospravedlnění se. Tímto způsobem osoba, s níž mluvíme, uvidí, že se snažíme pochopit, co se stalo. Jde o to, že lidé jsou připraveni přijmout hodně, pokud je jim situace vysvětlena uctivě.

Vyčítá vám šéf na poradě, že nejste dost aktivní, průbojná a nestřílíte jeden nápad za druhým? Zkuste mu odpovědět: „Ano, sice nejsem slyšet, ale myslím si, že i přesto je moje práce vidět. Ale moje silná stránka je psaní, ráda vám své návrhy vždy předem sepíšu.“

3. Ano, i já se mohu mýlit.

Někteří lidé vidí prakticky jakoukoli negativní poznámku jako vážnou urážku. Ale čím je člověk zralejší, tím si více uvědomuje, že může dělat chyby. Ze začátku mojí kariéry mě jakákoliv kritika vyhodila z křesla a já startovala jako čertík z krabičky. Je vám to povědomé? Kdokoli vás za něco kritizoval, ihned se octl na seznamu „nežádoucích“. Ale postupem času jste zjistili, že dělat chyby je přirozené a ba naopak je dobré se z nich učit. Když uznáváme, že máme právo dělat chyby, nevynakládáme tolik energie na zvládnutí emoční situace, a tím méně trpíme stresem. Když víte, že je chyba na vaší straně, přiznejte to. Málokdo to umí a když váš protějšek uslyší místo bojovných a obhajujících slov přiznání chyby, jeho naštvanost se zmírní a je najednou mnohem více přístupný ke společnému hledání řešení. A to za to stojí.