Vyhrajte boj s chutí na sladké a slané

Co dělat, když chceme změnit životní styl, ale neumíme si představit život bez čokolády, chipsů nebo chleba se sádlem?

Jídlo je vždy válka mezi rozumem a citem. Víte, co je zdravé, ale některým chutím zkrátka neodoláte. Aniž to tušíte, vaše oblíbené pokrmy jsou často spojeny s pocity.

Emoční hlad je jiný, než ten fyzický, který signalizuje žaludek. Udeří náhle a zaměřuje se na konkrétní jídlo. Na rozdíl od fyzického hladu neslouží k nasycení, má změnit náladu, pocit nebo situaci.

Co dělat, když chceme změnit životní styl, ale neumíme si představit život bez čokolády, chipsů nebo chleba se sádlem?

Sladká past

Chuť na sladké ohrožuje ženy víc než muže. Něžné pohlaví je emotivnější, a sladké jídlo je spojené právě s emocemi. Sladkosti se tak stávají spolehlivou „náplastí“ na bolístku, třeba při menstruaci nebo v menopauze.

Lidské tělo reaguje na cukr velmi rychle. „Organismus musí při velkém množství jednoduchých cukrů nebo rafinovaného cukru změnit fungování. Od určité chvíle ho už nedokáže využít a mění ho na tuk, který se v těle ukládá,“ vysvětluje nutriční specialistka Kamila Novotná.

Štěpení cukrů zajišťuje inzulin. Když se ho ve slinivce netvoří dostatek, cukr se neštěpí a zůstává v krvi. Výsledkem je obávaný diabetes.

Chuti na sladké snáze odolají lidé, kteří kombinují sladkosti z rafinovaného cukru s ovocem. Kromě cukru totiž obsahuje také vlákninu, která snižuje glykemický index.

Stop stav

Říkáte si, že se sladkým okamžitě skoncujete? Tak jednoduché to není. Cukr je droga. Pokud milujete sladkosti tak, že den bez nich je pro vás utrpení, jste jednoduše závislí.

„Mozek i tělo si pamatují uspokojení, které po konzumaci cukru přichází. Když pocítí jeho nedostatek, pošle vás koupit další čokoládu,“ říká nutriční specialistka.

Okamžité rozhodnutí vysadit cukr podle Novotné mohou provázet komplikace. A to nejen chutě a pocity nepohody, ale i mdloby.

Pomalu a promyšleně

S rafinovaným cukrem je lepší přestávat postupně.

„Pokud si klienti do čaje dávali šest kostek cukru, domluvíme se na třech. Po rafinovaném cukru přichází na řadu zdravější med. Učím je také začít využívat agávový sirup a stévii a nakonec dojdeme i k tomu, že dokážeme na správnou míru omezit i sacharidy z pečiva,“ vysvětluje odbornice. Jednu sladkou chuť podle ní lze často nahradit druhou, zdravější variantou.

Nefunguje to ale vždy. Potíž u sladkého je v tom, že je hodně požitkové, spojené s reakcemi mozku, který pamatuje, co pro něj cukr představoval. Navíc si pamatujeme přesnou chuť oblíbené sladkosti. Když pak sníme ‚náhražku‘, mozek rychle zaregistruje, že to není to sladké, na které je zvyklý.

U lidí, kteří mají slabost pro sladké, je lepší pracovat spíše se samotnou závislostí. Hledání náhrady je až na druhém místě.

Chytrou volbou je ovoce a zelenina.Jednoduché cukry se vyplatí vyměnit za složené. Nacházejí se například v celozrnných výrobcích. K slazení lze použít například přírodní sladké sirupy nebo melasu, která obsahuje velké množství cenných minerálních látek.

Sladké vábení

Když hodně vyhledáváte cukr, mnohé to říká o vás i vašem těle. V případě cukru platí: „Za vším hledej psychiku.“ Pokud to bez sladkého neumíte, často vám schází lepší nálada.

Stres a povinnosti jsou mimo jiné o poklesu hladiny hormonu serotoninu v mozku. Když mozku chybí serotonin, neraduje se. Zato když dostane cukr, pookřeje. Pokud chodíte hlavně pro čokoládu, je to podle odborníků signál nedostatku mědi, hořčíku, železa a chromu. Všechny tyto minerální látky lze naštěstí zdravě doplnit.

Při krocení cukromilnosti můžete využít toho, že tělo při zpracovávání cukru spotřebovává velké množství vitaminu B, který ovlivňuje stabilitu nervové soustavy.

Když není dost vitaminu B, stáváte se podrážděnější, když jste podrážděnější, saháte po sladkém. Zkuste se tedy zaměřit na dodávání vitaminů skupiny B.

„Počítejte ale s tím, že to potrvá. Z praxe vím, že až zhruba po dvou až třech měsících tělo akceptuje fakt, že cukr nedostává,“ upozorňuje Novotná.