Syndrom Sexu ve městě. Týká se i vás?

Hodně žen kolem mě je hodně samo. Když se bavíme o důvodech proč, často slyším, že muži se bojí dnešních úspěšných, emancipovaných žen. Opravdu, anebo je to trochu jinak? 

Poslední dobou kolem mě přibývá žen, kamarádek i náhodných známých, které se – někdy už celé roky – ne a ne seznámit. Když jsem se loni na podzim ocitla na akci, kde se takových, většinou singl nebo poměrně čerstvě rozešlých, případně v manželské krizi, sešla celá místnost, debatovalo se o tom, čím to asi je.

„Protože kvalitní muži se dělí do tří kategorií: na ženaté, homosexuály a ty, kteří patří do obou!“ vtipkovalo se na začátku po otevření šampaňského, než kdosi navrhl řešit toto téma zcela vážně. „No, myslím, že vážně je to tak, že chlapi jsou, někteří i dobří, akorát prostě nesnesou úspěšné, krásné, chytré, emancipované ženy. Bojí se nás,“ shrnula celou problematiku jedna, zatímco všechny ostatní horlivě přikyvovaly. „Jojo, mužské ego, to je děsně křehká věc.“ Dva měsíce poté jsem se viděla s kamarádkou, která je už třetí rok sama.

Vysokoškolačka, manažerka, s dobrým platem, dvěma dovolenými ročně, vlastním bytem na hypotéku, na krku čtyřicítka. Kde je chyba? „V mužích,“ řekla zcela vážně.

„Podívej se, je konec roku a ještě jsem letos nepotkala ani jednoho, co by snesl úspěšnou, chytrou, finančně svobodnou a zcestovalou ženu.“ Mluvila pochopitelně o sobě. Z konverzace taky vyšlo najevo, že muž, s nímž by chtěla žít, by měl být vysokoškolák, inteligentní, aby jí imponoval, ale zase ne moc, aby mu rozuměla, měl by být úspěšný, pokud možno úspěšnější než ona, aby měla ke komu vzhlížet a od koho se učit, ale taky ne moc, aby jí ho nepřebíraly jiné… no, ten seznam byl asi na deset minut.

Když to Radka popisovala, asi poprvé v životě na mě dolehlo, že narcismus zřejmě nebude jen doménou mužů. Naopak, musela jsem si přiznat, že s většinou svých svobodných kamarádek, být mužem, bych randit, případně žít, prostě nechtěla. S jejich egy se totiž nedá vydržet.