Jak najít partnera? Zrušte svůj seznamovací stereotyp

„Ty máš takové štěstí, že jsi našla toho pravého,“ říkají mi v poslední době lidé kolem. Mohou ale smůla a štěstí za cosi tak vrtkavého, jako je láska? Jana LeBlanc se vydala to prozkoumat. 

Nebylo by fér, kdybych v tomto článku existenci vztahového štěstí a smůly úplně popřela, neboť jistě mohou fungovat. První otázka, která vás teď nejspíš napadne, je: tak proč to štěstí sedá jen na vyvolené, a ne na mě? Vyrazila jsem s tímhle těžkým filozofickým tématem za psychoterapeutem Michalem Mynářem. „Nikdo se nerodí jako vyložený vztahový klikař nebo naopak úplný smolař,“ řekl mi a dodal: „Mnohem víc si tyhle role předurčujeme tím, jak myslíme a jak se chováme.“

Ukažme si to konkrétně: dvě nezadané třicátnice sedí v baru a doufají, že by se dnes večer mohla objevit jejich životní láska. Neobjeví. Ale zatímco první si řekne, že takové večery jsou k ničemu, a znechuceně odejde už v půl jedenácté, druhá se dá do řeči s člověkem, který ji o týden později pozve na párty, na níž svoji životní lásku potká. Bylo to štěstí? Je ta druhá vyvolená?

V našem životě je velká spousta věcí, o kterých si myslíme, že je neovlivňujeme, ale ve skutečnosti je do určité míry máme pod kontrolou. Vztahové štěstí je jedna z nich. Buď mu můžeme docela slušně nadbíhat, nebo ho naopak sabotovat. Pokud se vám dlouhodobě nedaří v lásce uspět, třeba nevědomky děláte to druhé. Obvykle to začíná způsobem myšlení, který by se dal zařadit do jedné z následujících kategorií.