Diana Kobzanová: Běhám, abych mohla jíst věci, které miluju

17. března 2018
  • Smysl pro humor, nadsázka a ironie jsou jí vlastní. Stejně jako postava, pro kterou by mnohé z nás vraždily. Co všechno pro ni (ne)dělá během kanadských zim? 

    Jak prožíváte nové začátky?

    Obecně jsem hodně přizpůsobivá, takže mi nové začátky nijak nevadí. Naopak mám ráda, když se něco děje. Můj nezapomenutelný velký začátek byl v létě 2014, kdy jsem po více než sedmi letech odešla z rádia a televize a těhotná se odstěhovala do kanadského Winnipegu. Dneska už se tomu směju, ale tenkrát to zase tolik k smíchu nebylo. Možná pro mladou holku bez ničeho by to bylo super dobrodružství, ale mně bylo 32 let a neměla jsem se v Čechách vůbec špatně. Od té doby se mi nové začátky v tom pravém smyslu slova dost vyhýbají. Pořád žiju v Kanadě a od září do dubna se můj život řídí podle hokejového rozvrhu a dcery. Ale na druhou stranu je potřeba uznat, že každý nový den s malým dítětem je takový malý začátek. Nikdy totiž přesně nevíte, s jakou náladou se ta mala cácora probudí. Jinak loňský rok byl pro mě, co se týká začátků, zvláštní v tom, že jsem po skoro deseti letech bohužel přišla o psa. Pro někoho to je možná něco, jako zbavit se staršího kabátu, ale já jsem to nesla a ještě pořád nesu těžce, i když už se pár měsíců raduju z nového pejska. Takže i to by se dalo nazvat novým začátkem, rozhodně příjemným.

    Za sebou ale máte i jeden další nový začátek, spojený s ne úplně příjemnými věcmi. Mám na mysli nový instagramový účet…

    K tomu řeknu jen to, že svůj veřejný profil jsem zrušila někdy v říjnu. Bulvární média si mohou kdykoli cokoli vzít, někdy to jen přepsat, jindy si k tomu kdejaká fousatá Barka přimyslí svoji, většinou hloupou myšlenku, a mě to prostě přestalo bavit. Spousta lidí se mě snažila zlomit, namítali, že bulvár nikdo nečte, ale bohužel bulvár čte pořád víc lidí než Instagram, a pro mě je tak výhodnější zůstat stranou. Dělala jsem to jen pro zábavu a v žádném případě pro zisk jako 95 % profláknutých profilů, takže nebyl důvod si to nechat líbit. Navíc jsem se nestala závislou na lichotkách a pochlebování, takže mi veřejná sociální síť nechybí. Ostatně Facebook jsem měla před lety jen proto, že jsem to tenkrát měla ve smlouvě s televizí. Hned jak to šlo, jsem ho zrušila.

    Diana KobzanováDiana KobzanováAutor: Ivy E. Morwen (archiv časopisu Dieta)

    Nestala jsem se závislou na lichotkách a pochlebování, takže mi veřejná sociální síť vůbec nechybí.

    Když už mluvíme o těch sociálních sítích, na svém původním profilu jste měla velkou skupinu fanoušků. Pocítila jste někdy, že můžete hrát v životě svých followerů zásadní roli jako vzor? Dneska se hodně řeší, že instagramová realita může být u některých lidí daleko od skutečnosti…

    Řekla bych, že instagramová realita a virtuální realita celkově je jen pozlátko. Každý se přece chce ukázat jen v tom nejlepším světle. Snaží se vystupovat tak, aby ohromil davy... Ať už díky předvádění svých fyzických předností, majetku... Předvádění inteligence zase tolik v módě není, když pominu rádoby motivační přechytralé citáty. Pro spoustu lidí to ale musí být tvrdý oříšek, protože vyrovnat se někomu, kdo se prezentuje téměř dokonale, prostě není možné. Navíc se téměř vše točí kolem peněz a reklamy. Napříč Instagramem vám pořád někdo něco nenápadně cpe, musíte mít tuhle řasenku, abyste měla krásné řasy, tyhle džíny, abyste měla pěkný zadek, musíte chodit tam a tam na kosmetiku, vlasy, jíst jídlo z krabiček... Já jsem moc vzor v ničem být nemohla. Většinou jsem si z něčeho utahovala, nebo jsem popisovala realitu mateřství. (smích) Když pominu to, že žiju v Kanadě, můj život sám o sobě se moc neliší od života kterékoli jiné šílené mámy. Mám spíš dojem, že mě lidi sledovali, aby se ujistili, že je to všude stejný blázinec. 

    Se začátkem roku tak nějak souvisejí i nejrůznější předsevzetí. Dávala jste si někdy nějaké a dodržela jste ho?

    Předsevzetí jsem si možná dávala jako puberťačka, ale co to bylo, si moc nevzpomínám. V posledních letech si žádná nedávám. Myslím, že když člověk chce něco změnit, může to udělat kdykoli. Změny zvládám dobře, při našem stylu života by to ani nijak nešlo. Osm měsíců v roce žijeme v Kanadě, pak se měsíc a půl většinou poflakujeme různě ve Státech, dva měsíce trávíme v Praze... Ale pro mě už tohle kočování moc nevoní novotou, po pár letech se i z toho stane trošku stereotyp. Vlastně teď nějakou změnu podvědomě čekám. Nikde jsme nežili déle než dva roky, a teď v Calgary začínáme třetí, tak čekám, kdy to přijde. Ale zrovna stěhování by mi vůbec nevadilo. Baví mě objevovat nová města, poznávat nové přátele. Ale Michal by asi byl rád výrazně míň.

    Změnila jste nějak svůj životní styl, co se týče péče o sebe, pohybu, výživy a relaxu?

    Řekla bych, že se o sebe posledních pár let víc starám. Co si budeme nalhávat, nikdo nemládne. Vloni jsem začala chodit pravidelně na kosmetiku. Tady to ani jinak nejde. Calgary leží vysoko, je tady šíleně suchý vzduch, takže po týdnu tady člověk vypadá jako rozinka. Občas si dojdu na masáž, manikúru a pedikúru, ale nijak zvlášť to neprožívám. Pravdou ovšem je, že výrazně míň ponocuju. Není to věkem, ale tím, že mám malé dítě. Člověk už se nechce druhý den cítit jako spráskaný pes, takže už raději mejdany vynechávám. Na večeři s kamarádkami zajdu, víno si dám, ale do klubu už jdu výjimečně. Ale netvrdím, že mi to občas nechybí. Jen ta šílená představa druhého rána mě drží zkrátka a taky si vždycky řeknu, že to není ani dobré na pleť. (smích)

  • Když jste dělala naposledy rozhovor pro Dietu, byla jste nadšenou běžkyní. Platí to stále?

    Běhám pořád, hraju tenis, ale ten teď trošku zanedbávám. V zimě pravidelně lyžuju – v tom je Kanada dobrá, nehrozí nedostatek sněhu. Jinak jsem zatím neobjevila kouzlo jógy, zkusila jsem ji několikrát a cítila jsem se tam jako blbec, tak jsem to vzdala. Na seznamu mám ještě pilates, ale upřímně, nezbývá čas. Běhám každý druhý den a dopoledne, když je malá ve školce, si sjedu na dvě hodiny na svah, který je tady ve městě, ale doma je bohužel pořád co dělat, vařit, uklízet, dojít na procházku se psem, takže bych ten den musela mít nafukovací. A ano, to mám jen jedno dítě, jednoho psa a jednoho muže, a i tak mám pocit, že se nezastavím!

    Takže fandíte spíš akčnímu pohybu?

    Rozhodně. Třeba na golf by mě nikdo nedostal. Plácat se tam půl dne po hřišti s taškou na kolečkách by mě opravdu nebavilo. Michal má golf rád, mě ale třeba absolutně vůbec nezajímá a nechápu, že někoho baví se na něj dívat v televizi.

    Diana KobzanováDiana KobzanováAutor: Ivy E. Morwen (archiv časopisu Dieta)

    Běhám každý druhý den a dopoledne, když je malá ve školce, si sjedu na dvě hodiny na svah.

    Využila jste někdy pohyb k hubnutí?

    Zastávám názor, že hubnutí je hlavně o jídle a samozřejmě taky o pití. Věřím, že na hubnutí je nejlepší kardio. Michal tvrdí, že jediný důvod, proč běhám, je, abych mohla jíst všechny ty špatné věci, které tolik miluju. Má pravdu, ale nikdy mu to nepřiznám. (smích)

    A jak tedy vypadá váš jídelníček?

    Sem byste měli připsat „toto v žádném případě nezkoušejte“ nebo „pouze na vlastní nebezpečí“. (smích) Můj jídelníček vypadá šíleně. Nejsem v žádném případě dobrý příklad stravování. Poslední roky je to dané hlavně tím, že každý den vařím oběd i večeři, a díky tomu často nemám na jídlo ani pomyšlení. Když člověk po dvou hodinách u trouby s pečeným kuřetem smrdí jako pečené kuře, už prostě nemá chuť ho jíst. (smích) Jím nepravidelně a samozřejmě úplně nejradši jím to, co naší malé Elle nechci dopřát. Někdy se za sebe i stydím... Když večer malá spí a Michal je na zápase, sním místo večeře kýbl zmrzliny. Ale byla jsem předtím 40 minut běhat, tak dobrý, říkám si. Vypočítávat jídelníček vám nebudu, protože je to ostuda, cítila bych se trapně a vy byste mě už příště určitě nechtěli fotit! (smích) Ale mám hodně ráda ovoce! Fakt!

    Co vám ale nikdy nesmí chybět v ledničce? Je něco, bez čeho byste neobešla?

    Za svobodna jsem mívala v lednici kyselé okurky a láhev bílého vína. Časy se mění... Rozhodně řepa! Poslední dva roky ji jíme často a hodně. Pečenou, sypanou kozím sýrem, ořechy a trošku zalitou balzamikovou redukcí. No a pak máslo, protože vařím jedině na másle. Jinak nic zvláštního. Většinu potravin nakupujeme v organických obchodech, a protože do restaurací chodíme málo a doma se pořád vaří, najdete u mě v lednici pořád úplně všechno. (smích)

  • Je v Kanadě těžší, nebo lehčí žít podle pravidel zdravého životního stylu?

    Pro mě osobně je to těžší, protože je tady zima. Možná to bude znít divně, ale v –10 °C si radši dám buchtu a horkou čokoládu než salát. V létě si naopak místo buchty dám hrst ovoce anebo klidně dobrý salát... Ale třeba jen lžu sama sobě. Přiznám, že je pro mě i těžké si obléknout něco jiného než tepláky. Člověk tady úplně ztratí chuť řešit oblečení. Když se neotřu o svoje auto, tak zásadně o nějaké jiné na parkovišti, nebo mě pokope malá při nakládání do auta. Buď je venku šílený mráz, nebo čas od času obleva pár dní. Takže tady celá rodina lítáme v teplákách, péřové bundě a válenkách, které za normálních okolností úplně nenávidím, protože jsou hnusné a drahé. No a podobně bych řekla, že je to i s tím jídlem. (smích)

    Je na kanadské zimě vůbec něco pozitivního?

    Pozitivní jsou bílé Vánoce a menší svah ve městě, kde se dá maličko lyžovat. Taky hodně svítí sluníčko, takže se to dá přežít. Tady v Calgary během zimy přichází Chinook, teplý vítr, díky kterému během pár dní může být z –20 °C třeba i +10 °C, ale když jsme žili ve Winnipegu, bylo to šílené. Každou zimu tvrdili, že tahle zima je nejhorší za posledních 10 let. Už jsem se tomu smála. Tam zase foukal ostrý ledový vítr, kvůli kterému bylo často –35 °C a líp než –20 °C bylo dohromady týden za celou zimu, která tam je od půlky října někdy do půlky května. Člověk neudělá nic... Calgary je v tomhle směru milosrdnější, ale i tak už vám v dubnu ten sníh leze krkem. Vloni jsem odlétala 28. dubna na Floridu a ve stejný den napadlo po kotníky sněhu. Šílené! 

    Diana KobzanováDiana KobzanováAutor: Ivy E. Morwen (archiv časopisu Dieta)

    Za svobodna mi v lednici nesměla chybět láhev bílého vína a kyselé okurky. Teď je to rozhodně řepa.

    Jak jste si na takový extrém zvykala?

    Nezvykla jsem si dodnes, ale musela jsem se přizpůsobit. Žiju tady většinu roku a jen bůh ví, jak dlouho ještě... Mám dobrou zimní bundu, sněhule a to stačí. Koupila jsem je už před lety právě ve Winnipegu a vystačím s nimi dodnes. Tyhle kousky z módy nevycházejí. 

    Věnujete se kromě lyžování ještě nějakým zimním sportům? Třeba s dcerou?

    Malá začala letos v zimě chodit do lyžařské školy. Chceme využít, že ji máme kousek od domu. Zatím ji to docela baví. Vloni jsem ji párkrát na svah vzala já, ale učit jsem ji nechtěla. Nemám tu správnou trpělivost, navíc zcela bez mučení přiznám, že jsem ráda, když si naši berušku užije taky někdo jiný. Chodíme občas na stráň bobovat, to nás baví obě dvě... Kousek od domu máme i venkovní kluziště, tak občas zajdeme i tam, od rána do večera tam místní kluci hrajou hokej. Já moc Martina Sáblíková nejsem, ale na to plácání a pobavení Michala to stačí... 

    RYCHLÝ DOTAZNÍK

    Když slyším slovo dieta… dostanu chuť na sladké.

    Pohyb je pro mě… psychoterapie.

    Kdyby mi někdo řekl, že musím kvůli práci zhubnout… zeptám se za kolik? (smích)

    V zimě bych nejradši… jedla a spala.

    To nejlepší, co mě v Kanadě potkalo, je… narození Elly.

    Rozhovor vyšel v lednovém čísle časopisu Dieta.

Jdi na homepageZpět na začátek
1080p 720p 360p
Další příběhy

Horoskopy