...

... Zdroj: Lucie Robinson

Hubneme do plavek: Pro Danielu jsou nejtěžší ranní desetiminutovky

„Mám za sebou měření v Centru Petra Havlíčka a vidět pokrok už za měsíc je velmi, ale velmi příjemné a ještě více mě to nakoplo. Cítím se skvěle, plná energie sama od sebe, jsem úplně jiný člověk – veselá a spokojená, žádný morous,“ konstatuje Daniela.

„Harmonogramy, plány a motivačním kalendářem jsem oblepila půlku baráku, takže je mám stále na očích a nemám žádnou výmluvu či omluvu, že jsem na něco zapomněla.“ A hned přidává popis svého tréninkového programu. „Do sportu jsem se zažrala ještě víc než do jídelníčku. Sice jsem po něm unavená, ale tak jinak – příjemně. Novinkou jsou běhací pás, TRX a sportovní hodinky.

Nestal se ze mě maniak do sportu, ale mám ho raději než předtím a beru ho jako součást každého dne. Běhací pás je velmi příjemnou změnou, ušetřím čas ježděním do fitka či na hodinové lekce alpinningu a zvládnu více věcí naráz – vyperu prádlo, dceři udělám večeři a jde se běhat. Pás mám v obýváku, takže si s ní můžu povídat. Třikrát týdně cvičím podle Fitjoy.cz, dvakrát týdně běhám na pásu (který jsem dostala od rodiny), sobota se nese v duchu běhu venku a neděle je jako dělaná pro aktivní odpočinek či výlet.“

A co Danielu baví nejvíc? „Paradoxně to, co jsem nesnášela nejvíce – běh. Nebo spíše teď kombinace rychlé chůze a běhu. S mamkou jsme si daly za cíl příští rok půlmaraton. Tyhle malé cíle mě nejvíce motivují, mám směr a cestu a vím, kam dojít a čeho chci dosáhnout. Nikdy to není tak, jak si člověk naplánuje, onemocněla jsem, trhali mi osmičky a tak dále, ale cíl mě vždy namotivuje. I kdybych se měla do toho cíle doplazit po čtyřech, příští rok cílovou pásku na půlmaratonu proběhnu, projdu nebo se proplazím,“ směje se.

Jak to vidí Vít Živný:

Daniela musela překonat ze začátku hlavní překážku, a tou byla nechuť k běhání, která se ale poměrně rychle zlomila a dokonce se i v ošklivých dnech donutila k venkovnímu tréninku a předepsanému indiánskému běhu, kdy střídá chůzi a mírný poklus, protože klasický běh není s její váhou pro klouby příliš vhodný. Po několika trénincích si pořídila běhací trenažér a to vyřešilo veškerou nechuť. Další překážkou jsou bolavá zápěstí a kolena, takže některé cviky musely projít modifikací, aby byly pro Danielu šetrné. Daniela je ale možná trochu přemotivovaná a je třeba najít zdravou normu.

Doporučené cviky:

1) Leh na zádech, překlápění pánve 15x

2) Vzpor výpad – rotace ke stropu (uvolnění zad), 5x každá strana

JAK TO VIDÍ DANIELA?

Kdo se mnou sportuje?

„Dcera se přidává při posilování či józe. S mamkou se podporujeme v běhu, abychom mohly příští rok na ten půlmaraton. Ale raději cvičím a běhám sama – mám pak čas na to srovnat si věci v hlavě, popřemýšlet či poslouchat hudbu.“

Můj vztah ke cvičení?

„Bála jsem se, že se budu muset nutit, ale opak je pravdou. Oblíbila jsem si ho, i když ano, jsou dny, kdy se musím přemoct, ale lenivé dny mívá každý.“

Co je nejtěžší?

„Nejtěžší jsou pro mě ranní 10minutovky, a to hodně. Ne kvůli náročnosti cvičení, ale kvůli tomu, že musím vstát v 5.40, abychom s dcerou mohly odjíždět v 7.30 z domu do školky a práce a v poklidu se nasnídat, osprchovat a vypravit.“ „Největší motivací je půlmaraton příští rok. Ale každý týden si dávám malé motivační cíle.“

Daniela PařilováVěk: 24 letVýška: 170 cmVáha: 113 kgZaměstnání: v rodinné firmě