...

... Zdroj: Ivy E.

Hubneme do plavek je ve finále: Jak je spokojena Daniela?

13. ročník naší soutěže skončil. Libuše, Šárka a Daniela jsou plné energie, motivace, lehčí o pár kil, mají dobrou náladu, a tak si troufly poprvé v historii celé soutěže na focení v plavkách. Jdou se svou kůží na trh a my jim držíme palce. Co přinesla soutěž Daniele?

Daniela Pařilová

Věk: 25 let

Výška: 170 cm

Váha při přihlášení: 113 kg

Počáteční váha: 113,5 kg

Aktuální váha: 111,5 kg

Zaměstnání: v rodinné firmě

Jak soutěž hodnotím zpětně

Jsem celému týmu vděčná a vždy budu. Jsme skvělá parta tří holek a doufám, že se budeme potkávat i nadále.

Moje očekávání

Byla jsem rozhodnutá se sebou něco udělat ještě před soutěží, ale jak to bývá, když člověk nemá kolem sebe lidi, kteří ho podporují – naše vztahy v rodině nebyly ideální, rodiče mi vtloukali do hlavy, že jsem tlustá a že bych měla zhubnout, a já to řešila nejedením, protože diety nefungovaly, nenarazila jsem na správné odborníky, a když už jsem měla jídelníček od specialisty, rodiče mi stále říkali „už zase jíš“ nebo „máš toho moc“, takže to opět zkrachovalo.

Nejvíc jsem se těšila

Na tu změnu. Že konečně najdu správnou cestu, dám se po ní a už nikdy z ní nesejdu. Chci být zdravá jak kvůli sobě, tak kvůli své rodině. Chci jim být oporou a ne problémem. Být zdravá pro mě neznamená mít určitou váhu, zdravá můžu být i s pár kily navíc. Stejně tak, jako jsem byla s kily navíc podvyživená.

Nejtěžší pro mě bylo

Začít jíst a neodbývat se v jídle a nejen v něm. Chtěla jsem, aby dcera a rodiče byli spokojení, vše jsem podřizovala ostatním a sebe jsem odbývala.

Soutěž Hubneme do plavek mi dala

Nový začátek a rodinu. Ke konci soutěže mi bylo 25 let, je to čtvrt století a můj mezník v životě. Budu mít svatbu a mám novou cestu zdravého stylu – beru obě tyto skutečnosti jako krok k nové etapě života. A rodinu ve smyslu, že vztahy s rodiči, zejména s mamkou, se tak zlepšily, že to je druhý největší dar této soutěže. Nyní mě bere jako rovnocennou, dokážu jí sdělit svůj názor a už to není jako dřív, kdy jsem spíš kvůli kritice z její strany brečela do polštáře.

Můj vztah k sobě

Dřív jsem byla sebevědomá pro cizí lidi, ale to byla jen maska, za kterou jsem se schovávala. Nyní jsem sebevědomá i uvnitř, věřím si, už jsem schopná se na sebe podívat do zrcadla a nejsem sama sobě odporná jako předtím. Velmi mě v tom podporuje můj snoubenec. Už se za nic neschovávám, beru své tělo takové, jaké je, a jestli je teď o pár kilo lehčí než na začátku, je jen dobře, ale jde hlavně o to, že žiji zdravě a naučila jsem se přijímat sebe samu.

Co bych poradila těm, kteří se chystají na podobnou změnu

Ať do toho jdou naplno. Bez výmluv. Bez předsudků.

Jak to vidí redakce

Na Daniele je hodně vidět změna v její psychice, působí nyní mnohem uvolněněji a odhodlaněji. Jen tak dál!

Video placeholde

JAK JI VIDÍ ODBORNÍCI

Petr Havlíček: Při úvodních konzultacích jsme zjistili, že Daniela trpí permanentním chronickým stresem. Od 16 let se snažila hubnout, ale vždy neúspěšně. Navíc neměla k jídlu žádný vztah. Byly dny, kdy se její denní příjem pohyboval pouze na 700–800 kcal, což není ani polovina jejího metabolismu. Dalo se tedy předpokládat, že její váha půjde dolů velmi, velmi pomalu. Důležité ale je, že se začala cítit dobře. Největší stres měla v rodině, a to se povedlo napravit. Tím ovšem naše spolupráce neskončila. Daniela se rozhodla, že s námi chce pokračovat dál, a tak jsme jí rádi vyhověli.

Vít Živný: Daniela měla samozřejmě jako ostatní dvě finalistky hlavní cíl shodit přebytečná kila a esteticky vylepšit postavu. Mimoto má ale malou dcerku, která je závodní gymnastkou, a Danielu začalo trochu trápit, že ji dcerka začíná fyzicky převyšovat, a tak se jí chtěla vyrovnat. Danielin odpor k běhu jsme nakonec překonali a dokonce si pořídila běžecký trenažér domů. Z mého pohledu by měla zapracovat hlavně na přiměřenosti a plynulosti. I co se týká tréninků, je trochu zbrklá a „tlačí až příliš na pilu“. Občas je méně více a ne vždy je dobré se zničit úplně. A občas vynechat není žádná tragédie. Daniela i přes několik výpadků vinou nemocí a zranění udělala obrovský kus práce. Je u ní velmi znát deficit hladovění z dřívějška a je třeba stále konzistentně pracovat na velmi dobře „zasazeném semínku“. Kila ale dole jsou, centimetry také a hlavně ji sport baví.