Linda Bartošová, autorka knihy Novinářky

Linda Bartošová, autorka knihy Novinářky Zdroj: Profimedia.cz

Smutné Novinářky Lindy Bartošové: Vymačkat slzy na záchodě a zpátky na scénu

Soubor devíti rozhovorů Novinářky je čtivou sondou do současných českých redakcí, současně ale utvrzuje v názoru, že když se chce žena dostat na vrchol, potřebuje především ostré lokty a v případě mateřství štěstí na benevolentní šéfy. A nikdy by neměla plakat před muži.

Linda Bartošová do povědomí české veřejnosti vešla jako zpravodajka z Bruselu, moderátorka pořadů Interview ČT24 a Události, komentáře a nakonec i jako jedna z tváří večerních Událostí. Z vrcholné pozice se rozhodla koncem prosince dočasně odejít kvůli syndromu vyhoření a z něj pramenících zdravotních problémů. I když měla v plánu vytratit se v tichosti, nakonec se z jejího půlročního neplaceného volna, tak zvaného sabatiklu, stalo veřejné téma.

TIP NA VIDEO: Ridina Ahmedová o tlaku okolí na krásu ženského těla

Současně se Bartošová jako první novinářka zcela jasně a veřejně vymezila proti sexismu, kterému v roli moderátorky veřejnoprávní televize často čelila. V článku Taková hezká holka, proč neukáže víc? (opět Aktuálně.cz) popsala, co s jejím sebevědomím udělaly neustálé hodnotící i oplzlé komentáře od diváků, fotky penisů v e-mailové schránce nebo i jen zdánlivě neškodné komplimenty od pozvaných hostů („Dneska to bude kráska a zvíře.“).

„V práci jsem se choulila chodbami, volila delší, ale schovanější cesty, aby mě nikdo moc neviděl, a celkově se z ambiverta mimo důvěrný okruh stal spíš introvert (vlivem i některých dalších věcí, aby to bylo úplně fér). Později, v začátcích před kamerou, jsem se pak úzkostně bála usmát, ukázat byť jen kousek ze sebe, abych nebyla vyzývavá, banální, prvoplánová. Obalila jsem se, zevnitř i zvenku, aby mě nic nezraňovalo,“ přiznala ve svém textu.

Bylo zřejmé, že právě tohle, právo novináře na životní balanc a problematika sexismu či objektivizace ženského těla, jsou její osobní témata, se kterými vstupovala i do přípravy knihy Novinářky (nakl. CPress) – souboru devíti rozhovorů s vybranými ženami, špičkami české mediální scény. Své respondentky autorka seřadila abecedně, takže knihu uvozuje Barborou Černoškovou, moderátorkou Branek, bodů, vteřin,a uzavírá Světlanou Witowskou, nyní tváří pořadu Interview Speciál.

Na první pohled je patrné, že Linda Bartošová si s výběrem otázek dala práci – přece jen proti ní stály i ostřílené profesionálky, které začínaly kariéru v raných devadesátých letech – Daniela Drtinová, Petra Procházková, Libuše Šmuclerová nebo (o trochu později) zmíněná Witowská. Současně právě v těchto rozhovorech je nejvíc patrná generační propast mezi Bartošovou, která v otázkách servíruje současný empatický či korektní pohled, a pohledem respondentek, které se dokázaly přizpůsobit starým pořádkům.

Tam, kde člověk čeká, že se rozevře emočně zajímavé téma a prostor pro vzájemné ženské porozumění, často narazí na chladnou zeď profesionality a blahosklonný odstup: Petra Procházková ke svým začátkům válečné zpravodajky říká: „To, že mě někdo vnímá jako ženu a třeba si ze mě dělá srandu jako z hloupé blondýny, to mě vždycky dokázalo nakopnout.“ Libuše Šmuclerová by začínajícím novinářkám, které někdo shazuje kvůli věku či pohlaví, poradila: „Vůbec to neřešit. Zapomenout na to. Soustředit se na téma, na práci, kterou máte zvládnout.“ Světlana Witowská zase prozradila, že sice zažila na vysoké škole sexuální obtěžování, ale žádné trauma z toho nemá: „Já jsem úplně jiná generace, mně některé projevy náklonnosti opravdu nevadí. Nevadí mi, když mi chlap řekne, že mi to sluší, když mi kolega kamarád řekne Čau prdelko.“

Ambivalence ženské novinářské profese (což se samozřejmě týká i celé řady jiných oborů) tak prosvítá až při dotazech, které se týkají založení rodiny. Lenka Kabrhelová připouští, že je pro ni možná jednodušší budovat kariéru, když nemá děti. „Za celou dobu, co jsem působila jako zpravodajka, jsem v českém prostředí neviděla těhotnou kolegyni na stejné pozici.“ Světlana Witowská na rovinu říká, že po rodičovské raději přijala práci v komerční televizi, kde se stala pouhou mluvící hlavou, protože jí dali hodně peněz a málo práce. Libuše Šmuclerová na to šla manažersky a kojila i v kanceláři. Až jednou, když na Nově probíhal policejní zátah, o mléko ze stresu přišla. A Petra Procházková na dotaz, jak nebýt uštvanou novinářkou matkou, reaguje slovy: „Pokud nemáte pevnou pracovní dobu a nemáte výjimečného manžela, tak to jinak nejde.“

Jediná, kdo na kloubení mateřství a náročné profese v knize nahlíží aspoň trochu systémově, je Apolena Rychlíková. „Kdyby tuhle situaci museli nějakou dobu zažívat muži, tak se podmínky pro péči promění, protože oni by v tomto nastavení dělat nechtěli.“ V obecnější společenské rovině uvažuje i o sexismu na pracovišti. Na rozdíl od starších kolegyň však nenabízí devadesátkový návod, jak si zjednat pořádek, ale otevřenou diskusi. „Důvod, proč jsem ještě nesekla s novinařinou, je Alarm safe space. Pojďme se proto bavit i o tom, jestli se chlapi uvnitř redakcí nechovají hrozně. To ale vyžaduje velké odhodlání a velkou odvahu a ta nemá být jen ze strany žen, ale i ze strany mužů.“

Linda Bartošová tuto knihu napsala především pro studentky a studenty žurnalistiky a příbuzných oborů, aby jim zprostředkovala realitu českých redakcí. Současně chtěla podat komplexní pohled na životy žen, které to v českých médiích dotáhly nejdál. Tím však také nepřímo odhalila, že sice dokázaly prorazit i hodně vysoké skleněné stropy, nijak přitom ale neusilovaly o změnu pravidel hry. S nástrahami převážně mužské profese se, slovy Daniely Drtinové, prostě „nějak popasovaly“. Individuálně a v soukromí.

Celé to pečetí rada novinářky Martiny Riebauerové v úvodním dopisu dceři: „Nikdy před muži nebreč, nejsou-li to slzy radosti či dojetí, třeba nad zvýšením platu. Najdi si své místo pro tyhle tajné chvilky, třeba na sklopeném záchodovém prkénku jako já. Stačí pár minut a pak vymačkat slzy, otřít toaletním papírem a jde se zpátky na scénu. Klidně a s úsměvem.“ Publikace je věnována Všem bojovnicím. Kdyby ale bojovaly takto, opravdu se něco změní?