„Ona má milence! Moje M-A-T-K-A!“ hláskuje mi poněkolikáté Honza. „V šedesáti třech letech! Má M-I-L-E-N-C-E!“ Dramaticky nechává doznít slovo milenec, načež pokračuje. „Já tě chápu, že nic neříkáš! Reagoval jsem úplně stejně! Jsi v šoku!“ A Honza má pravdu. Jsem v šoku.
Zírám na něj, snažíc se utřídit si myšlenky. Opravdu? Opravdu mě ten člověk nechal v devátém měsíci těhotenství s nateklýma nohama v tomhle vedru a s panikou, že mi praskne voda někde na veřejnosti, dojít až sem? Kvůli údajně veledůležité neodkladné záležitosti, ze které se vyklubalo sdělení, že jeho matka má sex?! Řekl mu někdo, že ta věc s čápem a vránou, co nám vykládali v dětství, není tak úplně pravdivá? Uvědomuje si, že tady a teď sedí hlavně díky tomu, že jeho matka měla kdysi nechráněný sex? Otázky, samé otázky…
TIP NA VIDEO: Proč nemusí být menopauza konec, ale naopak začátek?
Honzova maminka je mnoho let rozvedená. Nezahýbá tedy nějakému superslušnému tatínkovi po několika dekádách kvalitního manželství. Honza se však rozhodl každého nově příchozího muže nazývat milencem. My, kteří nemáme záchvaty paniky při představě, že naše matky nosí v hlavě i něco jiného než jen myšlenky na svého třicetiletého mazánka, bychom toho člověka nazvali partnerem, nikoli milencem.
Postupně si k nám přisedají další kamarádi a známí, což jednak začíná dávat smysl tomu, proč jsme původně seděli sami dva u stolu pro asi třicet lidí, ale hlavně se ukazuje, že Honza kvůli tomu svolal regulérní válečnou poradu! Tak moc je pro třicetiletého člověka zjevně šokující, že jeho atraktivní matka, která pracuje jako cvičitelka problémových psů, takže je to charismatická, vůdčí, silná, udržovaná ženská s lehce vyřvaným chraplavým hlasem, má sex.
Protože už jí bylo šedesát a je to M-A-T-K-A, má si zřejmě koupit láhev peprmintky a při večerní repríze Kalendária za poklidného vyprávění Saskie Burešové o životě Mikuláše Koperníka skládat puzzle o třech tisících kouscích. Nebo jak si to všichni ti udivení třicátníci s lehce pohoršeným výrazem představují? Kde vzniká jejich přesvědčení, že užívat si sexu si člověk zaslouží jen do určitého věku?
Já teď vidím, jak se, dámy, usmíváte, že to těm mladým teda konečně někdo řekl. Nemluvím ale jen o vás, dnešních šedesátnicích, aktivních a v duši stále ještě mladinkých holkách z letních festivalů. Já mluvím o všech mámách. Od těch dvacetiletých až po ty devadesátileté. Ano, čtete správně. Mluvím i o vaší mámě, ať je vám, kolik je.
To, že byl sex našich rodičů a vlastně téma sexuality jako celku tabu v předešlých generacích, je sice pravda, i když vzpomeňme na šedesátky, těžko bychom hledali uvolněnější dobu. Nic to ale nemění na faktu, že generace Y (takzvaní mileniálové narození po roce 1981, kteří maturovali po roce 2000) je tak nějak nejvíc pokrytecká. Pansexualita? Polyamorie? Svoboda genderové identity? Jasně! Jsme progresivní generace, každý má právo na vyjádření toho, kým se cítí být, diskutujeme! Se vším jsme v pohodě! Sex mojí mámy? Tak tady stop, to je hodně v nepohodě!
Vidíte ten rozdíl? Abychom si rozuměli, já neříkám, že se o tom máte s vašimi rodiči bavit, mluvím o tom, že je potřeba to respektovat. A matky v jakémkoli věku za to neshazovat. Uvědomit si, že jsou to pořád ženy, které jsou pro někoho atraktivní, a především takové chtějí být. Což je dobře. Vše výše psané platí samozřejmě i pro otce jakéhokoli věku. Já ovšem schválně explicitně upozorňuji na mámy, protože mám pocit, že sexuální život tátů je zkrátka obecně tolerovaný víc.
Mimochodem, z mnoha průzkumů, které najdete na pár kliknutí, vyplývá, že po šedesátce si mnoho žen užívá nejlepšího sexu v životě. Sexualita tedy neklesá s věkem, touha po tomto prožitku je přítomná pořád. Zralejší ženy se už nemusejí obávat nechtěného otěhotnění a zároveň umějí lépe posilovat pocit vzájemnosti. V jejich věku již nejde tolik o výkony jako spíš o partnerskou vzájemnost a něhu. A to je přece krásné. To je něco, co pro svoji mámu chceš i ty, Honzo. Co myslíš?
Celý článek najdete v aktuálním vydání časopisu Moje psychologie, které si můžete zakoupit také on-line na iKiosek.cz.
