Je vám víc než 40 a nezvedáte činky? Tak zvedněte zadek, než bude pozdě!
Nejsem fanoušek činek. Ani lidí, co u toho funí jako parní lokomotiva. Ale ještě víc mě děsí představa, že za 30 let nezvednu vlastní nákup. A tak jsem se rozhodla cvičit. Sama. Pro sebe. A pro svoje budoucí já, abych si sama v osmdesáti utřela pozadí.
Když se řekne silový trénink, většina žen si představí chlapa v tílku s bicepsem jako stehno a proteinovým kelímkem místo mozku. Anebo holku z Instagramu s 5 % tělesného tuku, vyretušovaným břichem a narušeným menstruačním cyklem. Tak tady pozor – silový trénink pro běžnou ženu po čtyřicítce je fakt o něčem jiném.
Silový trénink pro nás znamená jediné – budovat si fyzickou rezervu. Pro případ, že vám v pětasedmdesáti spadne něco za pračku, že vás děti vytáhnou na výlet do kopců, nebo že se budete chtít zvednout z toalety bez toho, abyste se držela topení.
S přibývajícím věkem tělo začíná ztrácet svalovou hmotu – odborně se tento proces nazývá sarkopenie. U žen začíná tento úbytek zpravidla už po 30. roce života, ale rychleji se zhoršuje po přechodu, tedy kolem 45–50 let. Podle studie publikované v časopise Journal of Gerontology (2020) ženy ztrácejí svalovou hmotu průměrně o 1–2 % ročně po čtyřicítce a tato ztráta se může v pozdějším věku ještě zrychlit.
Setkání s realitou
Uvědomila jsem si to, když jsem se podívala na svojí babičku. Celý život dřela. Doslova. Pracovala manuálně, vychovala dvě děti, nikdy si nestěžovala. V osmdesáti měla za sebou operaci obou kyčlí i kolen. A ano - do 65 cestovala a byla aktivní, ale pak se to zlomilo. Tělo jí to všechno spočítalo. Nedostatek svalů, nadváha, klouby v háji. Chtěla, ale už nemohla.
A já si řekla – takhle to mít nechci.
Nechci být v padesáti vyřízená z toho, že nesu nákup. Nechci si v šedesáti volat vnuka, aby mi pomohl otevřít sklenici s okurkami. Chci být fit. Ne kvůli plavkám, ale kvůli životu.
Začít a hlavně vydržet
Takže jsem začala. Ne nijak heroicky. Mám doma osu, pár činek, odporové gumy a TRX. Posilovny mě děsí, to hekání, cizí pot kapající na zem a v zrcadle borec, co se dívá víc na sebe než na to jak ten cvik provádí. To není nic pro mě. Takže jsem si vytvořila svoje malé domácí fitko. Pustím si hudbu, občas při tom nahlas nadávám a zvedám. Sama. Pro sebe.
A víte co? Ono to jde. Každý den ne, ale 5 krát týdně ano.
Nejtěžší je začít. A hned druhá nejtěžší věc je nezastavit se, když vynechám. Protože po týdnu pauzy přijde ta zrádná myšlenka: „Už to nemá cenu, začnu zas od září…“Ale má. Začněte hned dnes a vydržte!
Najděte si cvičení, které vás bude bavit. YouTube tréninky, kruháč, TRX, domácí činky, pilates s vlastní vahou těla nebo jděte do té posilovny. Možností je dneska milion. I když vstáváte v šest a vracíte se v šest, pořád je to třicet až šedesát minut denně. A to je furt víc než 0. I čtyřicetileté tělo umí dělat zázraky, jen potřebuje důvod a pravidelnost.
A jestli stále hledáte důvod, porozhlédněte se kolem sebe a představte si svoje budoucí já. Jak v osmdesáti s batohem na zádech a kávou v ruce dobíháte vnoučata na túře. Anebo jak vás tlačí na vozíčku, protože jste si nikdy nenašla čas na dřepy.
Vaše volba.
